Nikon D850

Jak oslavit příchod jara i během pandemie? Inspirujte se u našich předků

Životní styl
Stává se nám to zhruba někdy touto dobou každý rok. Jaro je na dosah, téměř cítíme jeho dotek na konečcích prstů, ale stále ne a ne ho sevřít v dlani. Naši předci se jara také nemohli dočkat, jejich důvody však byly o něco pádnější. Na probuzení přírody záviselo jejich živobytí či sám holý život. Proto také po celá staletí dodržovali a rozvíjeli řadu tradic spojených s příchodem jara a zahnáním zimy na příštích devět měsíců.

Vítání jara

Mnohé dnešní západoslovanské tradice vycházejí ještě z předkřesťanských dob. Vítání jara bylo v pohanských rituálech silně zakořeněno a ani křesťanské tažení proti mnohým z těchto prastarých zvyků neodradilo lidi od jejich dodržování. V Česku a na Slovensku se tak dodneška můžeme účastnit tzv. vynášení smrti či také Moreny nebo Morany.

Morenu vždy vynáší procesí (někde jen mladých dívek) za zpěvu obřadních písní. Za bujarého veselí, křiku a posměšků se slaměná figurína v ženských šatech představující smrt posílá pryč po vodě nebo pálí v ohni. V moderním pojetí se tento rituál nejčastěji prováděl dva týdny před velikonoční nedělí. Letos tato tradice symbolicky vychází na 21. březen, tedy i den jarní rovnodennosti.

Šestero postních nedělí

Vraťme se teď ale úplně na začátek. Celé předjarní období u nás začíná tzv. popeleční středou. Ta nastává po masopustu, který je časem nadměrného hodování a veselí. Spopeleční středou však přichází čtyřicetidenní půst. Začínají tak v podstatě Velikonoce, na rozdíl od vynášení smrtky a masopustu hluboce křesťanský svátek.

Mše na popeleční středu má pro křesťany velký význam, je časem očištění se od všeho světského, přiznání hříchů a soustředění se více na duchovní stránku života. Od popeleční středy až do konce půstu se tak například nesměly pořádat žádné zábavy.

Současnou karanténu tak můžeme s přivřeným okem považovat třeba i za dodržování našich starých tradic. Ne však těch předkřesťanských, pohané se nikdy nezdráhali vítat jaro velmi bujaře. V křesťanském pojetí naopak bylo nutné vyvarovat se také gastronomických či sexuálních požitků.

Velikonoce – nejvýznamnější křesťanské svátky

Dnes považujeme za nejvýznamnější svátek roku Vánoce. Pro naše hluboce věřící předky to však vždy byly právě Velikonoce, které s sebou nesly největší očekávání. Není se čemu divit, čistě ze světského hlediska musel být konec čtyřicetidenního půstu opravdovým požehnáním. I přes svůj náboženský význam si Velikonoce v našich končinách uchovaly i mnohé zdřívějších zvyků, které souvisí spíše s pohanským vítáním jara.

  • Např. na Zelený čtvrtek (letos 1.dubna) se doporučovalo brzy vstát a umýt se ranní rosou. Díky tomu měl být člověk zdravý po celý rok. 
  • Na Velký pátek (letos 2.dubna) se zase věřilo v magickou sílu země, která se otvírala a zpřístupňovala své podklady. V tento den se také nesmělo pracovat na zahradě ani na poli, aby se nehýbalo se zemí. 
  • Na Bílou sobotu (letos 3.dubna) se doma uklízelo, tzv. bílilo. Pekly se také mazance a velikonoční beránci, chystaly se pomlázky, zdobila se vajíčka. Právě tak, aby vše bylo připraveno na den vzkříšení Krista. 
  • To představuje vyvrcholení velikonočních svátků a připadá na Velikonoční pondělí (letos 5. dubna). V tento den muži od rána vyrážejí na pomlázku, mrskačku, šlehačku, mrskut, šmigrust, hodování, šibačku nebo polievanie. Snad každý z regionů si vytvořil svůj název pro tuto velikonoční tradici, která přísluší mužům a chlapcům.

Ti se ráno vydávají na pouť po domácnostech, které obývají ženy, aby je svým vlastním krajovým způsobem omladili. Děje se tak pomlázkou v podobně spletených vrbových proutků, větvičkou jalovce či politím vodou. Ženy na oplátku věnují koledníkům malované vajíčko jako symbol vděčnosti a nového života.

Zvyky, jejichž smyslem je i vítání jara jako období znovuzrození, jsou jistě krásné, v důsledku masivního stěhování do měst jejich dodržování bohužel postupně mizí. V současné době však narůstá přesvědčení, že bez opětovného navázání vztahu s přírodou se v budoucnu neobejdeme. Jarní tradice tak představují příjemnou možnost, jak se přírodě opět přiblížit tak jako naši předci.

Jak oslavit svátky jara i v době koronavirové?

  1. Průvody se zpěvem jako vynášení smrtky se bohužel letos konat nemohou. Vymyslete si proto vlastní rituál, kterým se obrazně zbavíte zimy a přivítáte příchod jara. Udělejte si například se svými nejbližšími táborák a opečte si špekáčky, schovejte zimní bundy a boty, dekorujte si domov do jarních barev nebo si zasaďte nové rostliny 
  2. Zkuste až do Velikonoc dodržovat alespoň částečný půst. Kromě izolace, která je stejně nařízená, využijte toto období také k očistě těla a mysli. Například pomocí detoxikační diety, meditace nebo fyzických aktivit 
  3. Během pašijového týdne (týden před Velikonoční nedělí) vstaňte brzy ráno a běžte se omýt do potoka nebo řeky. Přispějete tak k vlastní očistě a ochraně zdraví. Pokud žijete ve městě nebo vás místní řeka příliš neláká, zkuste si dát alespoň očistnou ledovou ranní sprchu. Posílíte tak svou imunitu 
  4. Zaměřte se na jarní úklid. Udělejte si pořádek ve věcech, vyhoďte vše nepotřebné, zbavte se prachu a pavučin. Stejně jsme všichni doma, můžeme si to alespoň udělat hezké.  
  5. Upečte si velikonočního beránka, mazanec nebo jidáše. Pokud tak ještě nečiníte, právě letos je vhodná doba s tím začít. Nazdobte také vajíčka. I když žádní koledníci letos nepřijdou, vajíčka jsou krásnou ozdobou velikonočního stolu. 
  6. Dejte si do vázy kočičky – větvičky s částečně rozvitými pupeny jsou symbolem jara aVelikonoc. Přinesete si tak kousek přírody k sobě domů.  
  7. Začněte s něčím novým. Tak jako jaro přináší nový život, vneste do svého života i vy pozitivní novinku. Jakou, to už necháme na vás.