Konverzace, ve smyslu vyměňování myšlenek a nápadů mezi dvěma lidmi, kdy oba poslouchají, co jim ten druhý říká, a podle toho také reagují, se pomalu rozpouští v záplavě tweetů, postů, zpráv a emotikonů. Plnohodnotný dialog si zaslouží zmrtvýchvstání, protože stimuluje kritické myšlení a zvyšuje schopnost empatie. Dokáže vytvářet pevné vazby a stavět mosty mezi lidmi napříč jejich rozdílným světonázorům i politickým smýšlením, které je rozdělují.
Mohlo by vás také zajímat: Moc okrádá mozek o empatii, říkají vědci
Umlčte chytráka!
Jste ještě vůbec schopni takové konverzace? Samozřejmě, že jste. První věc, která vám v tom brání, je váš telefon. Buď ve vaší dlani, nebo tak blízko, abyste po něm mohli pořád pomrkávat. Výzkumy potvrdily, že jeho přítomnost je rušivá, protože část vaší šedé kůry mozkové se neustále zabývá otázkou, jestli ten váš „chytrák“ nepípne či nezabzučí. Kromě vás rozptyluje také osobu, se kterou mluvíte. Výsledky studie, kterou publikovali v roce 2012 ve Velké Británii, ukázaly, že pouhá viditelná přítomnost i cizího mobilu snižovala pohodlí a také důvěru mezi hovořícími lidmi.
Takže krok číslo jedna: Schovejte ten telefon!
Respekt především
Zadruhé: přestaňte se vyhýbat konverzacím, u kterých předpokládáte, že by se mohly zvrhnout v hádku. Vezměte to z opačného konce a naučte se diskutovat věcně a bez vzájemného urážení. Nepoučujte, ale zkuste se z rozhovoru poučit sami. Nepokoušejte se druhého vzdělávat, dokazovat mu, jak moc se mýlí a že by měl změnit názor, protože to se s nejvyšší pravděpodobností stejně nestane. Namísto toho si dejte za cíl pochopit co možná nejvíce jeho úhel pohledu a jeho myšlenkový proces. Tím jen zvýšíte svou míru empatie a dovolíte své mysli posouvat se dál.
Můžete nesouhlasit s tím, co říká, ale to nejlepší, co pro sebe můžete udělat, je naslouchat mu s respektem. Ptejte se a poslouchejte.
Jak nebýt rybářem myšlenek?
A tím se dostáváme k dalšímu kroku: naslouchání. To je dovednost, se kterou se nerodíme a kterou se musíme naučit. Většinou neposloucháme všechno, co nám ten druhý říká. Jak popisuje například J. Sullivan ve své knize Simply Said: Communicating Better at Work and Beyond, slyšíme pár prvních slov a pak už svůj mozek zaměstnáváme tvořením té nejvhodnější odpovědi. Tento velmi rozšířený zlozvyk je sice těžké, ale možné překonat. Pro efektivní naslouchání musíte svým myšlenkám dovolit, aby vaší hlavou prostě jen tak propluly. Nesnažte se je hned pochytat a zformulovat do šiku, namísto toho pokračujete v naslouchání. Ano, není to snadné a jde téměř o buddhistické cvičení. Jestli chcete ale opravdu pochopit, co vám druzí sdělují, je to nutné.
Domácí úkoly z pilnosti
Vyjadřovat své myšlenky a pocity umíme daleko lépe než naslouchat. Díky sociálním médiím máme k dispozici spousty způsobů, jak je dát světu najevo. S nasloucháním to ale tak snadné není. Mluvením se ale o druhých lidech nic nedozvíme, a proto není divu, že je pro nás těžké chápat ty, se kterými nesouhlasíme.
Přestali jsme poslouchat, a tudíž jsme se přestali učit, jak to chodí ve vnitřních vesmírech ostatních lidí.
I když si teď možná připadáte, jako bychom vám dávali otravný domácí úkol, věřte, že naučit se poslouchat je velmi obohacující zkušenost. Lidé okolo vás mají spoustu zajímavých příběhů a tajemství, do kterých vás nechají nahlédnout, když cítí, že to má cenu. A vy se od nich můžete naučit mnoho užitečného pro své vlastní životy. Takže odložte mobily a rozhlédněte se po lidech kolem sebe. Ptejte se a poslouchejte odpovědi. Možná budete sami překvapeni, jak moc se váš pohled na svět i lidi okolo vás může změnit.
Lidská psychika je komplikovaná a bohatá na nejrůznější zákoutí, o jejichž existenci často nemáme tušení. My jsme se do nich zevrubně ponořili a vytvořili pro vás speciální microsite včetně simulátorů několika psychických poruch. Vyzkoušejte si, jak duševně nemocní vidí svět a možná, že si budete umět lépe představit, čím procházejí…
Přečtěte si také: Vynikáte v empatii? Pak byste si doma neměli pěstovat narcise
