„Během svých posledních narozenin jsem dostal více než dvě stě blahopřání, a to i od lidí, které jsem sotva znal,“ prozradil mi Nor Anders Eyob Tøgersen, který má na Facebooku 1700 přátel.
Jak taková přání vypadala? Tisíc a jedna varianta na „Všechno nejlepší“. Bez srdce a bez duše. Možná jste postřehli, že Facebook je čím dál tím agresivnější v propagování narozenin. Připomíná je skrze upozornění, umístil seznam všech přátel slavící narozeniny vedle vaší timeline, vytvořil speciální rozhraní pro hromadné oslavy atd. Svého času experimentoval s předpřipravenými přáníčky, k „blahopřání“ vám stačilo jediné kliknutí. Jak se kvůli tomu mění náš postoj k narozeninám?
Oslava bohů
Narozeniny vznikly díky Egypťanům – oslavovali korunovaci faraona, což v jejich kultuře znamenalo „zrození boha“. Rituál od nich převzali Řekové a přidali k němu dorty ve tvaru měsíce vyzdobeného svíčkami na oslavu měsíční bohyně Artemis.
Římané jako první začali slavit narozeniny běžných lidí, bez spojitosti s náboženstvím.
Oslavovali narozeniny přátel a rodiny, stát pak vyhlásil svátky na oslavu narozenin významných osobností. Ale pouze pro muže – ženské narozeniny se začaly oslavovat až kolem 12. století n. l.
Narozeniny se ustálily jako svátek radosti ze života – setkání nejbližší rodiny a přátel. Stalo se společenským zvykem poblahopřát i lidem, které jsme zrovna potkali. Taková blahopřání jsou obvykle suchá a bez duše, vyřčená z povinnosti. Mají podobný význam jako etiketa, kterou dodržujeme prostě proto, že bychom měli, ať už s ní souhlasíme, nebo ne.
A tato suchá etiketa se přenesla i do online prostoru. Facebook nám oznámí, že někdo má narozeniny, a my cítíme povinnost mu popřát, jako kdybychom ho zrovna potkali v reálném světě.
Sociální sítě tak posunuly společenské pokrytectví na novou úroveň. Kvalitu nahrazuje kvantita.
Nepřejeme lidem proto, že by pro nás byli skutečně důležití – natolik důležití, abychom si pamatovali jejich narozeniny –, ale proto, že je to snadné a můžeme kvůli tomu vypadat dobře.
Co se stane, když skryjeme své datum narozenin
„Několik dní před svými narozeninami jsem si nastavil datum narození na Facebooku jako soukromé. A pak, v den mých narozenin – pusto, prázdno. Žádná narozeninová blahopřání, žádné výkřiky na Twitteru (nejspíše od lidí, kteří viděli moje narozeniny na Facebooku?), žádné náhodné e-maily od lidí, které sotva znám, tak jak tomu bylo v minulých letech,“ píše Glenn Fleishman, reportér specializovaný na ochranu soukromí.
„Místo toho jsem ale dostal blahopřání od svého otce a nevlastní matky, od tety a strýce, od ostatních členů rodiny a od několika přátel. Jeden přátel ze Slack týmu vytvořil událost na oslavu mých narozenin. Když to uviděl další z mých přátel, reagoval: ‚Cože? Facebook mě na nic neupozornil, to nemůže být pravda.‘“
Ten stejný přítel později prohlásil, že narozeninová upozornění jsou v podstatě jediný důvod, proč dnes mít Facebook.
Proč na Facebookových přáních nezáleží? Protože nejsou autentická. „Každý rok dostanu několik opravdových blahopřání. V soukromých zprávách, telefonem, esemeskou nebo osobně. Taková přání mohou být velice jednoduchá, ale jsou upřímná, a proto si jich vážím mnohem víc,“ řekl Anders Eyob Tøgersen. Problémem samozřejmě není Facebook a jeho politika. Problémem je náš přístup k věci – fakt, že radši volíme jednoduchá řešení v masovém měřítku a dáváme přednost kvantitě před kvalitou.
Lidská psychika je komplikovaná a bohatá na nejrůznější zákoutí, o jejichž existenci často nemáme tušení. My jsme se do nich zevrubně ponořili a vytvořili pro vás speciální microsite včetně simulátorů několika psychických poruch. Vyzkoušejte si, jak duševně nemocní vidí svět a možná, že si budete umět lépe představit, čím procházejí…
