„Chtěli jsme vytvořit hračku, která děti připraví na život,“ napsal v roce 1955 Godtfred Christiansen, výkonný ředitel LEGO Group. Což je sice hezky řečeno, ale s trochou představivosti to může znamenat skoro cokoliv. Jak se přesto právě legu povedlo tenhle cíl dokonale a funkčně naplnit? A jak se lego dokázalo dodnes udržet na vrcholu žebříčku tisíců a milionů typů hraček, které existují? Odpověď je trochu složitější, než jen že to byl „zcela inovativní nápad“ nebo „poctivý a kvalitní výrobek“, jak dnes tak často slýcháváme. Kouzlo lega leží někde jinde.
Svět barevných kostiček je totiž jedinečný v tom, že pojme jak dětskou fantazii, tak ctižádost a ambice rodičů. Dětem umožňuje vytvořit si svůj svět nebo klidně i celý vesmír s vlastními barvami, tvary a pravidly. A rodiče mají pocit, že s legem dětem dávají „zdravou“ zábavu. Takovou, kterou děti navíc přijímají a konzumují s nadšením a nemohou se jí nabažit.
Odloží telefony a herní konzole a tvoří s pomocí vlastních rukou a představivosti.
Ačkoliv dospělí do barevného světa lega občas taky zabrousí. Protože vytvořit něco ze sady různě tvarovaných kostek, kterých existuje 6 500 různých druhů, je velkou výzvou. Tak vznikají takové výtvory jako skoro půlmetrový Tádž Mahal z 5 922 dílků, Michelangelova socha Davida z 16 349 dílků nebo Santa Claus s devíti soby a saněmi, samozřejmě v životní velikosti, sestavený z neuvěřitelných 700 000 kostiček.
Ale vraťme se k původním „zákazníkům“ hračky, tedy k dětem. Lego je tak fascinující, protože je hračkou, která v sobě spojuje mnohé: Pokládá základní kámen tvořivosti, je lekcí mechaniky, která vlastně není vyučováním, a zároveň představuje něco hmatatelného ve světě, který se stále víc přesouvá do virtuálna. Profesor Søren Eilers z Kodaňské univerzity spočítal, že 6 obyčejných lego kostek s osmi „čudlíky“ je možné nakombinovat celkem 915 miliony způsoby. Takže krabice plná kostiček dává v podstatě nekonečné možnosti. A lego zůstává v oblibě, i když už v jednu dobu docela vážně hrozilo, že z regálů hračkářství zmizí.
Krizový moment přišel v 90. letech. Příčinami byly krátící se doba dětství a dřívější dospívání. Spolu s tím klesal zájem o hračky všeho druhu, což ještě umocnil nástup videoher a internetu. Odklon od dětských her se společnost LEGO rozhodla vyřešit diverzifikací a expandovala daleko za hranice stavění na koberci v dětském pokoji. Rozšířila síť parků Legoland, pustila se do produkce sběratelských figurek a vyrobila spoustu dalších věcí, které měly s legem vlastně sotva co společného. Tenhle krok zákonitě nevyšel, protože s klesajícím zájmem o lego se děti i o tyto „vedlejší produkty“ zajímaly pramálo. Kýžený efekt se nedostavil a pár let po začátku milénia bylo LEGO na pokraji bankrotu. Navzdory tomu, že ho časopis Fortune v roce 2000 označil za hračku století.
Společnost se naštěstí stačila včas chytit za nos a zamyslet se nad návratem ke svému jádru, plastové stavební kostce. Mimochodem vyráběné s maximální odchylkou od rozměrů 0,004 milimetru – tedy s větší precizností, než s jakou byla vyrobena vaše televize, nebo dokonce telefon.
Hodila za hlavu trendy a přestala experimentovat se vším, co nebylo lego.
Kromě procesních změn a úspor nákladů se rozhodla soustředit na svoji podstatu a opřela ji o popularitu hračky propojenou s byznysem filmových společností a videoher. Tím lego rozšířilo a vymezilo značku a chytře si přisvojilo čas, který děti netrávily hraním s fyzickými hračkami: Dostalo se na obrazovky. Stalo se tím, kdo trendy udával, a přestalo být pouhým následovatelem. A navzdory své naprosto fyzické povaze se stalo transmediálním produktem.
Odtud už pokračování příběhu lega známe. Profil společnosti pokrývá spoustu platforem a je pevně spojen se světoznámými značkami a jmény. A pokud patříte i vy k rodičům, co aktuálně čelí dotěrným přáním svých ratolestí, které by si letos pod stromečkem moc přály najít lego s Batmanem, motivem ze Star Wars nebo prostě jen jakékoliv lego, není nic jednoduššího. Stačí mít po ruce jen dostatek peněz a hračkářství. A kromě bodů za splněné přání získáte navíc i jistotu, že nejde jen o další dárek, který po pěti minutách hraní zůstane bez povšimnutí ležet ve skříňce pod nánosem prachu.
Bude vás také zajímat: 17 překvapujících faktů o Vejškrabu. Tak se původně jmenoval Google.
