„Česko zažívá epidemii neplodnosti, už každý desátý pár má s reprodukcí problémy. Ale péče je tady na vysoké úrovni a úspěšnost asistované reprodukce je 90 %. Kdybych byl neplodná žena, tak budu rád, že žiju zrovna tady, “ říká Luboš Vlček, gynekolog a lékař v asistované reprodukci.
Vážně se tak zásadně projevuje, že lidi s rodičovstvím moc nespěchají?
Oni spíš nespěchají vůbec. Ještě před deseti lety byl průměrný věk prvorodiček 21 nebo 22 let, dneska je to už 30 let. Zvlášť v Praze ženy nejdřív budují kariéru. A když se po třicítce rozhodnou, že budou mít rodinu, hrozně je překvapí, že to nejde. Poslední dobou klientela obrovsky narůstá a myslím, že narůstat ještě pořád bude. Dokud budou ženy odkládat mateřství až po třicátém roce, o práci se nebojím.
To vypadá, jako že neplodné jsou hlavně ženy, ale muži si taky mnohdy nemůžou moc vyskakovat, ne?
To je pravda, dřív se tak nějak obecně předpokládalo, že když pár nemůže mít dítě, chyba je na straně ženy. Dneska je zhruba ve 40 % případů neplodná žena, ve 40 % muž, v 10 % oba a u zbylých 10 % párů nedokážeme přijít na to, proč se jim nedaří počít přirozeně.
A jak se to teda léčí? Přece nepošlete hned všechny na umělé oplodnění.
Tak hlavně s těmi páry nejdřív mluvíme, potřebujeme porozumět jejich situaci, někdy mírnit očekávání… Strávit s nimi nějaký čas tím, že si povídáme, je hrozně důležité. Kdo z doktorů si dneska udělá hodinu času, aby si s pacientem povídal? Samozřejmě, že ne ve všech případech dojde vždycky na asistovanou reprodukci. Někdy stačí upravit maličkosti a pár počne přirozeně.
Jaké maličkosti?
Ono se o tom mluví pořád dokola, ale stačí se vyhýbat stresu, upravit životní styl, nekouřit, nepít, chlapi přestanou chodit do sauny a začnou nosit volný trenýrky. To někdy stačí, aby se zase objevila šance na přirozené početí a není potřeba tlačit ženu do hormonální stimulace.
A když to nepomůže? U žen si dokážu představit, že se neplodnost léčí nějakými hormony. Ale co pomáhá u muže, když má špatný spermiogram?
Nejdřív proběhne kontrola na urologii, tam se dá zjistit, jestli je mužský genitál anatomicky v pořádku nebo jestli jsou dobře prokrvovaná varlata. To jsou věci, které se dají operačně řešit. Někteří muži zase dobře reagují na krátkodobé hormonální stimulace antiestrogeny.
Jakou roli hraje v narůstající neplodnosti dlouhodobé užívaní antikoncepce?
Zásadní. Osobně nejsem moc příznivcem dlouhodobého užívání antikoncepce a rozhodně ne u mladých dívek. Antikoncepce by se měla nasazovat až v momentě, kdy má žena vyzrálý reprodukční systém. Navíc u mladých žen může nízkohormonální antikoncepce způsobit, že si tělo nestihne vybudovat dostatek kostní hmoty. Ta s věkem už jen ubývá, takže ženy, které od raného mládí užívaly antikoncepci, jsou ve stáří mnohem víc ohrožené osteoporózou. Ve finále to jde proti sobě: nejdřív hormonální antikoncepcí zabraňujeme tomu, aby žena otěhotněla, a když se po třicítce rozhodne mít dítě a antikoncepci vysadí, musíme ji zase hormonálně stimulovat, aby mohla otěhotnět aspoň pomocí IVF (in vitro fertilizace, asistovaná reprodukce, pozn. red.).
K tomu asi můžeme připočítat spoustu chemie, se kterou se setkáváme v každodenním životě, ne? Říká se, že škodí teflon, plasty..
No, syntetických hormonů, které se vyskytují v životním prostředí, je spousta. Na to už se vytvořilo množství studií, kolik hormonů proudí v řekách, protože je lidstvo nejdřív spolykalo a pak vyloučilo. A pak jsou tady modulátory, právě z plastů, které nějak kombinačně toxicky působí na reprodukční systém. Třeba je dokázáno, že stabilizátory z plastů jsou i ve folikulární tekutině – takže vajíčko roste v prostředí, kde se prokázala přítomnost rozpouštědla z plastů. Myslím, že plasty s naší plodností v budoucnu ještě pořádně zamávají.
Existují v IVF nějaké trendy?
Metoda samotná se pořád vyvíjí a zdokonaluje, ale trendy se objevují spíše mezi klienty. Třeba hodně z nich chce darovaná vajíčka. Jsou to hlavně cizinky, třeba po potratech, neúspěšných IVF nebo ženy přes čtyřicet let, které už nejsou schopné svoje kvalitní vajíčka vyprodukovat.
Proč to jsou hlavně cizinky?
Třeba proto, že v jejich zemi je to finančně nedostupné. Nebo proto, že jim je přes 40 let a potřebují darovaná. V Německu třeba institut darování vajíček vůbec neexistuje. Tam je situace paradoxní v tom, že lze darovat spermie, ale vajíčka ne. Takže si pro ně pacientky jezdí k nám.
Říkal jste přes 40 let? Do jakého věku je vlastně možné IVF provádět?
Léčba neplodnosti je povolená do 50 let věku ženy. Přes tuhle hranici nemůžeme jít. Je to hranice stanovená odbornou veřejností a schválená v českém právním řádu.
Kolik bylo nejstarší ženě, která za vaši praxi porodila?
48 let. Ale musím říct, že biologicky rozhodně na svůj věk nevypadala.
Co třeba homosexuální páry? Ozývají se vám lesby, že by chtěly otěhotnět asistovaně?
To neumožňuje současný právní systém. Jakmile se řeší otázka léčby neplodnosti, tak tam musí být muž a žena. Občas mi chodí e-maily s prosbami o asistovanou reprodukci u lesbických párů, třeba i s tím, že si ty ženy samy seženou sperma, ale ty musíme odmítat.
Spousta žen si dnes přeje porodit přirozeně. Jak vlastně takový přirozený porod vypadá? Jak se díváte na porodní plány?
Já mám takovou zkušenost, že hlavně ženy, které nám hned mezi dveřmi dávají porodní plán a říkají, že chtějí hlavně porodit přirozeně, pak nejvíce využívají tišící léky. Bývají většinou ovlivněné internetovými diskusemi a teprve když jim začnou opravdové bolesti, si uvědomí, co to porod je. Záleží na tom, jestli rodí prvorodička nebo vícerodička. Prvorodička vždycky rodí déle. Přirozený porod může trvat klidně 10 nebo 12 hodin. Někdy ale i s takzvanými poslíčky ženy dvě noci před porodem probdí.
Jaký máte názor na porody doma versus v porodnici? To je dost horké téma…
Já za sebe vlastně celkem chápu iniciativy různých hnutí za domácí porody. Ještě na fakultě nám pouštěli film o porodu, který začínal slovy „lékař vede porod“. Ale to je blbost, lékař k porodu vůbec nemusí, když všechno běží tak, jak má. Stačí tam porodní asistentka, která ženu porodem pomáhá provést, ale rozhodně tam není od toho, aby něco direktivně nařizovala. Myslím, nebo aspoň chci věřit tomu, že se v současnosti prostředí nemocnic hodně mění, k rodičkám se nepřistupuje jako k pasivním pacientkám, které hlavně musejí poslechnout pana doktora. Celé je to víc friendly. K porodům si ženy můžou brát duly, partnery, matku, sestru, kamarádku… Porodní asistentky absolvují speciální kurzy, aby k ženám přistupovaly co možná nejpřátelštěji, aby byla zkušenost z porodu co nejlepší.
Ale co ženy, které ve svém okolí nemají porodnici, která by byla výrazně „user-friendly“? Pro ně je domácí porod jediná alternativa…
Budiž. Ale ono je to vážně složité. 100 porodů proběhne úplně bez komplikací. Ale třeba zrovna dneska jsme měli porod, který taky běžel krásně, jenže pak se utáhnul pupečník a kdybychom dítě nedostali ven do 12 minut, tak prostě umřelo. Porod prostě není předvídatelný. Myslím, že žádný porodník, který viděl, jaké akutní situace můžou při porodu nastat, by nerodil doma. Třeba poporodní krvácení ženy, to je jako když pustíte kohoutek. A to doma nezastavíte. I s dostupností lékařské péče, jakou u nás máme, u porodu ročně zemře nejčastěji na vykrvácení asi 10 žen.
Uff, to zní strašidelně… Ale třeba novorozeneckou úmrtnost máme jednu z nejnižších na světě, ne?
To je pravda. Máme tady nastavený unikátní systém péče, špičková neonatologická centra, dokážeme pečovat i o extrémně nezralé novorozence. A trochu s tím souvisí i pořád ještě vysoký počet porodů v nemocnici.
A myslíte, že jsou třeba partneři u porodu užiteční?
No, otcové u porodu jsou určitě trend. Ale jestli je to užitečné? To nevím. Mně nakonec přijde, že ženě je u porodu nejužitečnější třeba její matka, sestra nebo kamarádka, která už rodila. Muž na porodním sále někdy působí jako rušivý element, chce ženě nějak pomoci, ale neví jak. Nebo je nejistý a sám se sebou si neví rady, protože je třeba i trochu vyděšený z bolesti, co žena zažívá… Ale když o to pár stojí, nic proti tomu nemám.
Má gynekolog u porodů emoce, nebo je to práce jako každá jiná. Odrodíte a jdete domů?
Nejsilnější emoce jsem měl samozřejmě na začátku praxe. A tehdy jsem si říkal, jestli to takový bude pořád, že přece v každý profesi člověk trochu otupí. No, a samozřejmě jsem mírně otupěl. Ale pořád je to intenzivní. Když se narodí dítě, vidíte ty šťastné rodiče, tak je to opravdu radost. Jsou porody, které si takhle budu pamatovat celý život.
Proč si student medicíny vybere zrovna gynekologii?
Protože je to hrozně pestrý obor. Já nevěděl, jestli bych byl radši někde v ambulanci nebo jestli bych chtěl operovat… A gynekologie spojuje víc možností: operativu, porodnictví, IVF, soukromé ambulance… Hmm, nic pikantního, co? (smích)
Dělají gynekologové na škole zkoušky z šikovnosti prstů? Něco jako zubaři? Ti přece mají zkoušky z jemné motoriky.
My to zkoušíme až v praxi. Když gynekolog nemá šikovné prsty, už k němu pacientky nepřijdou. (smích)
