Za každým státem se schovává dlouhá historie. Formoval se a přizpůsoboval se podle vlivů okolí. Ale co bylo na začátku? Povětšinou kmen, jehož domovina už nestačila k živobytí. Banda v čele se svalnatým vůdcem se vydala hledat zemi zaslíbenou. Usadili se, vymlátili soky, případně se spojili a žili si krásně. Takhle vznikalo i Česko. A spolu s ním tradice. Takových je ale velice málo. Většina byla přejata od národů, které dělaly na předky největší dojem. Trendy vždy zasáhly, hlavně díky kočovným obchodníkům, celé kontinenty. Ale pouze někde se chytly tak, že se staly součástí životů obyvatelstva. Nebudeme vás dále napínat. Přichází první zlodějina!
Tekuté zlato
Pivo nám nepatří! Až z toho bolí srdéčko. Bohužel jde o naprostou pravdu. Tradiční česká receptura? Kdepak. Bohulibý lektvar vykoumali jako první v Sumeru. Nejsmutnější na tom je, že původ skvostného moku odhalil Čech! Orientalista Bedřich Hrozný rozluštil klínové písmo Chetitů, a tím otevřel brány ke skryté historii. A co nezjistil! Pivo bylo jedním z nejoblíbenějších nápojů! Šlo o takovou pochutinu, že se připravovala hned na několik různých způsobů. Z ječmene, ze špaldy, černé, husté, řídké, silné, slabé. Co vás jen napadne. A to již minimálně před pěti tisíci lety! Takže rychle zapomeňte na to, že pivo rovná se Čechy. Sice nám patří prvenství v kvalitě, ale veškeré receptury nemají co dělat s našincem. Zásluhy patří starověkým Sumerům!
Sandále a ponožky
Až příště uvidíte někoho v ponožkách a sandálech, buďte na pozoru! Rozhodně nemusí jít o Čecha. Spíše vůbec! Tato tradiční výzdoba českých chodidel není naše. Kdo stojí za noční můrou módní policie? Římané! Když se rozhodli zabrat v roce 43 Británii, setkali se s obrovským problémem. Zimou!
Rozmazlení Taliáni nebyli zvyklí na chládek a deštivé počasí britských ostrovů.
Obzvláště jejich nohy. Sandály se ihned zdály být velice nepraktické. Jak toto faux pas vyřešit? Látkou ušitou na míru nožkám. Archeologické vykopávky dokazují, že Římané obývající v prvním století Anglii nosili ponožky se vší parádou! Za nehty exhumovaných těl se našly kousíčky látky. A jelikož v roce 410 vyprovodily Římany z ostrovů germánské kmeny, není se čemu divit, že němečtí turisté mají tuto kombinaci snad více v oblibě nežli my!
Tři oříšky pro Čínu
Občas je smutné si přiznat pravdu. Popelka nepatří do Čech. Ani trochu. Vánoce, které jsme si mimochodem také vypůjčili odjinud, jsou v tahu. Dává svět ještě vůbec smysl? Kořeny pohádky sahají až do Číny. K roku tisíc. Verze se dosti liší od té naší romantické.
Dívka jménem Jen Šen se nachází v podobné situaci jako česká Popelka.
S tím rozdílem, že čínskou macechu nebudete chtít nikdy potkat. Zabije dívčině jediného kamaráda – zlatou rybku. Jen Šen si schová kůstky. V den slavností jara, kdy si muži namlouvají budoucí ženy, jí mrtvá rybka vyčaruje šaty. Zaujme díky nim krále a dále už to známe. Pohádku k nám zřejmě dostali Arabové přivážející z Číny drahocenné zboží. Historku cestou vyprávěli, kde jen mohli. Existuje totiž několik verzí. Jednou má Popelka tatínka podpantofláka, jindy zase mrtvého. Více sester, méně sester. Kouzelný strom, víla kmotřenka. Variace ani nelze spočítat na prstech. Libuška patří jen do řady, která se táhne až k Velké čínské zdi.
První máj – druidů čas
Byl pozdní večer – první máj. Milenci se sešli pod rozkvetlým stromkem, aby stvrdili svou nezlomnou lásku. Nejlépe pod Petřínem. A zase další zlodějina. I ten svátek lásky a harmonie jsme si vypůjčili. Tentokrát inspirace přichází od starých dobrých Keltů. Zvyk se líbil hlavně Karlu Hynkovi, díky němuž považujeme den oslavy lásky za svůj. Ale není tomu tak. Staří keltští druidi nazývali poslední dubnový večer a první květnový den svátkem Beltine. Jednalo se o oslavu příchodu slunných a teplých dnů. Zapalování ohňů k uctění boha Belena mělo zaručit plodnost. Každý, kdo mohl, si zapálil alespoň malinký ohýnek, u kterého vzápětí promiloval celou noc. Postupně se svátek přetransformoval ve Valpuržinu noc, tedy divoký sabat čarodějnic. Ale vše se postupně vrátilo do starých kolejí. A nám se to velice zalíbilo. Proč by také ne? Není nikdy dost záminek pro polibek milované osoby.
Nejfalešnější z nejfalešnějších!
Ježibaba u nás umí pořádné věci. Stačí si ji v jakékoliv podobě pověsit do bytu, a dámy si budou moci oddychnout. Figurka odežene všechny nápadnice od milence. Že slyšíte o tomto českém zvyku poprvé? Není divu. Protože žádný takový nemáme. Ale cizinci by vám řekli něco jiného.
V posledních letech si průvodci vytvořili svoji vlastní tradici a tu tlačí do hlav chudákům návštěvníkům.
Teď už konečně víte, proč v každém obchodu se suvenýry naleznete čarodějnici s nápisem „Praha“. To není jediný blud. V turistickém odvětví vzniká mnoho nesmyslů. Nejlepší příklad za všechny je trdelník. Kus těsta obalený v cukru. Česko jak řemen. Falešné iluze vládnou všude. Jak na straně obyvatelstva, tak i u návštěvníků. Těžko se hledá v této změti výhradně český zvyk a tradice. Ale něco přeci existuje. Jsme jeden velký Kocourkov plný Švejků. Odjakživa! To nám nevyvrátí ani sebelepší vědec a badatel! A svíčkovou taky ne!
Mohlo by vás také zajímat: Pohádky plné propagandy! Trautenberg kapitalista, Šmoulové marxisté a Ferda Mravenec proletář
