Sháníte nejlepší tábor, jazykový pobyt, šachový pobyt, jezdecký pobyt, školu vaření nebo tenisovou školu? Pozor na to. Odborníci varují, že když nedáte dětem ani chvíli pokoj, připravíte je třeba o chuť objevovat, co je zajímá.
„Vaším úkolem jakožto rodiče je připravit děti na to, aby si samy našly ve společnosti své místo. Být dospělý totiž mimo jiné znamená, že si sami najdete čas na své koníčky a věci, které vás dělají šťastnými,“ říká Lyn Fry, londýnská dětská psycholožka se zaměřením na vzdělávání.
„Pokud rodiče věnují veškerý svůj volný čas tomu, aby bavili své dítě, nikdy se to samo nenaučí,“ dodává.
Výhody nudy
A rozhodně není jediná, kdo poukazuje na výhody nudy. Dr. Teresa Beton z University of East Anglia se specializuje na souvislost mezi nudou a představivostí, řekla BBC, že nuda je základním předpokladem pro vývoj „vnitřního stimulu“, který spouští opravdovou kreativitu.
A přesto, že se naše schopnost nudit se díky všem lákadlům internetu stále snižuje, odborníci o tom, že občas je prostě potřeba nedělat vůbec nic, diskutují už desetiletí. V roce 1993 psychoanalytik Adam Phillips ve své knize s megadlouhým názvem: „O pusinkování, lechtání a nudě: Psychoanalytické eseje o neprozkoumaném životě“ napsal, že: „Moment, kdy se dítě začne nudit, je v jeho vývoji důležitým milníkem.“
Neboli, nuda je příležitost zamyslet se nad svým životem, spíš než jím jen proletět. „Jedním z nejvíce skličujících požadavků dospělých je přesvědčení, že děti mají jevit zájem o věci, které jim servírujeme. Místo toho bychom jim měli dát jen čas, aby si našly, co zajímá je. A nuda je nedílnou součástí tohoto procesu,“ vysvětluje Phillips.
Nuda není ztracený čas
Lyn Fry proto navrhuje, abyste si společně se svými dětmi – pokud jsou starší řekněme čtyř let – udělali seznam věcí, které je baví. Od těch nejzákladnějších jako je ježdění na kole nebo kreslení až po ty sofistikovanější jako vaření nebo fotografování. Pak je klidně pošlete na prázdniny k babičce a řekněte jí, že kdykoliv se budou stěžovat na nudu, ať se poradí se seznamem.
Přestože pravděpodobnost, že se budou chvíli bezcílně motat a budou se nudit, je vysoká, důležité je, abychom si uvědomili, že to není jen ztracený čas. „Na tom, že se nudí, není nic špatného,“ dodává paní Fry. „Děti se musí naučit, co je to nuda, aby se samy motivovaly k nějaké činnosti. Nuda učí děti samostatnosti.“
Stejnou teorii razil už v roce 1930 britský filozof Bertrand Russel. Potencionální hodnotě nudy věnoval jednu kapitolu ve svém díle nazvaném Boj o štěstí. Představivost a schopnost zatočit s nudou se rozvíjí právě v dětství. Napsal: „Nejlépe se dítě rozvíjí, když ho jako mladou rostlinku ponecháme nerušené v jeho půdě. Příliš mnoho cestování a příliš mnoho rozmanitých podnětů pro ně nejsou dobré a způsobují, že během dospívání pak děti ztrácejí schopnost užívat si bohaté jednotvárnosti.“
