Samozřejmě jsou lidé, kteří mají naprosto jasno v tom, že žádné potomstvo nechtějí. A mají na to plné právo. Pak je tu ale také velká skupina těch, kteří si děti přejí, nicméně své rodičovství odkládají. Na neurčito. Z nejrůznějších důvodů. Statistiky mluví jasně. Stále přibývá prvorodiček nad 35 let. Jaké jsou typické odpovědi třicátníků na otázku, proč ještě nemají děti?
Příliš malý byt, vyhlídka na povýšení, vyhublé porcelánové prasátko nebo naplánovaná půlroční cesta do Tichomoří. Na druhou stranu je ale pravda, že někdy prostě nepotkali toho správného člověka, se kterým by toho potomka mít chtěli. Možná by pak všechny výlety za dobrodružstvím, kariérní skoky či vysněné haciendy rádi vyměnili za koupací bitvy s batoletem v umakartové koupelně.
Konec světa? Ale ne.
Přesto v této zemi najdete spousty párů, které se budí v noci zpocení hrůzou z noční můry o plínkách, kočárcích a jednotvárných dnech mezi plotnou a plyšáky. Je to opravdu tak, že s dítětem končí legrace? Možná se právě vy bojíte, že se jako máma a táta už nikdy nikam nepodíváte. Že se každé rodičovské ráno přivážete ke kočárku tkaničkami od bot. Že bude navždy konec fandění na stadionu a holčičím sedánkům po vinárnách. Že váš život skončí. Pravděpodobně to ale nakonec bude všechno jinak!
Většina lidí, kteří to “riskli” a rodinu založili, nejraději vzpomínají právě na okamžiky, které prožili se svými dětmi. Na první příčkách jejich nejhezčích vzpomínek se propařené noci s kamarády za svobodna umisťují zřídka. A když se řekne třeba Chorvatsko, spíš si vybaví první krůčky svého batolete po pláži než večírek pod palmou, na kterém se sťali mojitem. City, které k dětem chováme, jsou ty nejhlubší z nejhlubších, a co si budeme povídat, krev zkrátka není voda.
Jen počkej, až budeš mít svoje
Pokud děti nemáte, možná vám to připadá jako sci-fi. Je to zkušenost jako každá jiná, a tedy nepřenosná jako tramvajenka. Rodičovství vám něco vezme, ale mnohem víc dá. Třeba novou životní dimenzi. S dětmi totiž poznáte úplně nový druh lásky. Takové té, co se o ní píše v “duchovních” knížkách. Nepodmíněné. Takové, která vám dá zapomenout na vlastní ego a rozlišit podstatné věci od banalit. Neříká se nadarmo, že děti jsou našimi nejlepšími učiteli. Pomáhají nám růst a dozrávat, učí nás trpělivosti, toleranci i empatii.
Vlastní děti také často zlepší náš vztah k vlastním rodičům, protože konečně pochopíme některé motivy jejich chování, které nás v pubertě tak dráždilo. Mnohdy svoje rodiče doceníte, až když se v roli mámy nebo táty ocitnete sami. A babička s dědečkem coby přátelé na telefonu jsou nejlepší pomocí v nesnázích!
S dětmi se toho hodně změní, to je bez debaty. Ale k lepšímu. A rozhodně nic nekončí! Cestovat se dá i s dětmi, stačí jen chtít. Dítěti je totiž fuk, jestli spí doma v pokojíčku nebo jestli mu uděláte pelíšek ve stanu. Hlavní totiž je, že je s vámi a máte se spolu dobře. Kamarádky si časem třeba nějaké to mimino taky pořídí a spousta vináren má i nekuřácký salonek. A tátové zase získají parťáka na fotbal a omluvenku pro výlety do dětských let. Takže jestli je strach jediný důvod, proč ještě netlačíte kočárek, zavřete oči a skočte do rodičovství rovnýma nohama! Stojí to za to.
Statistiky miminek
Podle Českého statistického úřadu se v roce 2015 urodilo 83 622 dětí a nejčastější věk maminek byl 30 let. Počet dětí, které se narodily nesezdaným párům, dosáhl téměř 48 %, a mezi prvorodičkami byl počet ještě vyšší: 58 %. Průměrný věk prvorodičky byl 28 let, v roce 1986 to bylo 22,5 roku.
Mohlo by vás také zajímat: Dětem neříkají ne. A jsou šťastnými rodiči!
