Dr. Philippe Presles
Paříž, 25. března 2020
Vše ohledně koronaviru je pro mě zcela nové, včetně toho, že jsem zavřený doma se svou ženou a kočkami a svými knihami, že konzultuji na dálku, scházím se s lidmi přes Skype a povídám si s přáteli přes WhatsApp. A to ani nemluvím o tom, že každý den volám své matce (jak je mým zvykem), abych se jí zeptal, jak se jí vede. Nezbývá mi, než doufat… Zkrátka jsem na tom jako vy, jako my všichni a svůj příběh jsem sepsal, abych se s vámi podělil o to, co mě tato mimořádná situace naučila.
Začalo to prudkou bolestí v hlavě, jako když to přeženete s pitím. Člověku to hned nedojde. Moje žena mi říkala, že ji bolí hlava už dva dny. Říkala, že by to mohlo být kvůli menstruaci. Nevěděl jsem, že menstruace může být nakažlivá… Druhý den jsem měl pocit sucha v krku a podrážděné hrdlo a cítil se vyčerpaný, ale to bylo tak všechno. Žádná horečka ani kašel. Nikdy jsem takovou nemoc nezažil. Bylo to jasné – nakazili jsme se koronavirem.
Začaly mi chodit SMSky. Můj starší syn kašlal a bolelo ho v krku. Jeho žena na tom byla stejně. Jak postupem času přibývaly konzultace na dálku, začal se mi v hlavě skládal přesnější obrázek. Bylo to zcela neuvěřitelné – nikdy jsem se nesetkal s nemocí, která by měla tolik podob. Bolest hlavy je jedním z nejčastějších příznaků, stejně jako sucho v krku a podrážděné hrdlo. U někoho je však hlavním příznakem horečka a teplota nad 39 °C. U jiného člověka zase kašel a rýma. U některých se virus projeví problémy s trávením a trpí zácpami nebo průjmy. A konečně jiní jsou zadýchaní, což je samozřejmě znepokojivé. V takovém případě jim volám hned následující den, abych si ověřil, že jsou v pořádku. U většiny pacientů je situace stabilní nebo se zlepšuje. Dva z nich jsem však poslal na pohotovost, protože mi jejich stav dělal starosti.
Reakce lidí se velmi liší, od naprostého klidu až po záchvaty úzkosti a pláče. Všechny se snažím uklidnit, při sebemenších pochybnostech předepisuji Azithromycin a samozřejmě také paracetamol, a hlavně pacienty nabádám, aby hodně pili. Virus totiž vysušuje a způsobuje bolest hlavy, podrážděné hrdlo, suchý kašel a vyschlé oči. Zvýšený příjem tekutin pacientům velmi prospívá, o čemž jsem se při bolestech hlavy sám přesvědčil. Z tohoto pohledu je to stejné jako při opici – musíte hodně pít.
Kamarád, kterému se nechce odejít
Když už mluvíme o opici, tenhle virus je jako kamarád, kterému se od vás nechce domů. Chtěl by si povídat, stále otevírá nová témata, už už to vypadá, že se zvedne k odchodu, když vtom přijde s něčím dalším – úplně se na vás přilepí! Po čtyřech dnech jsme se se ženou cítili lépe a ulevilo se nám. Klid nám vydržel dva dny. Pak se virus vrátil se stejnými příznaky, a navíc s únavou. To trvalo víc než deset dní, protože se vrátil ještě i potřetí a stále na mě dotírá i teď, když píšu tyto řádky. Zatracená bestie.
Člověk je zahlcený informacemi. Vážné případy, zprávy, svědectví. Někteří odborníci znějí dost přesvědčivě. Celkem nakonec nezemře víc lidí než při chřipce. Opravdu? To, čím je tento virus odlišný, není ani tak počet úmrtí, protože smrt je přítomná všude, i když naše společnost v podstatě zapomněla, že existuje, anebo jsme ji vytěsnili.
Je však pravda, že v naprosté většině případů průběh naštěstí není vážný. Každý den jsem mohl jako většina z nás bez problémů pracovně fungovat. Dříve jsme pracovali na dálku, protože to bylo pohodlné. Nyní je to nutnost. Jsme propojení jako nikdy v minulosti. Moje SMSky jsou taková moje čekárna. „Nechci vás obtěžovat, ale myslím si, že mám příznaky nemoci.“ Anebo: „Dělám si starosti o svého otce, je to kardiak.“ Ordinuji již pouze na dálku a recepty posílám online.
Zůstaň doma, venku zpívá jaro!
Nejlepší vtipy kolují na Whatsappu. Některé z nich jsou opravdu vtipné a přeposílám je svým přátelům. Nejvíc se mi líbila parodie na píseň Clauda Françoise: „Zůstaň doma, venku zpívá jaro!“. A pak zestárlý Macron, který nám oznamuje, že se už otevřely hranice. No nic, dám s tím pokoj, je jich hodně a ještě se jim s chutí zasmějeme.
Určitě nám zbydou i dobré vzpomínky. Já jsem třeba zjistil, že je příjemné být doma zavřený se svou ženou. Když pracuji, nosí mi čaj a je u toho oblečená, jako by se chystala jít ven na večeři. Vrátila se k čínské kuchyni a pro lékárníky v naší ulici peče koláčky s rozinkami. Je milé povídat si o všem možném a společně se smát vtipům a „fake news“. A k tomu každý den cvičí, dokonce i s tím koronavirem. Já čekám, až se v tomhle vězení uzdravím! Také jsme v kontaktu se spoustou přátel, lidí, kteří nám volají, se sousedy, se kterými se pozdravíme a ptáme se jich, co je nového. Je hezké být obklopený tak milými a laskavými lidmi.
Dodržovat režim
Samozřejmě je důležité dodržovat režim, ráno vstát a obléct se přibližně ve stejnou dobu, dodržet naplánované schůzky, být ostatním užitečný a najít si zajímavé koníčky. Jak jinak bychom vydrželi zavření doma celé dva měsíce? Dva měsíce! Vážně, 2 + 4 týdny + pár dní navíc, to už jsou dva měsíce. Rád bych se mýlil, ale raději se připravím na to, že to bude běh na dlouhou trať. Život jde dál, nebo ne? Jak to ale zařídit, aby se člověk netočil v kruhu? Myslím na všechny své přátele, kteří žijí sami a nemůžou jít ven. To musí být k zbláznění.
Na konci svého příběhu bych rád vzdal hold. Hold svým přátelům – ošetřovatelům či lékařům, kteří pracují na dálku. „Philippe, nedokážeš si představit, co prožíváme…“ Já si to dokážu představit velice dobře a smekám před nimi. Chtěl bych pochválit i tým v lékárně na náměstí kousek od nás, jsou stále velmi vlídní. A samozřejmě taky těm ze supermarketu Casino, kteří otevírají v 8 ráno a pomáhají mi najít droždí (na ty koláčky s rozinkami). Nesmíme zapomínat, že jsme obklopeni úžasnými lidmi!
