Určitě to znáte sami. Jedeme na doraz, občas vidíme sami sebe zezadu a do svých problémů se boříme hloub a hloub. Voda, ve které plaveme, se pomaličku zahřívá, takže stejně jako ta pověstná žába nemáme šanci poznat, že je zle, a vyskočit z hrnce. Nikdy ale není pozdě začít se sebou a se svým životem něco dělat. A tím prvním krokem může být právě návštěva kouče. Co nás tam čeká a jak nám může pomoci? O tom jsem si povídala s certifikovanou koučkou a mentorkou Gabrielou Martišovou Bakovou.
Hodně lidí má dnes pocit, že nezvládají svůj život, nedovedou skloubit práci a soukromí. Valí před sebou problémy jako buldozer. Kdy je ta chvíle, kdy by se měli zastavit a říct si, že je čas na změnu?
Ve vaší otázce je už obsažená i odpověď. Právě tehdy, kdy si tenhle pocit uvědomí! Pokud se mi zdá, že nezvládám svůj život, je dobré začít se ptát proč.
Hraje tady roli i nastavení člověka? Je někdo větší držák a jiný se hroutí dřív?
Určitě. Jako má každý jiný práh fyzické bolesti, snáší každý člověk jinak různé útrapy, frustrace, nepohodu nebo naopak má jiné dispozice být spontánní a radostný.
Každý z nás je kombinací toho, co je nám dáno, a toho, co jsme nabrali výchovou a životními zkušenostmi.
Každopádně vždycky a se vším se dá pracovat, pokud se především dobře poznáme a přiznáme si, jak to máme. Bez posuzování a odsuzování. To je první krok.
Když si řeknu dost, je to asi teprve začátek. Co mám udělat dál?
Říct si dost je rozhodně velmi zásadní krok. Podle mě je klíčem především to opravdové rozhodnutí. A ve chvíli, kdy se doopravdy vnitřně rozhodnete, většinou se před vámi vaše cesta otevře. Zní to možná trochu fatalisticky, ale skutečně tomu věřím. Ve chvíli, kdy se na změnu vnitřně nastavíte, tu cestu najdete. Ať je to kniha, kouč, kurz, cesta do džungle… Nejdůležitější je v takové chvíli začít poslouchat své nitro. A začít s jeho voláním pracovat.
Jakmile se tedy rozhodnu, že se sebou začnu něco dělat, proč jít zrovna za koučem? Může mi vůbec cizí člověk pomoci zorientovat se ve věcech, ve kterých sama plavu?
Právě proto, že je cizí a není zainteresovaný do vašich potíží, je objektivní. Je to jeho práce, zůstat v nadhledu a nebýt do vašich problémů emočně vtažen. Možná to zní neosobně, ale právě to je důvod, proč si kouče platíte. A to je také rozdíl mezi prací s koučem a tím, když si popláčete kamarádce na rameni a případně vyslechnete nějaké rady.
Je to podobné, jako byste bloudili a někdo vám podal mapu a pomohl pochopit, co která značka znamená. Pak dokážete svůj směr najít dokonale sami.
Jenže já se v sobě právě vůbec nevyznám!
Na většinu otázek může každý z nás najít odpovědi uvnitř sebe. Neznamená to ale, že jsou pro nás akceptovatelné, že je umíme zpracovat, přijmout a začlenit do svého života. Proto je často popíráme, nevidíme a neslyšíme. Kouč vám pomůže se na ně podívat zvenčí, uvědomit si nevědomé, uvidět, uslyšet volání zevnitř vašeho těla a duše. A je vaším průvodcem na další cestě, kdy své volání a odpovědi realizujete.
Je koučování spíš o soukromém životě a člověku jako takovém, nebo o profesním vývoji?
Koučování je použitelné kdykoli. Je to přístup, forma, způsob. Koučové se i různě specializují. Každému vyhovuje pracovat s nějakým okruhem a typem klientů a „zakázek“. Od rodinných a vztahových přes životní, profesní až po týmové…
Někteří lidé mají obavy, že jim bude kouč něco přikazovat. Je to tak?
Není. Dobrý kouč je průvodcem, ne vedoucím. Neříká vám, co máte dělat. Kouč používá různé metody, jak vás provést a dovést k vašemu řešení, které vy sami definujete a procítíte jako pro sebe nejlepší.
Co děláme špatně, že se ve svém životě ztratíme a točíme se v kruhu?
Ve chvíli, kdy tomu tak je a není nám v tom dobře, jsme pravděpodobně zůstali viset v nějakém svém zažitém vzorci, který nám přestal vyhovovat. Někde jsme se odpojili sami od sebe. Jsme ve víru, který nás strhává, a ztratili jsme schopnost z něj vyplavat. To, co potřebujeme, je dostat se do klidného středu a odtud pak můžeme vír v klidu pozorovat a hledat cesty i způsoby, jak ho zpracovat ke své spokojenosti.
Jakou roli v téhle životní změně hraje naše okolí, rodina, partner?
Jak kdy. Jsou lidé, kteří ve chvíli, kdy se rozhodnou ke změně, neřeší nikoho kolem a „jedou“. Pak znám ale i takové, kteří cítí tlak, co tomu řekne okolí, a to je pak velká brzda. Ze zkušenosti ale vím, že je to často více o našem vnitřním nastavení než o tom, co si kdo myslí.
Ve chvíli, kdy my sami přiživujeme svými obavami a strachem nejistotu, naše okolí nám ji zrcadlí.
Děláme si to sami?
Mám mnohokrát potvrzeno, že jakmile změníte něco u sebe, změní se i odraz v zrcadle. Vy svého partnera, děti nebo rodiče nepředěláte tím, že budete chtít, aby se změnili. Jediné, co je ve vašich silách, i když to někdy těch sil stojí hodně, je změna vlastního postoje, nastavení a vzorců nebo naopak přijetí a akceptace toho, jací jste vy sami. Teprve ta může přenastavit vztah s okolím, a pak se změní i ten odraz v zrcadle.
Kdy to nejčastěji vzdáváme?
To je různé. Když se hned nedaří, když nás okolí odsuzuje, když se nám nechce vykročit ze svého pohodlí… Ale musím říct, že příliš často nevidím, že by to někdo vzdal. Možná nedojde k cíli tak rychle a přímo, jak si na začátku představoval, ale to je spíše tím, že se začne více poznávat a měnit, a tím se mění i jeho cesta.
A ačkoli to, že cesta je cíl, zní jako klišé, velmi často tomu tak skutečně je.
Jak dlouho trvá, než se vymotám z kruhu?
To je velmi individuální. Záleží samozřejmě na tom, co řešíte. Někdy, když potřebujete jen něco vyladit, stačí jedno sezení, a chytíte svůj směr. Jindy se rozhodnete pracovat na hlubší změně, a to může trvat déle. Velmi obecně: pokud nejde jen o nějakou ladicí drobnost, považuji dva až tři měsíce za minimální penzum spolupráce, abyste opravdu viděla posun a nevzdala to.
Co bych rozhodně neměla dělat, když chci úspěšně vyskočit z kolotoče a nenabít si ústa?
Předčasné závěry, odsuzování sebe sama za zdánlivá selhání, tlačit na pilu a řešit věci „za každou cenu“.
A co naopak dělat mám?
Přijmout své danosti a na těch stavět. Mít se ráda, plynout a dělat si radost.
Gabriela Martišová Baková miluje sny a vize. Jako certifikovaná koučka, mentorka a projektová manažerka pomáhá lidem najít jejich silné stránky i cestu k seberealizaci. Je také průvodcem na životních křižovatkách, v kariéře a při zásadních změnách. Více na gabrielamartisova.cz
Psychickou rovnováhu považujeme všichni za samozřejmost. Dokud ji máme. Bohužel některá zákoutí mysli si občas dělají, co chtějí, bez ohledu na naše přání nebo představy. Lidské psychice a duševnímu zdraví jsme se zevrubně věnovali na naší speciální microsite. Prozkoumejte její interaktivní části a vyzkoušejte si simulátory různých psychických poruch.
Přečtěte si také: Feng-Šuej: Život je jako talíř. Záleží jen na vás, co si na něj dáte
