Skoro třetina chlapců a více než pětina dívek se u nás potýká s nadváhou nebo obezitou, což s sebou nese i další zdravotní komplikace, jako je zvýšení tlaku, problémy s pohybovým aparátem nebo rostoucí riziko onemocnění cukrovkou. A co je nejhorší, až osmdesát procent nezletilých tlouštíků si své kilogramy s sebou přenáší i do dospělosti a stávají se pro ně celoživotním problémem.
Všude dobře, doma nejlíp
Životní styl školáků se totiž za poslední desetiletí výrazně změnil. Zatímco jejich rodiče po příchodu domů hodili aktovku do kouta a až do večera běhali venku, dnešní děti mají odpoledne napěchovaná kroužky, a když už mají náhodou volno, sednou si k počítači nebo herní konzoli či si píšou s kamarády na sociálních sítích. Ven by je rodiče museli vystrkovat vidlemi, jenže většinou jsou stejně v práci a vlastně jsou rádi, že potomek vysedává doma, protože se alespoň nemusejí bát, že se mu venku něco stane.
Ačkoliv to někdy na našich silnicích nebo stezkách vypadá, že co Čech, to cyklista, životní styl mnoha tuzemských rodin má ke sportu nebo jakékoliv pohybové aktivitě hodně daleko.
Když se k tomu přidají stravovací vzorce děděné po generace, kde je vepřo-knedlo-zelo ještě tím nejmenším hříchem, těla se povážlivě zakulacují a kalhoty v pase nepříjemně zařezávají. Možná i vy máte doma caparta nebo puberťáka, jehož BMI povážlivě stoupá, ale nedovedete najít tu správnou strategii, jak se zavalitým potomkem vlastně jednat. Existují špatné a ještě horší varianty, které obvykle nevedou ke snížení hmotnosti dítěte, ale k poklesu jeho sebevědomí. Podívejte se, jestli se v některé z nich náhodou nepoznáte.
Přečtěte si také: Otesánkovský syndrom: jaký je život s nekonečným hladem?
Musíš držet dietu
Tohle říkejte jen v případě, že nechcete, aby vaše dítko zhublo. Slovo dieta je sice populární ve společnosti dospělých lidí, převážně žen, mezi nimiž nikdy neuděláte chybu, když se pochlubíte, že už zase jednu držíte. Pro dítě (a také pro mnohé tatínky) je to ovšem abstraktní pojem vyjadřující, že se bude podávat něco hnusného, co by normální člověk nikdy nevložil do úst.
Navíc bylo vědecky prokázáno, že lidé, kteří drží diety, mnohem pravděpodobněji přiberou kila než ti, kdo jedí vyváženou a pestrou stravu. Takže nasazením striktní diety u dítěte maximálně vyvoláte odpor nebo snahu nějak si to ošéfovat a k oblíbeným laskominám se dostat za vašimi zády.
Je jasné, že v rodině, kde se stůl prohýbá pod smaženými, sladkými či tučnými jídly, které jsou mocně zapíjené sladkou limonádou a zajídané kopou větrníků nebo punčových řezů, nenajde dítě kloudný stravovací příklad.
Ale přijde vám v pohodě posadit potomka do kouta s talířem nakrájených salátových okurek a paprik se slovy „tu máš svoji dietu“?
„Nejdůležitější je, aby celá rodina držela pohromadě,“ říká výživová poradkyně z webu Recepty pro děti. „Pokud rodiče trápí, že je dítě silnější a má problémy ve škole nebo zdravotní potíže, pak je třeba to řešit v rámci stravování celé rodiny. Uzpůsobit jídelníček tak, aby byl pestrý, nebyl příliš tučný (ale žádné light verze!), omezit úplně sycené sladké nápoje a sladkosti. Dítě by mělo jíst v menších dávkách, ale pravidelně, ideálně pětkrát denně. Nesmí mít pocit hladu. A hodně pít, ideálně vodu.“
Na hmotnost potomka ale podle ní může mít vliv i stres a nedostatek spánku. „Když dítě prosedí večer u počítače nebo bude dlouho koukat do mobilu, tak si rozhodně neodpočine,“ dodává Jana Vašáková. „A jakmile tvrdě nespí, tělo nespotřebovává přijatou energii tak, jak by mělo.“
Však on z toho vyroste
Je pravda, že některá naducaná miminka své faldíky vyběhají, jen co začnou chodit, a vše je vyřešeno. Pokud ovšem předškolák nebo školák přetéká z tepláků a má problém se ohnout, aby si zavázal tkaničky, nelze se spoléhat na to, že vše vyřeší milosrdný čas.
Právě proto, že z oplácaných dětí vyrůstají obézní dospělí, leží veškerá odpovědnost na rodičích.
Není to snadné a často to ani není příjemné, ale je to doslova životně nutné. Máváte rukou se slovy „my to máme v genech, tady nikdy žádný hubeňour nebyl“? Tak se zamyslete nad životním stylem své rodiny. Netrapte potomka knäckebroty, ale zkuste se třeba všichni začít víc hýbat. Místo víkendového posedávání na gauči nebo na zahradě vyrazte na turistický výlet, zajděte si plavat nebo se projeďte na kole. Kupte si všichni krokoměr a soutěžte v tom, kdo ujde za den víc. Ideální je alespoň deset tisíc kroků, a to nejlépe svižným tempem. Možná se zpočátku trochu zadýcháte, ale po pár týdnech už si bez pohybu nebudete umět představit svůj den.
Přečtěte si také: Případ cukr. Jak se zbavit závislosti na sladkém
Tohle jídlo už si nikdy nedáš
Nejkratší cesta do ordinace dětského obezitologa, nebo dokonce psychologa vede přes radikální zákazy. Dítě s nadváhou nebo obezitou má už tak těžký (skutečně) život, problémy se sebepřijetím i se zařazením do dětského kolektivu, že potřebuje hlavně pochopení a pomocnou ruku. Ta ho však nesmí pleskat přes prsty natahující se po šlehačkové kremroli, ale měla by ho pohladit a ukázat mu směr.
Představte si to sami. Kdyby vám někdo řekl, že už si v životě nedáte sklenici vína, křupavý bramborák nebo jahodové knedlíky, asi byste ho poslali kamsi. A to i v případě, že by měl na sobě bílý plášť a kolem krku stetoskop. A jak se potom má cítit malé dítě, které prahne po čokoládě, bonbonech, smetanové zmrzlině nebo talíři smažených řízečků s hranolkami, a vy mu oznámíte, že odteď už bude jíst jen řapíkatý celer, mrkev a brokolici?
Musíš cvičit
Bylo by fajn naučit dítě už odmalička, že cvičení a pohyb nejsou tyranskými metodami k získání dokonalé postavy a obdivu fanoušků na sociálních sítích, ale zábavou a příjemným způsobem, jak strávit čas. Už to, že se dítě s nadváhou musí ve škole převléknout do cvičebního úboru a pak se ztrapňovat na koze nebo švédské bedně, je dostatečně hrůzným zážitkem, který dovede jednoho proměnit v kavárenského povaleče, jenž si už nikdy v životě nekoupí tepláky. A to nemluvíme o lekcích plavání, které jsou pro tučnější dítě hotovým peklem už ve chvíli, kdy se nasouká do plavek.
Nehoňte tedy potomka klackem do posilovny a nepřihlašujte ho na florbal, když se zadýchává už na třetím schodě.
Trpělivě spolu s ním hledejte sport, který ho bude zajímat a kde se bude bavit, nikoli trápit. A když ho nenajdete, což se taky klidně může stát, vezměte ho za ruku a jděte na procházku. Dneska na třicet minut, zítra na hodinu a pozítří třeba na celé odpoledne. Krmte kačenky, vylezte na rozhlednu nebo se podívejte, jestli v té ohradě za lesem opravdu mají koně.
„Nejvíc děti tloustnou v době puberty, kdy je přibírání na váze ovlivněné hormony, tlakem ve škole i doma, nevyváženou stravou a absencí pohybu, který puberťáky najednou vůbec nebaví,“ upozorňuje Jana Vašáková. „Ideální je pak přijít s něčím, co je nadchne, a podporovat je v tom – ať už je to long board, paddle board, nebo jiná trendy aktivita.“
Jestli nezhubneš, budou se ti děti smát
Macatý kluk nebo holka ví i bez vás, co to je posměch a opovržení. Jak známo, děti dovedou být pěkně kruté a těm, co se nějak odlišují, umí pořádně ztrpčit život. Neříkejte proto svému potomkovi Váleček nebo Kulička a hlavně mu nevyhrožujte, že jestli nezhubne, budou se mu ostatní děti smát.
Ale také nekomentujte uštěpačně před svým dítětem zaříznuté šortky korpulentní dámy, která vás právě minula na ulici, ani nehodnoťte svou postavu v zrcadle slovy „už jsem jak prase, musím shodit aspoň deset kilo“. I malé děti by měly být v pohodě s tím, že lidé kolem nás jsou různí, a že zatímco jeden chrastí kostmi, druhý se sotva nacpe do oblečení velikosti XXXL.
Neboť ti, co ostatní nehodnotí jen podle vzhledu, mívají překvapivě mnohem hezčí život než věční kritici.
Zprostředkujte proto svému dítku informaci, že lidé, kteří mají potřebu urážet druhé, to dělají právě proto, že sami sobě nevěří a připadají si nemožní. Sebevědomý člověk tohle nemá zapotřebí. A co je důležité – věřit sám sobě může klidně i s nějakým tím kilem navíc.
Vnoučátko, tu máš bonbony!
Veškeré snažení o nastolení zdravého životního stylu a vyváženého jídelníčku může přijít vniveč, jakmile se ke slovu dostane babička. Starší ročníky totiž vyrůstaly v dobách, kdy byly známkou zdraví naducané tvářičky a kulatý zadeček a platilo rčení, že až budou tlustí hubení, budou hubení studení . Mají proto tendenci vaše „nové nápady“ shazovat a tajně podstrkovat dětem čokolády, bonbony a brát je za odměnu do cukrárny.
Zkuste se s prarodiči shodnout na tom, že vám i jim přece záleží na zdraví a správném vývoji dítěte, a domluvte se s nimi na tom, jaké dobrůtky jsou ještě v pořádku a které už kupovat nemají. Nečekejte, že to bude jednoduché, ale obrňte se trpělivostí. Zejména pokud se děti s prarodiči vidí častěji než párkrát do roka, stojí ta trocha diplomacie za to.
Nemoci nechodí po horách, ale po lidech. I když se na ně předem nejde úplně připravit, něco málo se udělat dá… Dali jsme pro vás do kupy speciální microsite s názvem Kolik stojí zdraví. Přečtěte si, jak dlouho trvá průměrná pracovní neschopnost, na jakou podporu od státu máte nárok, když dlouhodobě onemocníte a ve které nemocnici najdete nejlepší specialisty na různé neduhy.
Mohlo by vás také zajímat: Může za obezitu nebo autismus i špatná mikroflóra?
