Patnáct hodin týdně v roce 2030
Počátek odklonu od práce „od slunka do slunka“ sedm dní v týdnu nalezneme už v 18. století, kdy císař Josef II. zrušil pracovní neděle. Od té doby nastalo postupné snižování nároků na pracovní dobu a až v roce 1919 se obyvatelé tehdejšího Československa dočkali osmihodinových směn, na které jsme zvyklí dnes. Trvalo pak dalších 71 let, než se mohli rozloučit i s poslední pracovní sobotou. A v posledních několika letech se v řadě zemí a firem testuje práce pouze na čtyři dny v týdnu nebo šest hodin denně.
Téměř sto let stará předpověď ekonoma Johna Maynarda Keynese, že v roce 2030 budou zaměstnanci trávit prací 15 hodin týdně, zní pro milovníky Netflixu určitě o něco lépe. Zadarmo ale ani kuře nehrabe, proto by měla být zkrácená pracovní doba něčím vykoupena – kupříkladu nižším platem, vyšší produktivitou nebo poklesem absencí.
Za jednu z prvních vlaštovek můžeme pokládat Francii, kde se rozhodli v roce 2020 pro uzákonění 35hodinového pracovního týdne. Hlavním důvodem byl boj s nezaměstnaností a lepší rovnováha mezi pracovním a osobním životem. Přesto země Galského kohouta i po letech čelí poměrně vysoké nezaměstnanosti a podle dat Eurostatu se za posledních 20 let průměrná doba, kterou Francouzi tráví týdně v práci, nezměnila a stále činí kolem 37 hodin týdně.
Rozpolcené Švédsko
Jinak k tomu přistoupili před šesti lety ve Švédsku. Ve dvou domovech pro seniory zavedli šestihodinovou pracovní dobu. Sestřičky pak uvedly, že jsou o 20 % šťastnější, že mají více chuti do práce a že díky tomu se se seniory věnují o 85 % více fyzickým aktivitám. Po dvou letech se ale od projektu upustilo kvůli vysokým nákladům, protože se muselo najmout více zaměstnanců na pokrytí směn.
Na některé kancelářské profese mělo zkrácení pracovní doby dopady dokonce opačné. Ačkoliv se zvýšila produktivita zaměstnanců, kteří trávili během pracovní doby méně času surfováním na internetu, soukromými telefonáty, a dokonce byli i méně nemocní, podle jejich slov byli daleko více vystresovaní kvůli pocitu, že se na ně kladou daleko vyšší nároky. Práci si kvůli chybějícím hodinám nosili domů a věnovali jí občas i více času než jindy.
Oproti tomu švédský startup Brath.com, který od svého založení funguje o šestihodinovém pracovním dni, vykázal podle své zakladatelky mezi lety 2012 a 2015 každý rok dvojnásobný obrat oproti tomu předchozímu a těší se ze šťastnějších zaměstnanců. Na svých stránkách ale zdůrazňuje, že je firmou s vysokým nasazením, které nemusí vyhovovat každému.
Lepší výsledky za čtyři dny
Odlišným přístupem je zavedení pracovního týdne pouze o čtyřech dnech. Novozélandská firma Perpetual Guardian se pro ni rozhodla a platila svým zaměstnancům stále stejný plat. Podmínkou ale bylo, aby každý zaměstnanec přišel s plánem zefektivnění vlastní práce.
Po roce testování ve firmě zjistili, že celková produktivita neklesla, zato počet zaměstnanců, kteří cítili, že dokážou skloubit svůj pracovní a soukromý život, vzrostl z 54 % na 78 %. Úroveň vnímaného stresu se snížila o 7 % a celková spokojenost se životem se zvýšila o 5 %. Co začalo pro firmu s 250 zaměstnanci věnující se správě majetku, nemovitostí či závětí jako účast na výzkumném projektu Univerzity v Aucklandu, se najednou stalo jejím novým standardem.
Pojďme se ale podívat i do větších firem. V chronicky přepracovaném Japonsku se Microsoft v srpnu 2019 též rozhodl pracovní týden o jeden den zkrátit. S tím zavedl limit 30 minut pro meetingy a motivoval zaměstnance, aby co nejvíce aktivit dělali online. Experiment běžel měsíc a výsledky byly více než přesvědčivé. Nejenže 92 % zaměstnanců bylo šťastnějších, jejich celková produktivita dokonce vzrostla o 40 %. Čtyřdenní pracovní týden letos zvažuje zavést i japonská vláda.
Ta by se mohla inspirovat v Evropě. Před necelým měsícem španělská vláda přijala návrh na uzákonění podpory čtyřdenního pracovního týdne. Počítá, že by se od podzimu do projektu zapojilo zhruba 200 firem o celkovém počtu tří až šesti tisíc lidí. Stát by první rok zvýšené náklady firmám uhradil v plné výši, druhý rok z poloviny a třetí ze 33 procent.
Nebude to zadarmo
Možná si už od začátku článku ťukáte na čelo a nedokážete si představit, že byste svou práci stihli během pouhých čtyř dnů nebo v šesti hodinách denně. Zkrácený pracovní týden rozhodně není pro každého.
Ačkoliv automatizace v mnohých odvětvích pokročila mílovými kroky kupředu, stále je u fyzických prací rozdělených na směny, jako např. u sociálně prospěšných prací či ve výrobě, zkrácení pracovního týdne při zachování celkové produktivity ještě hudbou budoucnosti. Poradenské či technologické firmy díky větší flexibilitě rozložení práce to mají v tomto ohledu jednodušší.
Jedno je ale jasné. Zatím to vypadá, že čtyřdenní pracovní týden funguje o něco lépe než šestihodinový pracovní den nebo uzákoněný počet hodin v práci. Dává to i smysl. Když máte celý den volno, těžko budete dělat v daný den přesčasy, a tak se můžete plně věnovat relaxaci, svým blízkým a koníčkům.
Přínosy třídenního víkendu jsou také nesporné, zejména jejich dopad na efektivitu a štěstí zaměstnanců. S tím ale musí jít ruku v ruce opatření pro zefektivnění práce, jako je automatizace některých procesů, zkrácení firemních porad a meetingů a podpora digitalizace. Bez práce nejsou koláče a bez větší efektivity není den volna navíc.
