Bobr evropský byl dříve běžným zvířetem spokojeně obývajícím vodní toky našich luhů a hájů, tedy až na období půstu, kdy byl jako vodní zvíře součástí jídelníčku našich předků. Se zvyšující se potřebou člověka kultivovat krajinu, halit se nejen do kůže vlastní a vonět pachem nejen člověčím se bobr stal štvanou zvěří. Před třemi sty lety byl na našem území největší evropský hlodavec zcela vyhuben.
Dejme Čechám šanci
Bobr je však zvíře houževnaté a v 19. století to s Čechami zkusil znova. To ovšem také nepochodil. Lidé stále ještě toužili po jeho nepromokavém kožichu, mniši stále rádi jeho postní maso a voňavkáři pořád nepřestali bažit po jeho pachové žláze, důležité složce při výrobě parfémů. Byly tu však i racionálnější důvody, proč bobr podruhé neobstál. Česká rybníkářská velmoc zkrátka takového škůdce vodních hrází nemohla potřebovat, stejně jako těžařský průmysl. Bobr to u nás neměl opravdu lehké.
S měnící se módou, oděvní i myšlenkovou, se však bobr v osmdesátých letech minulého století dočkal své příležitosti a vzal to k nám z Rakous rovnou na Moravu.
A nejenže sám přicházel, ale byl k nám dokonce zván. Byl totiž na několika místech uměle vysazován v rámci reintrodukčních programů. Dnes na bobra narazíte hned v několika stálých teritoriích od Moravy po Šumavu.
Něco ze života
Jak už bylo řečeno, bobr je se svým metrem délky a 30 kily váhy největším evropským hlodavcem. Co se globálního žebříčku týče, větší je už jen jihoamerická kapybara (obří morče). Stejně nemalé je i bobrovo pole působnosti. Co se stane, když se kutil bobr rozhodne usadit? Poté, co si vybere vodní tok, zpravidla jej přehradí svou pověstnou hrází. Celkem malý zákrok, avšak následky jsou rozsáhlé. V ekosystému, ve kterém takové dílo vznikne, se začnou dít zázraky jako z pohádky: Vzedmutá hladina vody zvýší druhovou rozmanitost (biodiverzitu) rostlin i živočichů, a to nejen v jejím bezprostředním okolí. Vláha se díky zavlhčení půdy šíří na kilometry daleko. Rozšířením a zpomalením toku dostávají příležitost k činnosti mikroorganismy zodpovědné za přirozenou samočisticí schopnost vody. Bobrova hráz si žádá neustálou údržbu, a tak tento inženýr matky přírody soustavně, avšak pečlivě vybírá a kácí stromy pro chod hráze a svou potravu (bobr je býložravec). To způsobuje prosvětlování lesních prostorů, a zvyšuje se tak šance k životu pro stromy a ostatní rostliny, které by díky zastínění normálně neobstály. Tím to ovšem nekončí. Koryto vodního toku je touto činností nuceno více meandrovat, což hraje do karet současné lidské snaze revitalizovat řeky a potoky, které byly za minulého režimu narovnávány.
Někdejší narovnávání toků se totiž nakonec ukázalo jako velice nešikovný nápad.
Ideální soused?
Proč to ale ten bobr vlastně dělá? Zvýšená hladina vody s poklidným prouděním je totiž důležitá pro jeho způsob života. Staví si na ní nedobytnou pevnost zvanou hrad, v níž má své doupě. Tento důmyslný příbytek disponuje strategickým vchodem pod úrovní hladiny, a tak je přístupný jen pro pana domácího a jeho rodinu. Když je řeč o rodině, nutno říct, že bobr je zvíře monogamní a hledá si partnera na celý život. Když odchová mláďata, která zůstávají s rodiči přes dva roky, vyžene je pár do světa. Vzhledem k rozsahu bobrovy činnosti se potomci usadí někdy až desítky kilometrů daleko. To má také ten efekt, že se bobr nešíří jako smršť. Jeho poklidný generační cyklus přináší změny spojené s bobrovou přítomností v biotopu velmi pozvolna. Vypadá to tedy celkem ideálně, nejenže tento unikátní druh stabilizuje naši přírodu, ale navíc napravuje škody, které jsme napáchali my lidé.
Nebyl by to ale náš svět, aby bobří líc neměl rub…
Nepřítel zahrádkářů, rybníkářů a zemědělců
Ekologové a lidé zelení jásají, ale jsou tu také oportunisté. Své projekty totiž stavitel bobr s lidmi dostatečně nekonzultuje, a tak jeho poctivá činnost umí i nepříjemně zaskočit. I v tomto bobr ovládá multitasking, a proto má hned několik skupin nepřátel, ale ani tentokrát to není nikdo z luhů a hájů, Hádáte správně, je to člověk.
Bobr má navzdory svému vegetariánství pestrý jídelníček. Na podzim a v zimě je to víceméně mladé dřevo, které zas tak nikoho nenaštve, ale od jara až do léta si bobr zpestřuje menu rozličnými rostlinami. Kdejaký zemědělec pak nechtě hostí bobry nejen na svém kukuřičném poli. Na mušce jsou pak samozřejmě i zahrádkáři a ovocné sady. Uzná-li bobr za vhodné, nemusí si stavět pouze dřevěné pevnosti, ale vyhrabe si noru třeba u rybníka. Je totiž schopen budovat chodby i v březích vodních nádrží, což může významně narušit statiku hrází. Lze se také setkat se škodami na protipovodňových stavbách.
Aby toho nebylo málo, už máme i záznam o útocích bobra na člověka.
V jednom z případů, který se stal v Bělorusku, si zřejmě bobr chtěl vyřídit nahromaděné účty za všechnu tu kožešinu a pachové žlázy, protože jeho útok rybář nepřežil. Přeci jen zvíře vybavené zuby kácející stromy není radno škádlit.
Aby se historie neopakovala…
Zjevně se tedy vše může snadno vrátit do starých kolejí. Proto mnoho evropských zemí, včetně České republiky, chrání bobra zákonem a nejen to. Škody, které bobr prokazatelně v rámci svého budovatelského zápalu nadělá, leckde hradí stát, a to i u nás. Například v Německu stát vykupuje území, kde se bobr buď usadil, nebo se jeho zabydlení předpokládá. Na škody v Čechách způsobené bobrem ročně padne přes 10 milionů korun. Otázkou zůstává, zda si takové částky bobr v lidském povědomí odpracuje. Nejde však jen o bobra.
Současný trend horečného navracení někdejších původních živočichů se týká mnoha druhů. Zároveň s tím se navracejí také potíže, které jsou s takovými comebacky přirozeně spojené. Podobnou vzácnou škodnou je i vydra, rys či kormorán. Do budoucna se dá předpokládat, že jásot ustane i po plném návratu vlka a medvěda. A co takový los, kterému se k nám také zachtělo? Lze si tedy jen přát, aby člověk se svými rozmary našel společnou cestu se živoucími hybnými silami samotné přírody.
