Neodpočineme si ani doma, kde čekají špinavá okna, nepřivrtané poličky a nevyluxované koberce. Nemluvě o nádobí, hromadě pošty a prádle na žehlení. Pořád je co dělat. Jenže pravda je, že život strávený plněním povinností a jejich odškrtáváním je rozplizle šedivý. A právě ten zdánlivě „ztracený“ čas mu dodává barvy.
A děti mezitím vyrostly…
Znáte metodu inbox zero? To je něco jako svatý grál digitálního věku. Jejím cílem je udržet svoji mailovou schránku prázdnou. Přijde vám e-mail, vy ho vyřídíte a založíte nebo smažete. Vnáší to vašeho života efektivitu a pořádek. Zní vám to super? Tak čtěte dál. Tvůrce téhle zázračné metody Merlin Mann ji sám o dva roky později zavrhl a na svém (v současnosti smazaném) blogu publikoval článek o tom, jak se tak usilovně soustředil na co nejefektivnější využití času, že mu mezi prsty protekla neopakovatelná batolecí léta jeho dcery. Problém nastává, když trávíme tolik času frenetickou honbou za produktivitou, že odmítáme dát si pauzu. Odkládáme spánek, procházku nebo čtení si u okna. A když už se k některé z výše uvedených aktivit přinutíme, visí nad námi jako němá výčitka vědomí toho, co bychom měli dělat, a s ní spojený pocit viny.
Iluze multifunkčnosti
Místo toho máme sklony k té nejméně naplňující činnosti ze všech: sedíme u pracovního stolu, u počítače, a surfujeme po internetu, což nezvyšuje ani naše štěstí, ani produktivitu. „Visí tu ve vzduchu idea, že musíme být vždycky k dispozici, pracovat nonstop po celý den. Proto je pro nás tak těžké se uprostřed dne sebrat a jít se třeba projít do parku,“ říká Michael Guttridge, psycholog specializující se na chování na pracovišti. Jenže nevýhody, které z toho plynou, jsou nasnadě.
Nakonec stejně skončíme tak, že brouzdáme po sociálních sítích a hledáme tam nějaké rozptýlení, zatímco sami sobě nalháváme, že jsme multifunkční.
Ve skutečnosti pak trávíme mnohem více času plněním jednoduchých a snadných úkolů. A k tomu podle Guttridge přicházíme o psychické i tělesné profity, které přináší čas, jejž věnujeme jen sami sobě. „Lidi jedí u počítačů, a to je nechutné. Měli by se jít projít, aspoň na roh do pekárny, prostě na chvíli vypadnout. I dělníci v dobách průmyslové revoluce měli právo na odpočinek,“ rozčiluje se.
Osm hodin přežívání
A neděláme to proto, že bychom museli pracovat tak moc. Alex Soojung-Kim Pang, autor knihy Odpočinek: Proč toho uděláte více, když pracujete méně, píše v článku pro Nautilus, že osobnosti jako Charles Dickens, Gabriel García Márquez a Charles Darwin měly velmi uvolněné rozvrhy, v nichž na práci připadalo 5 a méně hodin denně. Pravda je, že práci roztahujeme tak, aby vyplnila pracovní dobu a většina z nás by v kanceláři mohla trávit o pár hodin méně a stejně by zvládla ten samý objem práce.
Přínos béčkových filmů
Dokonce činnosti, které mají být za odměnu – podívat se na film nebo jít si zaběhat –, si kazíme pocity zodpovědnosti.
Guttridge třeba mluví o řediteli, který sledoval filmy zrychleně, aby chytil děj, a zároveň neztrácel čas.
Což se mu nejspíš dařilo, ale určitě nezakoušel požitek, který přináší úplné ponoření se do filmového světa. „Plýtvání časem má sloužit k nabíjení baterek a vyčištění hlavy,“ zdůrazňuje psycholog. Udělat si čas na to, být hrdě, otevřeně a blaženě neproduktivní, se vyplatí, protože se vám pak bude lépe pracovat. A také vás to může krásně naplnit. Dokonce druhořadé televizní seriály nebo béčkové bijáky to dokážou – pokud u nich zrelaxujete a užíváte si je. Existuje studie, která potvrdila, že i sledování televize se stává objektivně méně příjemným ve chvíli, kdy si sami sobě vyčítáte, že jste „gaučový povaleč“.
Sečteno, podtrženo, všichni zažíváme nutkání flákat se, jen tak prolistovat časopis, projít se kolem bloku nebo prostě zírat do stropu a nedělat nic. Stačí, abychom si tyhle chvíle přestali odpírat a pohlíželi na ně tak, jaké doopravdy jsou. Jako na dobře strávený čas.
Lidská psychika je komplikovaná a bohatá na nejrůznější zákoutí, o jejichž existenci často nemáme tušení. My jsme se do nich zevrubně ponořili a vytvořili pro vás speciální microsite včetně simulátorů několika psychických poruch. Vyzkoušejte si, jak duševně nemocní vidí svět a možná, že si budete umět lépe představit, čím procházejí…
Mohlo by vás také zajímat: Chcete být lepším člověkem? Čtěte!
