Na podzim roku 2015 vydala americká Národní akademie věd v pořadí třetí zprávu o bezpečí pacientů ve Spojených státech. Upozornila v ní na to, že nepřesné nebo úplně mylné diagnózy jsou problém, který v zemi prostupuje úplně celým zdravotnickým systémem. Je těžké přesně určit, kolik pacientů na ně narazí, podotkli autoři zprávy, dovolili si ale odhad: tyto chyby podle nich každý rok ovlivní zdraví nejméně 12 milionů pacientů v zemi. Většina Američanů se tak aspoň jednou v životě setká se špatnou diagnózou.
Odborníci podrobněji zkoumali i některé závažnější případy, ze kterých docela mrazí. Tak třeba žena jménem Carolyn dorazila na pohotovost s tím, že ji píchá v hrudi, bolí ji levá ruka a má některé další typické příznaky infarktu. Lékař jí diagnostikoval reflux, a když nesouhlasila, řekla jí sestra, ať se přestane vyptávat, protože „pan doktor to nemá rád“. O dva týdny později museli Carolyn odblokovat tepnu – ukázalo se totiž, že infarkt skutečně prodělala.
Skupina vědců z Minnesoty se pokusila nasbírat konkrétnější data: letos v dubnu vydali výsledky průzkumu mezi 286 pacienty a pacientkami. Ti měli společné jen jedno, totiž že byli během dvou let dvakrát diagnostikováni. Ukázalo se, že celých 21 procent účastníků zaznamenalo významný rozdíl mezi první a druhou diagnózou. Studie britských vědců zase zpětně zkoumala tisíc případů lidí, kteří zemřeli v deseti nemocnicích v Anglii: autoři zjistili, že u 5,2 procenta byla velká šance úmrtím předejít. Asi u třetiny z této části by pak pomohla právě lepší diagnóza.
Pochybujte a ptejte se
V Česku zatím na podobnou studii čekáme, ale ve světě jich vzniklo mnohem, mnohem víc. Jejich cílem není obviňovat doktory z inkompetence, spíš upozornit na to, že k chybám prostě dochází. Pomoci s jejich prevencí přitom může sám pacient už jen tím, že se bude o své zdraví aktivně zajímat a třeba si i troufne názor lékaře zpochybnit. Deník Washington Post dal dohromady rady odborníků, jak na to:
- Když popisujete příznaky a průběh nemoci, nic lékaři nezatajujte, buďte co nejkonkrétnější a neopomeňte ani zdánlivé detaily.
- Snažte se vybavit si, které léky už jste brali, jestli vám pomohly a zda jste měli nějaké vedlejší příznaky.
- Dlouhodobě si ukládejte všechny výsledky testů a lékařské zprávy. Zapisujte si, jakou léčbu jste podstoupili. Může se vám to pak hodit třeba při návštěvě nového lékaře.
- Nebojte se ptát. Tři důležité otázky jsou: Čím by to mohlo být? Co jiného by to mohlo být? Kdy dostanu výsledky testů a co by měl být další krok?
Na druhý názor máme právo
Dalším zásadním krokem pak může být žádost o „second opinion“ – názor druhého lékaře. Ten první vám teoreticky může doporučit kolegu nebo kolegyni, ale můžete ho i tak trochu obejít. Podle zákona č. 48/1997 Sb. má každý pojištěnec v Česku právo na to, vybrat si nového lékaře, který má smlouvu s jeho pojišťovnou, jednou za tři měsíce. Variantou pak může být i soukromá ambulance nebo zdravotnické centrum.
Žádost o druhý názor u nás ještě není tak rozšířenou praxí jako v jiných zemích, možná i proto, že se svých doktorů trochu bojíme. Není ale radno tuhle metodu podceňovat; nevadí, že nemáte jasné důkazy, od toho tu ostatně nejste. Dostatečným důvodem je i to, že se vám v ordinaci dostatečně nevěnovali, diagnózu jste dostali bez důkladnějšího vyšetření nebo prostě jaksi intuitivně cítíte, že se lékař zmýlil.
Mobil místo domácího lékaře
Pokud se vám k druhému specialistovi z nějakého důvodu nechce, můžete se poradit i online. Samozřejmě ne zadáním příznaků do Googlu nebo dotazem na maminkovském fóru; radši v seriózní lékařské poradně, kde můžete anonymně napsat svou zkušenost nebo dotaz a odborník vám osobně odpoví. Obrovským trendem jsou teď mobilní aplikace zaměřené na zdraví včetně těch, které nabízejí diagnostiku – tech experti předpovídají, že v budoucnu jim budeme věřit více než lidem. V „digitální medicíně“ jsou už teď obrovské peníze.
Jenže ne všechno je skutečně hodno naší důvěry. Podle Lisy Gualtieri, asistující profesorky z bostonské Tufts University, může přístup k tak širokému spektru informací být docela problematický. „Spousta lidí si věří, pokud jde o práci s digitálními informacemi v různých oblastech života, ale přitom si neuvědomují, jak důležité je zkontrolovat původní zdroj, data a další záležitosti. Platí to pro webové stránky, aplikace i sociální sítě.“ Vzít si tyhle informační zdroje na pomoc je fajn, ale osobní kontakt je osobní kontakt. Možná nejlepší variantou tak bude zeptat se „opravdového“ lékaře na druhý názor a mobilní appky až na ten třetí.
