Zavřete oči a zamyslete se nad chutí oblíbeného pokrmu. Hotovo? Skvěle! Teď zavzpomínejte na to, co jste nejraději baštili jako malí. Stejné? Většina odpoví jinak. S přibývajícím věkem se člověk mění. Uzpůsobuje dospělosti návyky, myšlení i tělo. Jak je ale možné, že oblíbené jídlo z dětství již nepřichází v úvahu? Pokrmy přece chutě nemění. Brambory budou vždy jen brambory. Rýže zase jen rýže.
Pět složek symfonie
Jazyk dokáže rozpoznat pět různých chutí. Hořkost, sladkost, slanost, kyselost a umami. Poslední součást chuťové symfonie není příliš známa. Název je odvozen z japonštiny, v překladu delikátní. Ale co je delikátní pro Japonce, nemusí být delikátní pro nás. My známe umami jako pikantnost. Ale tím to končí. Pět různých složek. Pět různých vlastností jídla. Ale jejich vnímání se přece nemění. Když dáte vymačkanou citronovou šťávu ročnímu capartovi, udělá stejný obličej jako jeho babička. Kde se tedy skrývá kouzlo proměny chutnání jídla?
Není jahoda jako jahoda
Když dospíváme, vnímáme informace z okolí a dosyta je absorbujeme. „Tady máš jahůdkový džus, miláčku,“ řekla vaše maminka a podala vám krabičku, kde je nakreslená jahůdka. Vypili jste pitíčko a do vašeho mozku se otiskla stopa. Hlavy dětí jsou tím nejlepším nosičem. Nenajdete sebelepší způsob zachování informací.
V tu chvíli, kdy dítě vypilo pití, spojilo si jahodu se specifickým koktejlem chutí, který namíchali výrobci v laboratořích.
Vytvoří se klam. Jakmile něco nebude chutnat jako posvátná krabička od maminky, nemůže to být jahodové. Mozek si automaticky tvoří odpor. Klame sám sebe. Vše ovládá zkušenost!
Sladkosti až za hrob
Průměrný počet chuťových buněk člověka činí deset tisíc. Samozřejmě existují jedinci, které požehnal genetický mix větší nadílkou. Ti dokáží od mala pracovat s vnímáním složek potravin mnohem lépe. Ale jedno zůstává. Málo či hodně buněk. Každý v mládí i dospělosti miluje sladkosti. Když před dítě položíte čokošku a banán, nemusíme říkat, co zvítězí. Sladší potraviny přitahují ručky dětí. Z prostého důvodu.
Tělo dost dobře ví, že z bonbónu dostane mnohem více cukru, tedy energie, než z banánu. Těžko pak vysvětlíte, že ovoce je zdravější!
Ale i zde přichází nemilosrdná životní zkušenost. Jakmile mozek dospěje do fáze, kdy dokáže hodnotit informace nad rámec chutí, mění se rozhodnutí. Brokolice již není ohavnou zelenou koulí, ale stává se delikatesou!
Pryč s traumatem
Se zkušeností se rozvíjíme. Netýká se to jen zlomeného srdce. Mozkové cestičky dokáže změnit perfektně uvařené jídlo. Zázrak na talíři způsobí zázrak v myšlení. Tohle přece není ta ohavná svíčková z jídelny! To je skvost, svatý grál! Nemluvě o pivě a kávě, kterých se změna týká nejčastěji. Až na vytříbené gurmány, kteří dokáží rozpoznat hodnotu tekutého zlata již od malička. Stačí vykročit vstříc experimentu. Ale to je mnohdy velice těžké.
Trauma nedovolí dát odvěkému jídelnímu nepříteli šanci a mozek nikdy nedostane možnost napravit zničené.
Chuťoví otrokáři
Pokud ho neoblbnou hormony. U těhotných žen je pravidlem změna chutí. Zmrzlina se salámem? Není problém. Hruška s gulášem? Pohoda, lahoda! Když hlava poručí, není možno odporovat. Nadcházející mamině už ani omylem. Ale to je extrém. V normálním stavu jsou chutě stabilní. A to ví dost dobře všichni výrobci potravin, kteří přidávají do produktů trošku té chemie. Aby ošálili naše chuděry buňky. Největší expert v tvorbě dokonalých kombinací chutí není nikdo jiný než každý fastfoodový řetězec. Například McDonald‘s vyvíjel cheeseburger od počátku vzniku firmy. V určitou chvíli narazil na hlavičku hřebíčku.
Vyvážil dokonale poměr všech pěti složek, takže mozek se skrze buňky dostává do extáze.
Stejně tak tomu platí i u dalších velikánů pásové výroby jídel. Bohužel vždy za takovou dobrotou stojí nebezpečí spojené se zdravím.
Zdraví kupředu!
Obezita, rakovina, cukrovka. Vše způsobuje zneužívání chuťových buněk. A slabá vůle. Změna stravování vždy dokáže překopat i chuťové pohárky. Někdy i od samého základu. Naučit se odolat potravinám přímo z pekla patří mezi ty největší nešvary moderního stravování. Proto se nacházíme v době, kdy obezita drží prvenství mezi civilizačními chorobami. I když půlka světa hladoví! S tím lze bojovat! Musíme sami sebe naučit, že čerstvé rajčátko a mrkvový salát chutná mnohem lépe než hranolky s kečupem. Cesta k vítězství sice chvíli trvá, ale nasměrovat své pohárky dokážeme i vědomě. Se zdravou chutí do toho!
Mohlo by vás také zajímat: Trávožrouti na Koh Phi Phi aneb Veganská Odysea
