Mluvit o nich otevřeně je teď nicméně mezi slavnými a úspěšnými něco jako trend – na rozdíl od opilého tweetování, memů s žabákem Kermitem nebo návratu rybářských kloboučků z devadesátých let je to ale trend užitečný. Když známá tvář přizná, že čelí psychickým trablům nebo že chodí na terapii, postará se tím odborníkům, kteří duševně nemocným pomáhají, o lepší PR než jakákoli reklamní kampaň. A fanoušci, zvlášť pak ti nejmladší a nejzranitelnější, díky ní můžou snáze pochopit, že v tom nejsou sami.
Nemáte povinnost cítit se dobře
Be Vocal: Speak Up for Mental Health je všeříkající název kampaně, jejíž ambasadorkou je zpěvačka a porotkyně amerického X-Factoru Demi Lovato. Její motto? Mluvit o duševním zdraví otevřeně a bez předsudků. Demi to tak dělá už dlouho, netají se tím, že trpí bipolární poruchou, kterou dřív „léčila“ alkoholem, drogami i záchvaty přejídání a bulimií. Teď na to jde jinak, nepije, pravidelně cvičí a dodržuje naplánovaný jídelníček. Má na to celý tým lidí, ale zvládnout to podle ní může každý. Klíč není v peněžence, je v pevné vůli.
Podobně to vidí i zpěvačka Kehlani, která se kvůli těžkým depresím letos v březnu pokusila o sebevraždu. Po měsíční hospitalizaci se na koncertní pódium vrátila s ostříhanými vlasy a velmi upřímnou řečí, ve které přiznala, že nešlo o její první sebevražedný pokus. „Mám pro vás vzkaz: stojíte za to, jste perfektní, a jestli na tomhle světě máte strávit nějaký čas, musíte z něj prožít každý den. Každé ráno, až budete vstávat, si na to vzpomeňte a opakujte si to,“ uzavřela v motivačním duchu a přidala novou písničku 24/7 o tom, že nikdo nemá povinnost se pořád cítit dobře. „Neznám nikoho, kdo by se na všechny usmíval 24 hodin denně a 7 dní v týdnu,“ zpívá v refrénu.
Jak se s chatrnějším duševním zdravím „vyoutovat“? Hvězdy na to jdou různě, více i méně šťastně, někdy krůček po krůčku, jindy impulzivně a třeba i prostřednictvím sociálních sítí. Úspěšná americká komička Sarah Silverman to vzala postaru a o své pocity z celoživotního boje s úzkostmi a depresí se loni podělila v eseji pro magazín Glamour. „Depresi bych nikomu nepřála. Ale jestli ji někdy zažijete nebo jestli ji právě teď zažíváte, vězte, že až vám bude líp, i drobné životní radosti budou zase o to sladší. Těžká období a dny, kdy jen ležíte schoulení na podlaze – to všechno přejde,“ slibuje v ní čtenářům.
Boxovat nebo běhat? Hlavně pravidelně
Lekce z motivace by mohla udílet i Lena Dunham, tvůrkyně a protagonistka Girls AKA jednoho z nejupřímnějších televizních seriálů současnosti. Asi vás nepřekvapí, že ani na svých sociálních sítích si Lena nebere servítky. Netají se tím, že bojuje s obsesivně kompulzivní poruchou a úzkostmi, ani tím, že je taky jenom člověk a ne vždycky je v boji úspěšná. Nově jí pomáhá pravidelné cvičení. „Pro ty, co bojují s úzkostmi, OCD nebo depresí: vím, jak strašně otravné je, když vám lidi radí, ať cvičíte, a trvalo mi 16 let, kdy jsem byla na prášcích, než jsem je poslechla. Jsem ráda, že jsem to udělala. Nejde o zadek, jde o mozek,“ napsala na svém Instagramu.
Mohlo by vás také zajímat: Body positivity: jak nás hvězdy učí mít rádi naše těla
Na léčivé účinky sportu přísahá taky britská zpěvačka Ellie Goulding, která rozhodně ví, o čem mluví, když mluví o běhání. Trénuje každý den, zaběhla už několik půlmaratonů a tvrdí, že jí pravidelný pohyb pomáhá překonávat pocity úzkosti a ochromující panické ataky. Kromě běhu taky boxuje a posiluje. „Myslím, že se moje tělo naučilo docela dobře vyrovnávat s úzkostí,“ řekla v létě ve velkém rozhovoru pro časopis Flare. Navíc jí prý pomohly roky kognitivně-behaviorální terapie: na začátku k ní byla skeptická, ale nakonec díky ní zvládla náročné světové turné a propagaci desky Delirium.
I muži mají své problémy
Za všechny jmenujme kolegu a kamaráda Ellie – Ollyho Alexandera. Frontman britské kapely Years & Years, která se během pár let proměnila z party kluků, co blbnou v obýváku, v mezinárodní senzaci, o své depresi a úzkostech mluví naprosto otevřeně. „Je to stejné jako s jakoukoli jinou částí těla – vaše duše je nemocná a potřebuje léčit,“ poznamenal v rozhovoru s Owenem Jonesem z deníku Guardian. „Jenže když odmítnete třeba pozvání na party s tím, že je vám špatně od žaludku, každý to pochopí. Ale říct: Musím zůstat v posteli, protože mám depresivní epizodu, to je o hodně těžší.“
Pánové to podle něj mají ještě o něco složitější, jsou totiž často vychovaní stylem „nebreč a buď chlap“. Ještě pořád platí, že kluci i dospělí muži se mnohdy stydí psychické potíže přiznat. I sami sobě. Podobný názor na to má americký komik Wayne Brady. „Jak bych zněl, kdybych někomu řekl: Hele, jsem fakt smutnej. Ochromuje mě to. Nemůžu vylézt z postele. Cítím naprostou prázdnotu. Pomozte mi,“ popsal běžné stavy depresivního pacienta ve videu z kampaně #StrongerThanStigma. „Zněl bych jako nějaká citlivka, jako že jsem měkkej. Tedy tohle nás aspoň učí. Takhle jsme naprogramovaní. A právě to nás může zabít.“
Chraňte se proti následkům invalidit z duševních onemocnění. A pokud už nějaké životní pojištění máte, zkontrolujte si, jestli ho máte nastavené správně. Drtivá většina Čechů má totiž životko nastavené špatně. Zjistěte, jestli k nim nepatříte taky.
