Ať už jde o očkování, vánoční stromky ve Švédsku, nebo výši sociálních dávek, pokud se jedná o přijímání informací, naše mozky se někdy chovají zcela nekriticky. Především přes sociální sítě se takovéhle zprávy, bez ohledu na to, jestli obsahují prokazatelné nesmysly nebo jsou zcela evidentní satirou, šíří rychlostí blesku a ve stále vyšší míře. Proč?
Prokletý první dojem
Odpověď na tuhle otázku má – jak se ukazuje, spíše než s naší dobrovolnou ignorancí – souvislost se způsobem, jakým funguje náš mozek. Profesor David Rapp z americké Northwestern University ve svém článku publikovaném ve vědeckém periodiku Current Directions in Psychological Science vysvětluje, že naše příchylnost k zavádějícím či přímo lživým informacím má co dělat se způsobem, jakým se formují vzpomínky. Jak asi víte z vlastní zkušenosti, první dojem se mění jen velmi těžko a stejný princip platí, i pokud jde o informace.
Informační noční můra
Podle profesora Rappa mají lidé tendence přijímat jakékoliv zprávy jako pravdivé, protože je to jednodušší než se nad každou z nich kriticky zamyslet. Obzvlášť vezmeme-li v úvahu to množství informací, se kterými se potkáváme den co den. „Kriticky zvážit každou z nich zní jako příšerná noční můra,“ řekl serveru Science Daily.
Ověřovat si fakta se dnes už stává nutností
Rovnost pro všechny!
Problém nastává, když si následně přečteme „správnou“ informaci, ale stále trváme na původních „faktech“. Protože jsme si ji do paměti uložili dříve, zavádějící informace nám na mysli vytane spíš než její opravená verze. „Pokud máme k dispozici informace, myslíme si, že se na ně můžeme spolehnout. Ale to, že si pamatujeme, co někdo řekl, ještě neznamená, že je to pravda,“ říká Rapp. A ještě mnohem komplikovanějším se to celé stává v rovnostářském prostředí internetu, který nám pravdivé i nepravdivé informace předkládá vedle sebe.
Tři kroky profesora Rappa ke správnému posuzování informací:
- Kriticky se zamyslete hned, jakmile k vám informace doputuje. Tím snižujete pravděpodobnost, že si váš mozek uloží lež nebo polopravdu. „Vyhnete se tak vytvoření potenciálně problematických vzpomínek,“ radí pan profesor.
- Nespoléhejte se na zdroj. Podle Rappových předchozích výzkumů mají lidé tendence šířit nepřesné informace z tzv. důvěryhodných zdrojů spíše než ze zdrojů s pochybnou pověstí. Jenže i důvěryhodné zdroje se občas utnou a i lidé, kteří se nám nelíbí, mohou mít pravdu.
- Pozor na polopravdy. „Když se pravda smíchá s nepřesnými prohlášeními, lidé přestávají být ostražití a přijímají danou informaci celou,“ upozorňuje pan profesor. V jedné větě se ale často vyskytuje obojí. Pravda i lež.
Můj Facebook, můj kabinet
Není to nutně tak, že lidé jsou líní, ale naše mozky šetří energii tím, že volí tu nejkratší cestu. Většinou je to k našemu vlastnímu užitku. Na druhou stranu je tento mechanismus tím, co vede vašeho strýčka ke sdílení článku o tom, že Romové neplatí v lékárně. Sociální sítě navíc vytvářejí jakési sociální bubliny, ve kterých všichni plaveme. Všichni máme tendence přátelit se s lidmi, kteří svět vnímají podobně jako my, takže informace, které se v našich newsfeedech objevují, jsou si často podobné. Studie, která potvrzuje, že nevědomky vyhledáváme a šíříme dál především takové informace, které utvrzují náš stávající názor, vyšla letos v létě. Mluví se v ní o tom, že si tímto způsobem vytváříme vlastní „kabinet ozvěn“. A v říjnu server BuzzFeed zveřejnil výsledky analýzy, dle které lživé a zavádějící zprávy vyvolávají mnohem větší počet online reakcí než seriózní zpravodajství.
Přitvrdíme…
Šéf Facebooku Mark Zuckerberg odmítá nést odpovědnost za to, co lidé na jeho sociální síti sdílejí. „Lidé činí svá rozhodnutí na základě své životní zkušenosti,“ nechal se slyšet začátkem listopadu na konferenci Techonomy. Nicméně už o pár týdnů později upravil Facebook svá pravidla tak, že přitvrdil proti lživým zprávám a stránkám, které je publikují, znemožňuje cokoliv propagovat. Podobně zareagoval i Google a oznámil, že serverům, které šíří nepravdy, nebude prodávat reklamu.
Jenže jak už víme z výše zmíněné studie, nelze ze všeho vinit sociální sítě. Důležitou roli v tom, co čteme online, hraje také lidská přirozenost, a pokud taková informace jen potvrdí náš pohled na věc, tím lépe. Alespoň pokud mluvíme o lživých zprávách. Jak s takovou informací následně naložíme, už je ale úplně na nás.
Mohlo by vás také zajímat: Jak lidská lenost zlepšuje náš svět?
