Co je hlavní náplní vaší osmičlenné ženské skupiny Desperate Women Cabaret?
DWC1: Hlavní krédo naší skupiny je zábava. Chceme bavit publikum a také samy sebe. Často se stávalo, že jsme někam šly a nudily jsme se. Toužily jsme zapomenout na spoustu našich starostí a užívat si. Potřebovaly jsme někam směrovat svoji energii. Čas od času jsme ovládly několik večírků. Bavily jsme všechny lidi kolem sebe.
Jak konkrétně vaše vystoupení probíhá?
DWC1: Na každé vystoupení vymyslíme nějaké nosné téma, které prostupuje celým večerem. Zpíváme, tančíme a děláme různé scénky. Zabýváme se vším, co obsahuje klasický kabaret. Máme sice napsaný scénář, kterého se snažíme držet, ale občas i improvizujeme. Celé vystoupení děláme s nadsázkou a lehkostí. Někdo by mohl říct, že je to trapné, a někdo naopak, že je to velice dobré. Pohybujeme se na tenkém ledě.
DWC2: Do kabaretu promítáme i naše společné zážitky. Některé věci jsou založené na reálných konverzacích a vždycky se jim hrozně smějeme. Máme takový interní humor a někteří jedinci ho nemusí pochopit. Diváky hodně baví, že se na vystoupení smějeme i samy sobě navzájem.
Jak probíhá příprava na jedno vystoupení?
DWC1: Nejdříve napíšeme scénář na vybrané téma. Snažíme se jej nějak uchopit a pak ho zpracovat do detailů. Trvá to zhruba tři měsíce. Poté scénář proložíme choreografiemi a písněmi. Dokonce samy skládáme i slova. Každá se chopí něčeho jiného. Některé z nás dobře zpívají, jiné vůbec, ale zase jsou například pohybově zdatné.
DWC2: Po čtvrt roce přejdeme k samotnému zkoušení. Vytiskneme si scénář, vezmeme si zvýrazňovače a hrajeme si teda na ty herečky (smích). Tato fáze trvá zhruba dva měsíce a z toho jeden měsíc je velmi intenzivní. Nejsme ale připraveny dokonale. Necháváme prostor improvizaci. Ta našemu vystoupení dodává jakousi míru lehkosti a trapnosti.
DWC3: Jednou se stalo, že jsme na vystoupení byly velice pečlivě připravené. Kvůli tomu jsme se cítily na pódiu hrozně zabrzděné. Nedokázaly jsme udělat žádný pořádný fór. Všechno jsme odříkávaly jako roboti. Nebavilo nás to tak.
Nácvik na jedno vystoupení trvá zhruba půl roku?
DWC1: Ano, ale když máme krátce po vystoupení, musíme si dát alespoň půlroční pauzu. Nemůžeme se potom navzájem ani vidět (smích).
Skládáte ke slovům i vlastní hudbu?
DWC1: Ne, to neumíme. Vezmeme různé hity a k nim dodáme vlastní slova. Ta se většinou hodí k situaci, kterou na pódiu předvádíme. Naštěstí máme hudebníky, kteří se nám dokážou na prknech přizpůsobit.
Předvádíte jedno vystoupení někdy i vícekrát?
DWC1: Většinou ne, jen ve výjimečných případech. Zrovna tento týden, 12. listopadu, máme reprízu v pražském clubu Mandragora.
Míváte vystoupení standardně na jednom místě?
DWC1: Ne. Naše vystoupení se konají pokaždé v jiném klubu. Původně jsme začínaly v Blues sklepu, ale tím, že nám postupně přibývali fanoušci, jsme se tam už všichni nevešli.
DWC2: Od té doby hledáme stálou scénu. Bavilo by nás mít pravidelnou spolupráci s lidmi, kteří by o naši skupinu měli zájem. Kabaretních vystoupení je u nás velmi málo. Někteří lidé ani nevědí, co od nás mají očekávat. Záleží nám na tom, aby se kabaret obecně dostal znovu do povědomí lidí. Já sama osobně bych ráda zašla na nějaký kabaret, který jede na podobné vlně jako ten náš.
Jak dlouho většinou trvá vaše vystoupení?
DWC1: Zhruba dvě a půl až tři hodiny. Děláme dlouhé přestávky, aby se lidi hodně omámili.
Vy chcete, aby se opili?
DWC1: Přejeme si, aby to byl pro ně totální mejdan. Chceme, aby se napili a házeli svými vlasy. Diváci při našem vystoupení zapomínají na to, co je trápí. A to je podle nás hrozně důležité.
DWC2: Hlavně si zakládáme na after party, která navazuje hned po našem vystoupení. S našimi diváky paříme až do rána. Oni nás pak nechtějí ani opustit (smích).
Máte na sebe jen pozitivní ohlasy? Všichni diváci vás zbožňují?
DWC1: To určitě ne. Někteří lidé tu naši míru trapnosti a neprofesionality nezvládnou a odcházejí zhnusení.
Hádám, že ve většině případů se jedná o muže…
DWC1: To je pravda. Někteří chlapi naše vystoupení moc nedávají.
DWC2: Když už se chlapům nelíbí naše vystoupení, rádi se na nás alespoň dívají.
DWC3: Ale musí si zacpat uši (smích).
Tematicky se tedy zaměřujete víceméně na ženy?
DWC1: Určitě.
A jaké téma bude provázet vaše další vystoupení?
DWC1: Vždy by na tom kabaretu mělo být něco, co je pro diváky poutavé. Kostým, rekvizita nebo videoprojekce. Naše další vystoupení je postaveno právě na kostýmech. To znamená, že se převlékáme do dobového oblečení. Téma je vývoj chování a postavení ženy od 30. let 20. století až do současnosti.
DWC2: Naše další vystoupení ponese téma skóruj. Bude to o muži, který je šovinista a má svoji show. Radí chlapům, jak sbalit ženskou a tak zaskórovat. My mu tam budeme představovat živé obrazy žen v daných dobách.
DWC3: Vystoupení na téma skóruj bude repríza. Pokud by to byla premiéra, neprozradily bychom ten námět. Chceme, aby byli diváci překvapeni a měli se na co těšit.
Přibývají vám neustále noví fanoušci, nebo máte pořád jen ty samé?
DWC1: Kabaret děláme už skoro šest let a chodí na nás většinou stálí fanoušci. Občas se ale přidá i někdo nový. Některým nováčkům se to tolik líbí, že na příští vystoupení s sebou vezmou nějaké kamarády. Tímto způsobem se nám fanouškovská základna neustále zvětšuje.
DWC2: Mnozí z publika jsou zároveň i našimi kamarády, takže chápou některé naše vtipy. To je nejčastějším důvodem, proč chodí na naše představení. Vědí, že se pobaví a bude to trapné (smích).
DWC3: Někteří fanoušci na nás chodí čistě jen ze škodolibosti. V dnešní době se totiž snaží být všichni dokonalí, nejúspěšnější a neudělat chybu. My na tohle vůbec nehrajeme. Naopak u nás jsou hloupé situace vítané. Podívají se na nás a zjistí, že nejsou jediní, kteří chybují a prožívají trapné situace. Díky tomu je naše vystoupení opravdové.
Jak vaše skupina Desperate Women Cabaret vlastně vznikla?
DWC1: Kabaret rozjely Tereza a Jana.
DWC2: Bylo to spontánní. Začalo to v klubu Blues sklep, kam jsme chodily na koncerty a na víno. Jednou jsme tam blbly a manažer klubu řekl, že za čtrnáct dní tu má volný termín. Chtěl, abychom vystoupily před lidmi. Kývly jsme mu na to. Mezi nás jsme vzaly ještě jednoho kamaráda kytaristu a vymyslely jsme první nástřel kabaretu. Postupně jsme na tento projekt přibraly další naše kamarádky, až nás najednou bylo osm.
DWC3: Pokračovalo to tak, že jsme společně šly na jednu narozeninovou party převlečené za prostitutky z Jedové chýše.
DWC1: Dobře jsme se na ten večírek připravily. Ale pozor! Neměly jsme na sobě žádné fádní oblečky. Byly to opravdu dobové originální kostýmy. Našprtaly jsme se hantýrku a blábolily jí celý večer. Všechny to bavilo. Po téhle zkušenosti jsme se rozhodly, že z toho uděláme celovečerní záležitost. Domyslely jsme k tomu scénář a písničky. Zjistily jsme, že nás to strašně baví a hodně se u toho nasmějeme.
Svou skupinu jste pojmenovaly Desperate Women Cabaret, což v překladu znamená kabaret zoufalých žen. Proč zrovna zoufalých, když chcete primárně bavit lidi?
DWC1: Je to nadsázka, protože my nejsme žádné profesionální herečky.
Bude vás také zajímat: Pivo začal vařit doma na plotně, teď má svůj pivovar
A bavit by vás mohlo i: Jana Vrána: Chci, aby si moje představení užila i prodavačka ze sámošky
