Mottem vaší organizace je, že pomáháte seniorům stát se samozřejmou, sebevědomou a respektovanou součástí společnosti. Proč si myslíte, že jí nejsou?
Evropské statistiky uvádějí, že společně s Maďarskem je Česká republika na špičce v diskriminaci lidí na základě věku. Primárně se tato statistika vztahuje na trh práce, nicméně odráží i celkové vnímání starších lidí naší společností. Nesnažíme se tedy nafouknout nějakou umělou bublinu kolem smyšleného problému. Když to přeženu, dá se říct, že část mladé generace považuje seniory především za někoho, kdo překáží v tramvaji a vysává sociální systém. Ale zlepšuje se to.
Čím si tento postoj vysvětlujete?
Jedním z důvodů může být i to, že v posledních desetiletích prakticky přestal fungovat model nukleární rodiny, lidé už nejsou zvyklí žít mezigeneračně. Navíc se hodně posunula hranice přijetí vlastní dospělosti. Mladí lidé obvykle mají vřelý vztah ke své babičce nebo dědečkovi, ale jiné seniory už tak pozitivně nevnímají. Neumějí si představit, že by je staří lidé mohli něčím obohatit.
Proč si myslíte, že třeba k cizím dětem většinou a priori pozitivní vztah máme, ale k cizím babičkám už ne?
Nejsem sociolog, takže můj názor je ryze osobní. Hodně lidí se domnívá, že není třeba se o staré lidi nějak zvlášť zajímat. U dětí navíc vnímáme možnost je nějak formovat, projektovat do nich svoje naděje a názory. Senioři jsou už hotoví lidé.
Kudy vedla vaše cesta k seniorům do Elpidy?
Ještě jako student žurnalistiky jsem pro Elpidu napsal učebnici počítačů pro seniory. Pak v Elpidě začal vznikat časopis, a protože mě to jako budoucího novináře samozřejmě zajímalo, už jsem tu zůstal. Už to bude skoro dvanáct let.
Čím je vás časopis Vital jiný než ostatní?
Speciální je už svým zaměřením. Na české mediální scéně je zacílení na seniory ojedinělé. Dodnes vlastně neexistuje žádný konkurenční nebulvární časopis, který se zaměřuje na stejnou cílovou skupinu a není svým obsahem poplatný tomu, kdo za ním stojí. My jsme nechtěli jít cestou, že časopis pro seniory nemusí být „nic extra“. Právě naopak. Musí! Hodně jsme se rozhlíželi ve světě. Inspirací nám byl třeba americký časopis Interview, který je postavený na rozhovorech, nebo britský Saga Magazine, který se toho nebojí a jeho titulní strany zdobí právě senioři. Chtěli jsme udělat časopis, za který se nebudeme stydět ani my, ani naši čtenáři. Zároveň jsme usilovali o to, aby byl přístupný i mladším generacím. Seniory představujeme jako inspirující lidi, kteří mají mladým co nabídnout. A vlastně už to ve své podstatě není časopis pro seniory. Je pro všechny, kteří se chtějí nechat se inspirovat zajímavými příběhy a zkušenostmi. A třeba se taky někdy trochu zastavit a zamyslet.
Vital je plný rozhovorů s velmi zajímavými a inspirujícími osobnostmi různých oborů, které všechny spojuje seniorský věk. Uvažujete, že byste zařadili i rozhovory s osobnostmi mladší generace?
Napadlo nás to, vlastně ani teď to není striktně nastaveno tak, že by na stránky našeho časopisu nemohl nikdo mladší šedesáti let. Ale i v tom jsme jiní než jiná média. Ze všech regálů se na nás usmívají krásné, mladé a svěží tváře. Senior na titulce je zvláštnost. Pokud to tedy není celebrita typu Karla Gotta. Přitom je tolik zajímavých osobností, které za sebou mají úžasný kus práce a měly by být vidět!
Na titulkách časopisu jsou lidé, kterých si vážíme a kteří mohou inspirovat své vrstevníky.
V západních zemích vidíme na každém rohu aktivního, dobře oblečeného seniora se zářivým úsměvem, u nás je takových jako šafránu. Čím si to vysvětlujete?
Jednak určitě lepším finančním zázemím, ačkoli není tak docela pravda, že všichni čeští senioři jsou chudí. Další patrný rozdíl vidím v ochotě přizpůsobit životní styl vývoji svých příjmů. Senioři v zahraničí často bez výčitek prodají velký dům, který si pořídili v produktivním věku, a přestěhují se do menšího bytu. V Čechách na věcech a majetku často lpíme na úkor své životní úrovně. Musíme také vzít v úvahu, že dnešní sedmdesátníci strávili celý svůj aktivní život v komunismu, který módě a stylu moc nefandil.
Jste díky své práci lépe připravený na vlastní stáří?
Myslím, že ne… Ale jsem štastný za všechna ta setkání se zajímavými lidmi, považuji je za obrovský osobní přínos a obohacení. Každý z těch výjimečných lidí vám něco dá, něco z něj ve vás zůstane. Ať už to byl Václav Havel, Eva Jiřičná, Arnošt Lustig, nebo Pavel Kohout.
V životě každého člověka je alespoň jeden okamžik, který stojí za pozornost a který by neměl zapadnout. I proto je tu Elpida.
Nemáte někdy pocit, že charakterem své práce vlastně tak trochu žijete život člověka, který je v pokročilejší životní etapě?
Kdepak! Ve všech našich projektech jsou zapojeni i mladí lidé, často studenti. V týmu jsme vlastně skoro všichni mladí. Tedy alespoň se tak cítíme :).
Časopis Vital nese podtitul „časopis pro seniory“, připadá mi ale, že je spíš časopisem o seniorech. O zajímavých lidech, kteří nerezignovali na profesní a společenský život. Na život obecně.
Ten podtitul dnes zní trochu jinak: 70 stran zkušeností a inspirace. Změnili jsme to, označení „časopis pro seniory“ byl v podstatě hednikep, protože člověk v pětašedesáti prostě nemá to označení rád, a proto v řadě případů nesáhne po časopise, který nese takové označení. Není to o tom, že by nevěděl, kolik mu je, ale k tomu slovu nemá žádný vztah.
Co vás čeká v blízké době zajímavého?
Každé tři měsíce je to nové číslo Vitalu, teď chystáme už vánoční, které vyjde na konci listopadu. V půlce listopadu nás také čeká ještě jedna zajímavá diskuse v Brně na téma evropanství. Tahle akce je součástí festivalu Old’s Cool, který propojuje s projektem Českého rozhlasu Generation What. O tématu tak přijdou společně diskutovat nejen mladí lidé do 34 let, ale právě i senioři. Termín ještě upřesníme na našem Facebooku, ale už teď všechny srdečně zveme, ať přijdou diskutovat se zajímavými hosty.
