Mikroby nás po velkou část minulého století děsily. Způsobovaly nemoci, pandemie, úmrtí nebo celoživotní následky. V průběhu 20. století se to však změnilo a lidstvo nebo alespoň tak jeho vyspělejší část si mohla oddychnout. Medicína totiž kráčela vpřed doslova mílovými kroky a společnost značně profitovala z objevu antibiotik a různých vakcín. Radikálně se snížil počet a závažnost infekcí. Zvlášť v západním světě je dnes smrt kvůli mikrobiální infekci vzácná událost a to se projevilo i v průměrné délce života: od roku 1915 se prodloužila o 30 let!
Druhá strana mince
Nic ale není zadarmo, takže i za tenhle pokrok platíme poměrně vysokou cenu. Naše anti-mikrobické tažení doprovází zvýšený výskyt chronických neinfekčních onemocnění a poruch: diabetes, alergie, astma, zánětlivá střevní onemocnění, autoimunitní onemocnění, autismus, obezita nebo některé druhy rakoviny jsme nikdy nemívali víc než teď. Hrozivé je, že výskyt těchto onemocnění se každých 10 let zdvojnásobuje a navíc se objevují čím dál tím dříve, často už v dětství.
Jistě, na zmíněných nemocech se podílí i genetická výbava, ale to, jak rapidně jich v populaci přibývá, nemůžeme hodit jen na genetiku. Současné studie poukazují na přímou spojitost mezi přítomností nebo nepřítomností určitých bakterií a všech výše uvedených chronických onemocnění.
Své o tom ví Julie, která se s manželem a malým synem, který trpěl astmatem, odstěhovala na venkov. Postupně si pořídili slepice a prase, takže bylo na denním pořádku, že synek pořádně zmazal. Julie ho dokonce párkrát nachytala, jak ochtnává něco, co našel na zemi… Vždycky se vyděsila, ale postupně jí došlo, že syn přestal být nemocný. A že v průběhu času zmizelo i astma. Náhoda?
Všeho moc škodí. I v hygieně
Studie prováděná v posledních letech na University of British Columbia a University of Calgary potvrdila, že tříměsíční děti, v jejichž střevech žijí všechny čtyři známé druhy střevních bakterií (Faecalibacterium, Lachnospira, Veillonella, a Rothia, tzv. FLVR), mají mnohem nižší pravděpodobnost, že později onemocní astmatem, než děti, v jejichž střevech některá z FLVR bakterií chybí nebo jich je příliš málo.
Vědci také zjistili, že v jednom roce věku se rozdíly v množství střevních bakterií mezi dětmi s vysokým rizikem a nízkým rizikem vzniku astmatu výrazně zmenšily. To znamená, že pokud tedy rodiče chtějí své děti před astmatem ochránit, měli by je bakteriím vystavit už v prvních třech měsících života. Nekonečným dezinfikováním našich domovů pácháme na dětech prakticky zločin, kterým jim (byť v dobré víře) podlamujeme zdraví.
Díky babi a dědo!
A nejde jen o astma. Když zabijeme mikroorganismy, které normálně žijí na povrchu naší kůže, při pořezání nebo poškrábání může rána nepěkně otéct. Bakterie druhu Staphylococci blokují postup vzniku zánětu. Jak? Studiem myších a lidských buněk se přišlo na to, že tyto bakterie produkují molekulu zvanou LTA, která pak působí na buňky, které se nachází na vnější straně pokožky a tak zabraňují zánětu a pomáhají urychlit proces hojení. Prostě vyhoďte všechny ty desinfekční gely a vlhčené ubrousky, které taháte v kabelce. Hravě si vystačíte s mýdlem a vodou. A vaše děti taky.
Britská organizace National Trust vyzývá rodiče, aby svým dětem navlékli gumáky, oblékli pláštěnky a vyslali je ven stavět do kaluží a potůčků hráze, vyrábět bábovky z bláta a sbírat brouky. Dělá to proto, že děti se od rodičů čím dál častěji slyší, že venkovní svět je nebezpečný a že by neměly chodit v dešti ven, protože se mohou umazat, uklouznout nebo nachladit. Lezení po stromech pak rodiče líčí jako život ohrožující. Naopak pozitivní vliv mají na děti v tomto ohledu prarodiče, neboť jejich generace trávila venku nejvíce času a oni děti v takových aktivitách podporují.
Přečtěte si také: Dětem neříkají ne. A jsou šťastnými rodiči!
