Honza Červenka, bývalý šéfredaktor českého Speedu i TopGearu a zakladatel Caterham Race Academy, nás nastartoval pro to, že auta jsou skvělá zábava!
Co je tak zajímavýho na autech? Proč ne třeba kola?
Je tam motor, má to hybnou sílu. Můžeš si s tím hrát a ovládat to. Něco krotíš. A to je dobrý. Na kole do toho musíš šlapat (smích).
Krocení je pro tebe ta pravá zábava?
Od toho už je jen krůček k závodění, kde si všichni měří ty pinďoury. A závodění je skvěle komplexní věc. Je tam hrozně moc věcí, který do toho vstupujou. Musíš mít dobrou psychiku, abys to zvládnul, musíš umět točit kolečkem a mačkat šlapky, musíš být vždycky o krok napřed před svým soupeřem a musíš být pánem situace. Musíš diktovat podmínky ostatním soupeřům, protože spolu závodíte na dveře.
Co znamená závodit na dveře?
To je, když jedeš v závodním autě 200 km/h a při předjížděcím manévru se v těch dvou stech na chvíli potkáš vedle sebe s druhým autem bok po boku. Ne na piják, ale opřete se o sebe na dotek. Tohle je hodně vzrušující.
Jak se dá dostat k takovým závodům?
S kamarády jsme před třemi lety založili nový závodní tým Hello Titty Racing. Právě proto, abychom mohli závodit na Nordschleife, což je nejtěžší závodní trať na světě. Jezdí se tam čtyř- a šestihodinové závody, které jsou považované za to nejvíc, co v motosportu vůbec může být.
V čem se to jezdí?
V plechovejch autech.
Co?
Nejsou to formule. Normálně plechový auta. Teda v uvozovkách normální auta. Od nějakejch hond, přes BMW, relativně obyčejný porsche a další značky až po tovární speciály za mnoho milionů korun.
Proč se jezdí na dotek? Aby si někdo něco dokázal?
Ty ho jinak nepředjedeš. Když jsou si ty auta hodně podobný, tak rozhodují drobné věci a třeba to, kdo je o chlup rychlejší a agresivnější. Takže třeba brzdíš o chlup později do zatáčky než soupeř a strčíš mu tam čumák. On by chtěl zatáčet, ale nemůže, protože ty seš na vnitřku zatáčky. V ten moment dojde třeba k lehkýmu kontaktu, že jedete spolu po dveřích.
Ještě jindy je to na plechy?
Jo, když spolu jedete a ta trať je úzká. Ty jedeš 180, on jede 175 a nechce tě pustit. Nejdřív na něj blikáš, a když to nepomůže, tak ho dojedeš a zdvořile mu poklepeš na nárazník. Všechno se to odehrává ve vysoké rychlosti. Je to vzrušující a vyčerpávající zároveň.
Auta máš na závodění, nebo jako fetiš?
Pro mě jsou auta fetiš. Strašně mě baví. Tak od deseti let.
Dělal jsi autopřílohu v MF Dnes, šéfa TopGearu i Speedu. Jaký automobilový časák teď čteš nejradši?
Já čtu většinou ty zahraniční. A to, co je na webu. Aktuálně jsem se domluvil s TN.cz, že pro ně budu dělat sekci o autech i s videama. A taky si chystám svůj vlastní projekt. Bude to o autech, který se dají koupit, zároveň o starých autech a taky lidech, který se kolem toho motaj. Tady v Čechách je strašně moc zajímavejch lidí, který auta milujou a buď se tím živí, nebo do toho dávají všechny peníze, který vydělají někde jinde.
Jaký tu znáš zajímavý lidi?
V Čechách je třeba člověk, kterej renovuje mercedesy pro muzeum ve Stuttgartu. Pak je tady člověk, kterej staví repliky starejch bugatek. Pak jsem potkal chlápka, kterej ti z plechu vyklepe celý auto. Takový lidi tu jsou a o takových lidech bych chtěl psát.
Jsou lidi, který si kupujou auta jenom proto, že jim to dělá dobře a že díky tomu maji pinďoura většího o tři centimetry. A pak jsou lidi, který si to auto chtějí koupit, protože je skvělý.
Nejsou dnešní auta trochu nuda?
Spousta nových aut, který si lidi koupí, jsou stejně spotřební věc jako fén, pračka nebo potraviny. Tam není nic. Mě baví auta, který jsou zvláštní, mají nějakej příběh a něčemu se vymykaj.
Jsou ale takový i mezi novýma autama?
Jsou. A dokonce za normální peníze. Vrchol pro spoustu lidí je, že si koupí pětkový BMW v kombíku, ve čtyřkolce s dieselem. “Ty jo, to je kára,” říkají si. To auto stojí třeba dva miliony. Ale kdyby ten člověk ty dva miliony vzal, tak si za ně pořídí třeba oktávku, kterou bude mít pod zadek na ježdění do práce. Takový to daily. A k tomu si koupí nějakou hračku, jako je caterham, nebo třeba veterána. A nejednou zjistíš, že stejně jako nosíš dvoje boty – máš tenisky a pak máš normální boty – tak stejně je to s těma autama. Já myslim, že mít jedno auto, to nejde. To neni normální (smích).
Tohle si ale přece nemůže dovolit každej.
Chci lidem ukázat, že se sny dají plnit. Že to není o tom, že si koupíš to pětkový BMW a byt v paneláku nebo nějakým tom novým paneláku a teď budeš splácet hypotéku do šedesáti a pak umřeš. Já, když mám ušetřený prachy, tak je vrazím do aut. Když jedu s autem na víkend do Alp, tak je to pro mě daleko víc, než kdybych jel kalit někam na diskotéku. Mě baví utrácet za zážitky a nespotřební věci.
Dá se říct, že se nadšenci rozdělujou na poršáky a ferraristy?
To si nemyslím. Znám spoustu lidí, co mají obě zároveň. Ty auta jsou trošku jiný. Je to jako když někoho baví hodinky, foťáky nebo muzika. Taky má víc oblíbených značek a interpretů. Moje auta jsou taky velmi různý. A od novejch až po starý.
Učíš lidi, jak se stát závodním jezdcem?
Učím je, buď aby se naučili jezdit bezpečně, nebo aby řídili dobře sportovně. Závodníky vychováváme v Hello Titty. Přijde normální kluk, chlap, který je normální řidič, a my se mu věnujeme, uděláme z něj závodníka. Prostě ho vychováme. 85 % se dá to naučit a 15 % je talent. Fakt se to dá naučit a vydřít.
Co potřebuju, kdybych se k vám chtěl přihlásit? Potřebuju vlastní auto?
Nepotřebuješ. Potřebuješ prachy. Je to úplně jednoduchý (smích). V Hello Titty Racing jezdíš s našima závodníma autama. Nejdřív si tě vezmu do parády já. Potom ve spolupráci se závodním inženýrem přejdeme na jemný nuance. Jestli jedeš zatáčky o kilometr rychlejc nebo pomalejc.
A pak se ukáže. Spousta lidí skončí na 85 procentech a jsou to relativně slušný závodní jezdci. Pak jsou lidi, který jsou talentovaný, a ty můžou být úspěšní. A nakonec jsou lidi, jako je třeba Tomáš Enge, což je podle mě nejlepší českej závodník. A ten nemá 100, ale 105 %.
Proč jezdíte na caterhamech?
Aktuálně závodíme s BMW M3 a caty máme jako hračky a tréninková auta. Když jsem lidi začal učit jezdit, narážel jsem často na to, že jsem potřeboval nejen s nima sedět v autě, ale taky aby za mnou jezdili po závodním okruhu. A já jsem bohužel neměl prachy na to, abych si koupil závodní Porsche 911 nebo Ferrari. Takže jsem hledal rychlý auto za relativně solidní prachy, abych ho zvládnul zafinancovat. A taky ho dokázal uživit. Abych si nekoupil opici a pak neměl na banány. To se strašně často stává u lidí, který si koupí takovýhle auta. Takže jsem si vyzkoušel šest nebo sedm aut od Lotusu Exige přes BMW M3 nějaký starší porsche… A pak jsem se dostal ke caterhamu.
Caterham vyhrál, protože byl nejkrásnější?
Vůbec se mi nelíbí, jak to auto vypadá. Prostě nula. Fakt ne! Ale miluju ho za to, jak jezdí. A nenašel jsem zatím auto, který by mělo přijatelnější provozní náklady, než má caterham. Vůči tomu, jak je to auto rychlý.
Je to jen skořápka?
Přesně. Jezdí to na malejch pneumatikách, který jsou levný. Je v tom jedna šestka motor…
Počkej, opravdu je v tom tak slabej motor?
Ano, je v tom motor z focusu. Ale to auto váží 550 kilo. A díky tomu je na stovce za pět a půl vteřiny. Si představ, že jedem na okruhu s běžným autem, co má tunu a půl, a pak s catem, co váží 550 kilo. Představ si ty odstředivý síly a kdy musíš začít brzdit. V zatáčce je cat rychlejší, protože nevyletí, na konci rovinky brzdíme úplně někde jinde. Říkáme, že tam, kde ostatní už musí stát na brzdě, my ještě řadíme o kvalt vejš (smích). Proto caterham.
Takže i závody jezdíš s caterhamem?
Míň, než bych chtěl. Závodím s BMW M3, právě s týmem Hello Titty Racing. Jezdíme Nordschleife v Německu.
Jaký auto máš na denní ježdění?
Na denní ježdění mám auto svý manželky (smích). Ona má deset let starý BMW. Kombíka, protože máme velkýho psa. A diesel, protože denně najede sto kilometrů. To je to auto pod zadek. To máte na to, abyste měli čím jet do práce, aby to bylo spolehlivý a aby to málo žralo. A je mi úplně jedno, jestli je červený, nebo šedý.
A na výlet do Alp jedeš s čím?
Do Alp jedu s porschem nebo s catem.
To se ti do těch prcků všechno vejde?
Zabalíme se do toho na čtyři pět dní. Do obou těch aut. Úplně bez problémů.
Funguje česká závist?
Jeden můj dobrej kámoš, kterej má caterham a zároveň spoustu dalších aut, říkal, že rozdíl je v tom, jak se lidi tváří. Když jedeš v porschi a jedeš pomalu, tak na tebe budou lidi koukat naštvaně. Hrozně negativně. Budou závidět. A pak přijedeš s catem, budeš driftovat na náměstí kolem kapličky a ty samý lidi ti budou tleskat. Bude se jim to strašně líbit. Protože oni nevědí, kolik ten catherham stojí. Jim se to jen líbí a přijde jim to jen jako “jé, to je takový roztomilý”.
Ty nemáš žádný velký auta?
Mám jen menší auta. Jsou to auta pro mě. Auta pro radost. Dřív byly všeobecně všechny auta menší. Teprve teď s vývojem se ty auta zvětšujou a zvětšujou.
Za to může jen bezpečnost?
Bezpečnost a výbava.
Výbavou myslíš elektriku a tyhlety blbosti?
Přesně, všechny takovýhle hovadiny. Lidi chtějí větší auta, protože mají pocit, že se v tom cejtí komfortně. Ale potom se ti stane, že jedeš po normální silnici a to auto je tak velký, tak široký a tak dlouhý, že ho na tu silnici nemůžeš pořádně umístit, nebo dokonce ani někoho předjet. Protože když jedeš s malým autem, tak je mrštný, obratný a vejde se do těch zatáček líp. Proto mám radši malý auta.
Co si myslíš o ekologických autech? Chtěl bys mít elektromobil?
Spousta elektromobilů je dobrejch a spousta je opravdu mizernejch. Fakt strašně špatnejch.
Co je dobrý a co je špatný elektroauto?
Třeba výborný je BMW i3. To je fakt skvělý auto, od začátku stavěný jako elektromobil. Je to navržený na čistym papíru jako elektromobil. Baterky v podlaze, dobře vymyšlený pohonný ústrojí… to auto funguje skvěle. No a pak jsou auta, který jsou původně normální auta s benzinovým motorem. A protože jsou automobilky tlačený, aby splnily nízký emisní limity, tak musí vyrábět i hybridy nebo elektroauta. A pak to udělají tak, že někam do toho auta nacpou baterky a pak někam narvou elektromotor. Ale to auto bylo navržený jako auto se spalovacím motorem. A potom nefunguje tak úplně dobře.
Jaká je pro tebe pohodlná rychlost na dálnici?
Pro mě je pohodlná rychlost 140 až 260.
Aha, ale ty jsi extrém, jsi závodník.
No to nevím, já když jedu rychle, tak jedu 300. Když na to mám auto. To je potom rychlost.
Budou výrobci stále více sdílet náklady u svých modelů, až skončíme v šedi?
Myslím, že bude auto, který se bude moci nakonfigurovat individuálně. To je teď trend, kterým jde spousta automobilek u sportovních modelů. Ty auta se bez problémů dají používat denně. A pak tam pomačkáš pár tlačítek, a ono to změní nastavení tlumičů, nastavení motoru, rychlost toho, jak ti řadí převodovka, a změní to, jak ti funguje chytrej diferenciál. A najednou se z auta, se kterým můžeš jezdit bez problémů do práce, stane ostřejší auto, se kterým si můžeš užít i nějakou zábavu. To je podle mě cesta. Nejsem si jistej, jestli ta nejlepší, ale je to cesta.
Může s něčím úplně jiným přijít Apple?
Každej, kdo má prachy, může přijít s něčím úplně jiným.
Není ale už všechno vynalezeno?
BMW taky vymyslelo úplně nový auto, který neexistovalo. To byla ta i3. Tesla taky vymyslela auto, který neexistovalo, a válcuje ostatní. Jejich auta jsou hrozně zajímavý. Taky je otázka, jakou to zanechalo uhlíkovou stopu. Ale je to trendy a všichni s tím chtějí jezdit. Tak proč by nemohl udělat Apple to samý. Nebo Sony nebo Boeing. Je to jedno. Kdokoli, kdo má prachy a zaplatí si vývoj.
Co mě naučíš za triky při ježdění?
Na okruhu tě naučím jezdit rychle. Ale pak tě třeba na normální silnici naučím zásady defenzivní jízdy. Na to, aby se lidi v pořádku dostali do práce a z práce domů, se potřebují naučit číst ostatní řidiče. Je to psychologie. Na to auto chvíli koukáš. Vidíš, jestli ten řidič píše esemesku nebo ladí rádio. A poznáš to i z toho, jaký má ten člověk auto. Nebo třeba jedete po úzký okresce, kde nejsou naznačený pruhy a proti tobě jede nějakej šílenec. A když jsi člověk, kterej se bojí, okamžitě se stáhneš, zabrzdíš a spadneš do škarpy. Když se nebudeš bát, tak si naopak najedeš taky na střed silnice, donutíš ho, aby zpomalil a vytvořil ti komfortnější místo.
Jdeš proti přirozenosti. Tohle jsme se učili na krav maga. Nezaklánět se, ale naopak jít proti úderu. Musíš překonat ten reflex.
A to je přesně ono. V autě je to úplně to samý. Ale někdo ti to musí říct, vysvětlit a ukázat. Je to stejný jako v závodním autě. Tam máš taky na začátku strach. Řekneš si: To jsou šílenci! Zatáčku jedou 200. Když ti ale někdo, komu věříš, ukáže, že se dá zatáčka jet 200, tak vidíš, že to auto zatáčkou dvě stě projede. A teď je to jenom o tobě, jestli to nedáš, projedeš ji sto devadesát a tam skončíš, nebo jestli ji projedeš dvě stě stejně jako tvůj parťák. Je to o poznávání hranic a rozšiřování obzorů. Tohle se dá naučit. A takových věcí je strašně moc.