Přitom však vychází z úplně jednoduchého principu: Svému dítěti zkrátka neříkáte ne. Tedy samozřejmě s výjimkou případů, kdy by mohl být ohrožen život a bezpečí dítěte nebo ostatních. Výchovu, která nezakazuje ani nepřikazuje, můžeme popsat jako nedonucovací nebo jako výchovu, která bere děti vážně. „Nechali jsme naše děti chovat se podle jejich vlastních rozhodnutí. Chtěli jsme, aby byly schopné vidět jejich následky, samozřejmě bez nebezpečí zranění nebo ublížení. Často jsme s nimi mluvili o tom, co by se mohlo stát, co se skutečně stalo a jak by se vše dalo udělat lépe,“ píše o metodě jeden z praktikujících rodičů, Jerry Pagart.
Přijde vám celá myšlenka jako vtip, díky kterému z vašich dětí vyrostou leda tak líní klackové, kteří mají vše, co si zamanou, a ničeho si neváží? Vše na pravou míru uvedou tři zásady, kterými se yes parenting řídí. Protože i on má svá pravidla.
Žádné násilí, prosím!
Prvním je komunikace bez násilí. Což je ostatně také nástroj využívaný při mírových vyjednáváních po celém světě. Mluvit s dětmi bez pohlavků, šťouchanců a dalších negativních tělesných projevů. Druhým pilířem je neurolingvistické programování (NLP). Jakkoliv to může znít komplikovaně nebo technicky, nejde o programování v IT slova smyslu. NLP se zabývá fungováním lidského mozku a slouží zároveň jako návod, jak ho používat. Jde vlastně o takový druh koučinku nebo psychoterapie. A třetí zásadou – možná tou nejtěžší – je důvěra ve vaše děti. V jejich úsudek, rozhodování a zásady, kterési během života osvojily.
Když to vše smícháte dohromady, vznikne docela unikátní atmosféra, ve které budou vaše děti vyrůstat. Podle Bey Marshall, formální zakladatelky směru, jim tak vytvoříte jedinečné prostředí: „Díky těmto zásadám můžu říct ano tomu, kdo jsou mé děti jako individuální bytosti, můžu říct ano jejich potřebám, prioritám a také většině toho, po čem touží,“ hodnotí.
Nevěděl jsem, že to dělám
O svoje zkušenosti s metodou (nebo přístupem, výchovou – použijte jakýkoliv výraz, který vám nejvíc vyhovuje) yes parentingu se mnoho rodičů dělí na poradním serveru Quora. Ve vláknu s otázkou What is Yes Parenting? se vyjadřují rodiče, kteří tuto metodu používají záměrně, ale objevily se i jiné reakce: „Dokud jsem si nepřečetl tuhle otázku, ani jsem nevěděl, co yes parenting je. Pak jsem si o tom něco zjistil a uvědomil si, že takto nejen já vychovávám své dítě, ale byl jsem tak vychován i já sám!“ píše rodič Jerry Pagart.
Nezlobí, naopak!
Nutně vás napadne otázka: Jaké jsou děti, které si touto výchovou projdou? Mají stejné sociální návyky jako ostatní? Nejsou nějak deprivované, deformované, jiné? Co jim taková výchova dá? A jací se z nich stanou dospělí? Podrobnější pohled na ohlasy lidí, kteří se yes parentingem řídí, nevyvolává nejmenší pochybnosti o jeho účincích. Rodiče ho hodnotí nadmíru pozitivně a nejen oni sami jsou pyšní na to, jaké jejich děti jsou. Nadmíru kladně je hodnotí i jejich kamarádi, spolužáci nebo i učitelé ve školách. „Svému synovi jsem vždy vždy vše vysvětlil. Ne způsobem ‚Nedělej to!‘ ale spíš ‚Neměl bys to dělat, a to proto, že…‘ Dnes je mému synovi 15 roků, je společenský, zábavný, ve škole má samé jedničky. Má dobré srdce a je bystrý, hraje na hudební nástroje a věnuje se wrestlingu. Má velkou sebemotivaci. Je dítětem, jaké by chtěl každý rodič mít,“ popisuje v diskuzi na Quoře plody své výchovy rodič Frank Rives.
Ještě pořád nemůžete věřit tomu, co čtete? Jestli vládnete angličtinou, zkuste si poslechnout, co může o yes parentingu říct Bea Marshall. Která je mimochodem známá taky jako „Bosá a bláznivá: máma, která běhá skrz psí hovínka“.
O tom, jaké další aspekty a nuance s sebou yes parenting nese, si můžete přečíst na její webové stránce. A třeba příště, až se budete rozhodovat, jestli své ratolesti zmrzlinu rovnou zakázat nebo ne, vyzkoušíte nový přístup. Možná to na začátku bude trochu bolet. A možná si najednou dokážete porozumět natolik, že potom už ani vaše děti rezolutní „Ne!“ slýchat nebudou.
Mohlo by vás také zajímat: Jak jsem málem vyhořela. A mohly za to děti.
