Progaming pomalu proniká do světa kultury. Ještě nedávno si lidé ze zapřisáhlých pařanů dělali legraci. Nechápali jejich vášeň. Progamer, pche. Leda lenoch. Radši sedí doma na zadku a ztrácí čas hrami, než aby šel makat. Ale ono je tu jinak.
Stačí porovnat výplatní pásky a hejtr zklapne. Kdo se vlastně může pokládat za progamera?
Zajisté vám v hlavě vyvstane obraz tlouštíka se sluchátky na hlavě, rukama na klávesnici a miskou chipsů vedle sebe. Kdepak. Profesionální hráč počítačových her potřebuje dobrou fyzičku. Stěžejní klání mohou trvat klidně i několik hodin. S přípravou na fyzický a psychický záhul pomáhají těm nejlepším speciální kondiční trenéři, jejichž služeb využívají například i jezdci F1. Vše musí být dokonalé. Výherní částky mívají i šest nul. Profík tráví několik hodin denně studiem taktiky a záznamů soupeřů, vymýšlením nových fintiček a hraním.
Mezi další povinnou výbavu patří angličtina, odolnost vůči stresu a trpělivost. Vypadá to, že nároky nejsou nic moc. Zdání klame. Ti nejlepší obětují všechen volný čas vidině úspěchu.
V zahraničí dokonce staví majitelé týmů „gaming housy“, kam se každý člen povinně přestěhuje, aby se ještě více sžil s týmem.
Nemyslete si, že sídlo vypadá jako panelákový squat. Dvě patra, 5 ložnic, 3 koupelny, bazén, tělocvična a minimálně 2 velké společné místnosti. Tak vypadá standard profíků. A samozřejmě nikde nesmí chybět kávovar. Všichni totiž jedou v kafi ve velkém.
Sportujeme s myší v ruce
S touhle přípravou se z hraní her stává pomalu, ale jistě, sportovní záležitost. Ne nadarmo se v zahraničí používá výraz eSport. Soutěží se jednotlivě i v týmech. Existují státní, kontinentální i světové turnaje. Točí se v nich spousta peněz i sponzorů. V některých zemích najdete přenosy na televizních obrazovkách. Dokonce i sázkové kanceláře vypisují na turnaje kurzy.
Drhne pouze fyzická aktivita při soupeření. Až na případy, kdy někomu rupnou nervy a klávesnici použije jako zbraň.
Tento jediný háček brání Mezinárodní sportovní asociaci přijmout progaming jako plnohodnotný sport. K 45 státům, které mají vlastní reprezentaci, se před měsícem připojilo dokonce i Rusko. Ale u nás je to hudba budoucnosti. Nejsme v tom samozřejmě sami. Kupodivu do skupiny nepatří ani USA. Přitom Severní Amerika má druhý největší finanční podíl herního trhu, zhruba 280 milionů dolarů. Tipněte si, komu ale patří prvenství. Asie. Největší kontinent vlastní podíl o velikosti 330 milionů dolarů. Ze všech asijských zemí vyniká jedna. Stala se symbolem herní scény.
Země, která hraje
Jižní Korea. Svět ve světě. Mekka nadšenců do gamesek a moderního světa. Půjdete po ulici a najednou si všimnete, jak se lidi kupí okolo malého človíčka s brýlemi. Asi nějaký herec, řeknete si. Nic nového. Kdepak. Nejspíš zjistíte, že jde o profi hráče Starcraftu II.
Základy eSport scény vznikly právě v Koreji. Sídlí zde nespočet počítačových a herních společností. Každoročně se v Soulu předvádí nejnovější technologie a hry. Záznamy zápasů z velkých utkání běží běžně v televizi. Hráči patří mezi smetánku. Jejich příjmy nebudeme radši ani říkat. Celý pozitivní přístup ke komunitě a herní kultuře způsobuje, že největší část elitních světových hráčů tvoří především mladí Korejci.
Kam se na ně hrabe západ. Na každém rohu herní kavárna. Reklamám na nejnovější pařby se nedá vyhnout. Vláda podporuje každý nápad spojený s propagací eSportu. Dokonce i starší generace chápe zálibu ve virtuální řežbě. Bláznivé, že? V hráčském Pantheonu ale narazíte i na česká jména!
Česká špička
Momentálně pomyslné české prvenství drží Aleš „Freeze“ Kněžínek. Jeho um ve hře League of Legends ho posunul až do předního světového týmu H2K-gaming.
Pobírá plat ve výši průměru hráče fotbalové Sparty. Zhruba 200 000 Kč měsíčně.
Další profík, tentokrát šampion karetní online hry Hearthstone, Standa Cífka „StanCifka“ má taky slušný úspěch. V minulém roce se dostal mezi nejoblíbenější progamery Hearthstonu a zároveň dokázal nashromáždit výhry v hodnotě více než jednoho milionu korun.
Nesmíme zapomenout ani na mistra strategií Tomáše Pospíšila „PredYho“. Jméno si vybudoval především na největších turnajích Starcraft II. Za zmínku stojí zcela jistě i duo Mazarini a Paradox, kteří pár let zpět byli postrachem Call of Duty 2 a 4. Pomohli dostat herní Česko do světového povědomí. Mazarini už opustil dráhu progamera a nyní provozuje jeden z nejsledovanějších herních online streamů u nás.
Práce snů? Jen pro vyvolené
Progaming se zkrátka stává povoláním. To by mohl dělat každý, ne? Vedle. Nestačí pouhé sezení u počítače celé dny. V drtivé většině případů jde o týmové hry. Umění spolupráce patří mezi jeden ze základních předpokladů vítězství. Nemluvě o bystrosti a inteligenci. Teď k tomu nejdůležitějšímu. Talent. Ačkoliv to zní sebeabsurdněji, platí to i u hraní her. Ten tvoří pomyslnou čáru mezi vyvolenými a ostatními. Bez talentu by neexistovali šampióni.
Nakonec to ale není tak špatná zpráva. I když z vás s největší pravděpodobností profigamer nebude, zábavu počítačové hry poskytují všem bez rozdílu. A to je to, oč tu běží.
