Většina lidí si myslí, že poznat tonoucího je snadné. Křičí přece o pomoc a plácá rukama. Ale to je mýtus ve stylu Chaplinovy komedie. Ve skutečnosti si vůbec nemusíte všimnout, že se někdo topí. Když se nezvládá nadechnout, těžko bude křičet. A s tím plácáním to taky není slavné. Čtete, třeba tím někomu zachráníte život.
Topící lidé nemohou mávat rukama o pomoc. Instinktivní reakce je rozpažit a rukama tlačit proti vodní hladině. Něco jako šlapání vody rukama. To umožňuje nadzvednout ústa nad hladinu pro nadechnutí.
Takže se v určitou chvíli přestanu ovládat?
Ano. Přepnete se právě do instinktivního módu. V tomto stavu nemohou topící se lidé svobodně ovládat pohyby. Není tedy možné, abyste prováděli spontánní činnosti, jako je mávání o pomoc nebo pohyb směrem k zachránci, a dokonce ani dosáhli na záchrannou výbavu.
Studená voda odebírá tělu teplo 32x rychleji než stejně studený vzduch.
Takže topení fakt probíhá potichu?
Dokonce se používá i pojem takzvaného tichého tonutí. To znamená, že se topíte z jiného důvodu, než je bezprostřední problém s plaváním. Máte srdeční záchvat, jste na drogách, chcete ulovit vodního Pokémona, někdo vás praštil do hlavy nebo je vám prostě už 33.
Jsou děti ve vodě v bezpečí?
Platí to na souši a ve vodě dvojnásob: Když si děti najednou hrají potichu, něco není v pořádku.
Jaké jsou tedy příznaky topení?
- Hlava nízko ve vodě, pusa v úrovni hladiny.
- Vlasy přes čelo nebo i oči.
- Lapání po dechu nebo rychlé dýchání.
- Prázdné oči neschopné zaostřit.
- Snaha přetočit se na záda.
- Snaha plavat nějakým směrem, ale bez úspěchu.
- Pokus vylézt na žebřík, ale nemožnost dostat se z vody.
Takže teď už je mi to opravdu podezřelé! Co mám dělat?
Zeptejte se toho člověka. Když dokáže odpovědět, asi je to v pořádku. Jestli vám vrátí jen prázdný pohled, máte možná tak 30 vteřin, abyste s jeho zpackaným životem něco udělali.
Jaký zážitek mě tedy čeká, když se budu topit?
Ve chvíli, kdy si uvědomíte, že nezvládáte udržet hlavu nad hladinou, nejspíš podlehnete panice a budete se pokoušet zápasit s okolní kapalinou. Testovali to na plavčících v New Yorku. Zoufale lapete po dechu a možná se vám podaří i slabé pokusy o výkřik. Následuje konečné ponoření a hladina se nad vámi zavře jak krov hrobu. Do prázdna chňapající ruce se pokoušejí jakoby vyšplhat po svislém žebříku. Tato fáze trvá asi 30-60 sekund.
Nakonec se tedy bezmocně potopíte a pokoušíte se držet dech, co to jen jde. Typická doba je kolem 30–90 vteřin. Pak vdechnete vodu. Začínáte se dávit, kašlete a zase vdechnete ještě více vody. Voda v plicích zablokuje vstřebávání kyslíku do plic.
“Voda v dýchacích cestách způsobuje prudký pálivý pocit, který za chvíli ale přestane, a člověk cítí jen klid,” popisuje jeden z přeživších. Tento pocit klidu je způsoben blížící se ztrátou vědomí kvůli nedostatku kyslíku. No a nakonec už je jen úplná zástava srdce a mozková smrt.
Opravdu uvidím bílé světlo a tunel?
Tohle nevíme.
Co se stane, když odpadnu?
Od chvíle, kdy se přepnete do instinktivního módu, až do chvíle, kdy to vzdáte, je vaše tělo ve vodě ve svislé poloze. Na vodní hladině pak zůstáváte 20 až 60 vteřin. Pokud vás pak někdo nevytáhne, ponoříte se ke dnu.
Můžu se topit nasucho?
Jistě. Dokonce je to oficiální pojem. Mokré tonutí je, když se vám do plic dostane voda. To je kolem 85 % případů. Při suchém tonutí se vám dostane voda jen do pusy. Šokem se stáhne hrdlo. (Jmenuje se to laryngospasmus, křečovité sevření hrtanu.) Voda se tedy nedostane do plic, ale dýchat stejně nemůžete. Opět postupujete ke ztrátě vědomí. Za chvíli křeč poleví, jenže vy často ležíte v bezvědomí na hladině, čelem do vody. A tak se nejspíš nakonec utopíte napodruhé už namokro.
Nejčastější příčina topení v ČR je alkohol.
Je jedno, jestli se topím ve sladké nebo ve slané vodě?
Není. Topení ve slané vodě je mnohem horší a rychlejší! Sladká voda je oproti krvi hypotonická (krev je slanější). Voda se z plic proto vstřebává do krevního oběhu. Mořská voda je ovšem naopak slanější než krev. Pokud se tedy dostane do plic, začne se ne voda, ale krev z krevního oběhu vstřebávat do plic. Tím dojde k okamžitému otoku plic. Stačí jen docela málo vdechnuté slané vody. A i když vás dokonce ze slané vody nějaká Pamela zachrání, až 72 hodin po vdechnutí tekutiny jste v ohrožení sekundárním tonutím. Můžete se klidně utopit až několik hodin po samotném topení. Na souši.
No dobře, jdu do toho. Jak tedy mám někoho zachránit z osidel smrti?
Hoďte do vody cokoli, co plave. Pokud už musíte do vody skočit, vemte si ty věci s sebou. I jen obyčejná prázdná 1,5 l PET lahev unese na hladině 70 kg! Zujte si boty a skočte tam po nohách bezpečným stylem. Lehce při tom rozkročte. Dejte jednu nohu před druhou. Neztratíte tak kontakt s tonoucím a nejspíš se ani nenapíchnete na nečekanou překážku. Připlavte zhruba na vzdálenost 2 metry od tonoucího a bezpečně se k němu přibližte. Jestli máte nějakou pomůcku, kterou mu můžete podat, tak mu ji podejte. Pokud ne, zní to divně, ale počkejte, dokud se ten člověk nevysílí, a teprve pak obezřetně doplavte až úplně k němu. Jak teď už víte, topící se lidé nejsou schopni se rozumně ovládat, a tak můžete být snadno další obětí. Stáhnou vás prostě s sebou. Pokud plave tonoucí na hladině a nehýbe se, otočte ho za ruku na záda, dlaněmi chytněte hlavu a vytáhněte ke břehu.
Fajn, mám ho na suchu, co dál? Vylít z něj vodu?
Ne. Vodu z postiženého nevylévejte, ztrácíte tím drahocenný čas k resuscitaci. Vdechnutá voda se zčásti vstřebá, část vykašle tonoucí při úspěšné resuscitaci. Držíme vám palce, teď už je to na vás!
TIP: Náš další článek s návodem, jak resuscitovat, je zde.
Více o způsobech vylovení tonoucího najdete ve výukovém videu Fakulty sportovních studií Masarykovy univerzity:
