Nevěříte na duchy? Přesvědčíme vás, že existují. Nejen to. Ukážeme vám, kde se s nimi můžete setkat. Na světě se vyskytuje několik míst, která opřádají strašidelná tajemství. Chtěli byste se tam podívat? Nachystejte si náhradní spodky.
Lego pro morbidní jedince
Máte zlobivé děti? Vyrazte si s nimi na rodinný výlet do Kostnice v Sedlci. Po návštěvě místnosti plné lidských kostí už vás zlobit nebudou. Toto tajemné místo postraší nejen vaše ratolesti, ale i vás. Kostnice tvoří součást kaple Všech svatých. Přízemí slouží jako skládka lidských pozůstatků.
Podle legendy jeden ze sedleckých opatů přivezl zhruba ve 13. století z Jeruzaléma posvátnou hlínu a rozprášil ji na hřbitově u kaple. Najednou se všichni na tomto místě chtěli nechat pohřbít. Historie by se zpochybňovat neměla, ale nad lidskou blbostí se pozastavit můžeme. Ruku na srdce. Bůhví odkud si tu hlínu dotáhl. Nešťastníků v období husitských válek, kteří chtěli ležet pod údajně posvátnou zeminou, bylo najednou nějak moc. Hrobníci už je neměli kam házet.
Jeden z mnichů se nudil a použil kosti jako lego. Skládal z nich pyramidy. Později se našel další odvážlivec, František Rint, který si kousal nehty nudou. Z kostí vytvořil různé útvary a ornamenty. Očividně měl velmi bujnou fantazii. Na lustr z lebek, pánví a končetin si jen tak někdo netroufne. V noci se tu můžete setkat s paranormálními jevy. Pozor! Pouze pokud tuto nádheru, na kterou přispěli lidé doslova svými těly, jiní lidé zrovna nezpeněžují.
Hodně proklený ostrov
Ostrov Poveglia v Benátkách vypadá na první pohled hezky a poklidně. Málokdo má ale koule jej navštívit. V minulosti se tu děly strašlivé věci. Mezi 15. a 17. stoletím se na ostrov vozily oběti moru. Z krásného místa se stala skládka mrtvol. Nejen to. Převáželi se sem i lidé, kteří ještě žili, ale byli už nakažení. Měli to holt spočítané. Na malém ostrůvku Poveglia si postupně kmotřička smrt přišla asi pro sto tisíc nešťastníků. To není jediná zrůdnost, která ostrov potkala. Na začátku 20. století bylo na ostrově vybudováno zdravotní středisko pro duševně choré.
Blázni si pak stěžovali, že se jim zjevují mrtvoly. Komu by se nezjevovaly, když se na ostrově ještě válely jejich ostatky?
Od té doby byl ostrov Poveglia pro veřejnost jedním velkým tabu. Podle povídaček toho využili šílení doktoři a prováděli nebezpečné pokusy na svých pacientech. Jednomu z nich se to vymstilo. Nadpřirozené síly ho údajně donutily skočit ze zvonice. V polovině 20. století bylo raději sanatorium uzavřeno. Od té doby se tam vydávají akorát lidé, kteří se zajímají o paranormální jevy. Většinou se ale vrací domů s podělanými spodky.
Vemte maminku do lesa
Kdo se bojí, nesmí do lesa. O lese Aokigahara v Japonsku to platí dvojnásob. Dostal přezdívku Les sebevrahů. Ročně se tam připraví o život několik desítek lidí. Nejvíce se jich zabije na jaře. Není divu. Daňové přiznání vyděsí všechny.
Pokud si do lesa na úpatí hory Fudži vyjdete na procházku, po cestě narazíte na několik rozkládajících se těl. Nachází se jich tu tolik, že je policisté a skupiny dobrovolníků nestíhají ani uklízet.
Některá visí na stromech a jiná zase hnijí v mechu. Na určitých místech to musí pěkně zavánět. Ideální pro romantické rande. Spisovatel Seičó Macumoto napsal román Kuroi Jukai v roce 1960, ve kterém hlavní hrdinové ukončili svůj život právě v lese Aokigahara. To je nejspíš hlavním důvodem, proč se tolik lidí rozhodlo zabít právě zde.
Není to však jediná příčina, proč je les strašidelný. V 19. století tu pobláznění Japonci provozovali tradici ubasute. Mladíci zavedli své maminky do části lesa, která se nazývá Jukai. Tam je opustili a ony bloudily, dokud neumřely. Holt u každé komunity se puberta projevuje jiným způsobem. Nicméně les Aokigahara je zaplaven nešťastnými dušemi. Návštěvníci údajně slýchávají jejich hlasy. Někteří přísahali, že viděli i podivné stíny.
Hora mrtvých
Úmrtí devítičlenné skupiny v roce 1959 na Hoře mrtvých je pro nás dodneška velkým otazníkem. Deset studentů, kteří mimo jiné byli zkušení horalové, se chtělo dostat na horu Otorten. Jeden z výpravy se na začátku od své skupinky oddělil a vrátil se domů kvůli zdravotním potížím.
Zbytek postupoval vzhůru. Začínající bouře donutila dobrodruhy jít přes Horu mrtvých. Osudová chyba. Všichni na ní zemřeli za velmi podivných okolností. Větve stromů u mrtvol byly do pěti metrů výšky polámané.
Členové výpravy se váleli ve sněhu téměř nazí, jen ve spodkách a v ponožkách. Jedné ženě chyběl v puse jazyk.
Další tři měli vnitřní zranění. Vypadá to, že yetti dostal chuť na striptýz a líbačku. Jiné rozumné vysvětlení není. Vyšetřovatelé zkoumali možné příčiny, ale všechny se nakonec z logických důvodů vyvrátily. Počasí? Ne! Útok jiných lidí? Ne! Lavina? Ne! Chemické zbraně? Ne! Pak zbývá už jedině nadržený yetti. Jestli máte dostatečně pevné nervy, mrkněte na trailer z filmu, který o téhle hrůze vzniknul… Uááá!
Psí Nuselák
Chcete se zbavit psa? Nechte ho spáchat sebevraždu. Ve Skotsku se nachází most, ze kterého skáčou dobrovolně všichni čtyřnozí mazlíčci. Od druhé poloviny 20. století se na tomto prokletém místě připravilo dobrovolně o život už kolem 600 psů. Přeživší chlupáči se snažili mermomocí vydrápat zpět nahoru, aby opět mohli skočit. Takhle to opakovali do té doby, než se zabili. Všichni se vrhají víceméně jen z jedné strany mostu.
Pověrčivé báby tvrdí, že přesně na tom místě stojí brána do nebes či do pekel.
Odborníci pro tuto záležitost mají jiné vysvětlení. Pod mostem žijí norkové a jejich pach psy přitahuje. To ale nevysvětluje záležitost, proč psi chtějí z mostu Overtoun skákat znovu a znovu. Co když se na mostě pohybuje záhadná síla nutící psy k sebevraždě?
