Proč vlastně fotbal? Co je na něm tak skvělýho?
Společnost dobrejch lidí. Kámoši.
To jiný sporty nemají?
Mají, ale fotbal to má zemitý. Vezmeš trenky, trepky a jdeš na plácek. Nepotřebuješ k tomu koše, síť, ani lyže. Hřiště na fotbal je všude. Dáš dva klacky nebo dvě tašky a jedeš. A hlavně to hraje nejvíc lidí. A tím pádem i nejvíc mých kamarádů.
Kdy jsi začal hrát fotbal?
Asi až někdy v pětatřiceti. Kámoš mě přived mezi jeho kamarády a bylo to vynikající.
Ze všeho nejvíc tě baví co?
Život. Chodit, koukat, šmelit, načmuchávat, zlobit, bunzírovat.
A teď jsi na jaký úrovni? Jsi nejlepší?
Teď jsem reprezentační úroveň. Určitě. (Říká s kamenným obličejem).
Jak často trénuješ?
Tak asi jednou za čtrnáct dní (smích).
Vzdali jsme hold polskému obchodnímu talentu, říká Kuba o jedné ze svých reklam, které někoho naštvaly.
Jsou chvíle, kdy je fotbal lepší než sex?
Člověče, sedmdesát na třicet jo. (smích)
A v čem? V době trvání?
Doba trvání, kvalita prožitku, emoce, vydáš se u toho, zpotíš se a pak se umeješ ve sprše. Vlastně to je podobný. Ale je to prostě taková radost sdílená s přáteli.
Je lepší fotbal nebo pingpong?
Fotbal samozřejmě. Už jen proto, že na pinčes jsou dva lidi. Ve fotbale je vás tam víc. Je tam víc herních variant a kombinací. Ta hra je bohatší. Těch deset dvacet lidí nikdy nestojí na hřišti stejně. Nikdy nedostaneš stejnou přihrávku. Kdežto u toho pinčesu máš míň variant. Alespoň pro mě. Pinčesový fanoušek ti řekne zase něco jinýho.
S Jakubem jsme se sešli v nádherném fotbalovém chrámu Top4Football v centru Prahy. Mají i hřiště a chillout zónu. Netradiční kopačky Hypervenom Phantom II SE FG z edice Nike Camo Pack stojí masakrových 7990 Kč. Mají ale i věci pro… Ehm, druhou ligu. top4football.cz
Základní tři pravidla pro fotbalistu?
Makat. Nehrát pro sebe, ale pro tým. A umět pěkně, ale pěkně oslavit každý úspěch svého týmu. Jak říkají hokejisti: Chlastáš piču a hraješ piču (smích).
Základní tři pravidla pro režiséra?
Držet si originalitu. Pak bejt sám sebou a nezviklat se názorama kolem – vyslechnout si je, ale rozhodnout se sám podle svého přesvědčení. Nakonec se budeš stejně zodpovídat sám sobě. Řekneš si, proč jsem to takhle neudělal? A za třetí, umět oslavit každý úspěch… (smích).
Legendární klip TataBojs. Režie: Jakub Kohák.
Základní tři pravidla pro milovníka?
Myslíš milovníka obecně? Kdysi v těch inzerátech, ona hledá jeho pro volnou chvilku, který byly třeba za komunistů, takový ty Annonce, vždycky byla značka “Zdraví a diskrétnost podmínkou.” Takže zdraví, diskrétnost. A třetí bych dal líbeznost.
Líbeznost?
Ne, líbeznost ne, to je vlastně blbost. Nemačovství. Aby nebyl chlap jako takovej ten chlap, že musí bejt po mým.
Ale to ženský přece chtějí, ne?
Jak který. Kolik z nich to opravdu chce, to nemůžu ohodnotit. Každopádně důležité je být svůj.
Jaký máš geny, že jsi takhle děsně zarostlej?
Jsou to argentinské geny s gorilími předky v jihovýchodní Asii (ha ha ha).
Další Kubův kousek s Trojanem.
Co teď točíš?
Teď připravujeme novou reklamu na FIO banku a dodělával jsem kampaň pro Slovenskou spořitelnu. A stojíme v obchodě Top4Football, pro který jsem teď točil spot. Na sobě mám nový národní dres pro Euro 2016 ve Francii. Kde doufám, že mě trenér Vrba povolá. Konečně vyslyší hlas národa.
Fakt bys chtěl hrát?
No jasně, ale byla by to ostuda jak hovado (smích). Ale zas by se o tom všude psalo. To by nevynechal nikdo. Ani deník Papua Nová Guinea. Tam by to vyšlo na titulce. “Mátoha v reprezentaci Evropy rozhodl o postupu svého týmu.”
Tvůj film, kterého si nejvíc ceníš?
Nejradši mám záběr z jedný reklamy, kdy jsme natočili racka. Sedí na takový železný traverze. Tak jako čeká a kouká. Natočili jsme ho z boku. Viděl jsem ho tam už dlouho, parchanta. Měli jsme točit něco jinýho. Ale já řikám: Pojďme natočit tamhletoho racka. A náš tým: Tady je všude racků a budou tady pořád. Nechtěli. Ale nakonec jsme tam šli, něco se tam hodinu štelovalo, von furt seděl, dobrý. Zapla se kamera, pět vteřin běžela a on odlít. A od tý doby už si tam žádnej racek nikdy nesednul. Nikdy! (smích) Takže v tý reklamě ten racek je. Nejlepší záběr světa. Krásnej, černobílej.
Kdo z vás to má? Jakubova fenomenální reklama na pohřeb. Vlastně ÚAMK. Užijte si rychlost až do konce!
V jaký reklamě?
Na Becherovku. Ale ten racek… Fenomenální!
Na co bys šel teď do kina?
To nemám tušení. Ale asi bych šel na Teorii tygra, kde hraju syna Jirky Bartošky, což znamená hezouna (smích). Nebo bych šel v říjnu na film Instalatér z Tuchlovic. Kde hraju hlavní roli. Světe, div se, instalatéra. A hádej odkud: z Tuchlovic. Takhle já žiju.
Jaký jsou tři nejlepší fotbalový kluby? Jsi fanatický fanoušek nějakého týmu?
Jsem sparťan. Ale mám rád, když se někomu povede něco zajímavýho. Nebo třeba když někdo individuálně projde obranou soupeře třeba pěti hráčů. Nebo když padne pěknej gól. Když dá hezkej gól Chelsea, super. Když dá hezkej gól Aston Villa, super.
Když koukáš na nějakej nespartovej zápas, tak fandíš komu? Podle čeho si vybíráš?
Vždy je to případ od případu. Třeba dneska hraje Bayern a Atlético Madrid, tak držím palce Atléticu. Protože nemám rád Němce, rozpoutali druhou světovou válku. A to povědomí ve mně je. A ještě k tomu to Atlético bylo vždy ve stínu Realu Madrid. Atlético dokonce loni nebo předloni vyhrálo ligu. Což je perfektní. Mezi Real a Barcelonu dodává z ničeho nic třetí silný element a poráží je. V tomhle souboji fandím jim.
A kdy je to jinak?
Třeba kdyby hrál Atlético Madrid a Sparta, je to jasný. Ale kdyby třeba hrál Atlético Madrid proti Feyenoord Rotterdam, tak Rotterdamu. Protože je slabší, tak držim palce aby je porazili.
Fandíš vždycky slabšímu?
Sympatičtějšímu. Ale nedokážu ti to přesně říct jak, na základě čeho je ten jeden vždycky hlavní. Kromě Sparty.
A když jde o národ?
Vždycky Češi. Akorát když bychom hráli proti Švédsku, chtěl bych, aby to bylo 2:1, aby dal Zlatan gól. Protože mám rád Zlatana.
Jak to mají fanoušci, když nějaký blbec vlastní jejich fotbalový klub?
Nedá se nic dělat. Pořád mu fandí. Samozřejmě ten klubismus je silnější. Třeba když ve Slávii byli různí vlastníci a prapodivný vztahy, slávisti nepřestali být slávisti. Sice nadávali, byli z toho nešťastní, ale nepřestali být slávisti.
Proč jsi Sparta?
Sparta (zvážní) je synonymum síly, bojovnosti, statečnosti, chlapství.
To jsi měl vždycky takhle zásadně Spartu?
Kdysi, úplně v zárodku svýho života, protože jsem neměl názor a nikdo mě nikam nevedl – tatínek nebyl žádný klubista – tak mi byl sympatickej klokan.
Jo, mně taky, líbila se mi Bohemka jako symbol panďuláčka.
Přesně. Říkal jsem si: To je sranda, že mají jako symbol zrovna klokana. Takže se mi líbil panďuláček. Ale potom, když jsem začal brát rozum, dal jsem síle a volání rodu přednost před panďuláčkem (smích).
#Jan Strmiska
„Jako režisér musíš mít cit pro různý situace. Řemeslo se naučíš a odkoukáš. Stejně jako do reklamy na Becherovku, ten racek tam bejt nemusel. Ve scénáři nebyl. Ale mně se tam líbil. „To by bylo mít tam toho racka..” A všichni: „Proč racka, kurva? To neni ve scénáři!“ (luskne) „Buď to v sobě prostě máš, nebo ne.“
Šílenství? Radost? Jakubův život je nekonečné delirium tremens.
Koukám se na to tak, jestli bych na to byl pyšnej nebo ne, kdybych takovej film natočil. A to samý u hudby. Představuju si, když bych stál na pódiu: Připadal bych si jako kokot nebo jako frajer? U Muse nebo Radiohead si připadám jako frajer. Jako Kryštof nebo Chinaski bych si nepřišel úplně jako fajn. A pak je třetí sorta, úplně jako hnujda, kdy bych se u toho styděl. A stejně je to i u filmů. Takže třeba Zachraňte vojína Ryana, to by se mi líbilo, kdybych udělal. Nebo Minority Report, Forrest Gump. Ale že bych měl jeden a čau.
„Nepotřebuješ. Z velký míry je to na potkání lidí se kterýma pak budeš celej život pracovat.”
„Dělal jsem FAMU, ale produkci. Ale během FAMU mě začala bavit režie. Začal jsem si točit svý filmy a pochopil, co mě ve skutečnosti baví.”
„Jak kterej. Ale asi tak v pětadvaceti.”
„Já jsem mezi fotbalisty výjimka. Jdu pořád nahoru. Svůj vrchol vidím mezi šedesátým a šedesátým pátým rokem (smích).”
Honza Strmiska v souboji s Jakubem předstírá, že se umí trefit do míče.
„Já sám se pokládám za profíka, třebaže okolí mě pokládá za amatéra. Ale to mě nemůže zastavit. Ale už jsem několikrát dostal za svý kopání i peníze (smích).”
Fotbalista by měl umět bojovat za své právo na večírku.
Jakubova oblíbená disciplína.
Kde jinde si vyzkoušet pocit hrdinů než na válečném hřišti? S autorem textu Honzou.
Na konci článku se dozvíte, jak funguje filmová teorie osy. Tohle je praktická ukázka. Natočíte herce ze dvou stran a působí to jako filmový dialog.
