Samotný název i refrén naráží na jednu z lidských ctností, štědrost. Štědrým člověkem se dle slovníkové definice rozumí osoba, která nejen že hodně dává, ale činí tak s radostí. A výsledky aktuálních výzkumů ukazují, že velkorysostí neprospějete pouze svému okolí, ale také sobě.
Štědrostí proti stresu a demenci
Hřejivý pocit u srdce rozhodně není jediné pozitivum, které z pomoci druhým získáme. Nesobecké činy jako dobrovolnictví, darování peněžní částky nebo nezištná pomoc druhým dokážou zmírnit symptomy úzkostí, deprese a každodenního stresu.
Mezi zdravotní benefity, ze kterých se mohou štědřejší lidé radovat, se řadí i nižší krevní tlak nebo snížené riziko rozvoje demence a kardiovaskulárních onemocnění. A to už jsou opravdu slušné benefity, nemyslíte?
Věděli jste, že…
… podle studie z roku 2013 nebyl stres faktorem zvýšeného rizika úmrtí u osob, které v předešlém roce pomáhaly ostatním?
Za vším hledej mozek
Možná si kladete otázku, jak je to vlastně možné. Odpověď se ukrývá v našem mozku. Tam začíná i samotný pocit příjemného tepla, které se rozlévá celým tělem potom, co někomu pomůžeme.
Profesor Steven G. Post ze Stony Brook University vysvětluje, že tento pocit pramení z chemických reakcí, které se odehrávají v mezilimbické dráze, též známé jako tzv. cesta odměny. „Během nesobeckých činností se nám uvolňuje koktejl hormonů štěstí, jako dopamin, endorfin, které mohou za euforii, nebo oxytocin, hormon klidu a míru.“
Nejprimitivnější forma systému odměn se v lidském mozku vyvinula někdy před 1–2 miliardami let a umožňuje nám cítit radost z jídla, sociální interakce nebo i sexu. Magnetická rezonance ukázala, že se cesta odměny aktivuje i při nesobeckých či charitativních činech.
Ještě neznáme přesný důvod toho, že nás při pomoci ostatním zaplavuje onen blažený pocit. Jednou z výchozích hypotéz je, že v minulosti byla příslušnost jedince ke komunitě klíčová k přežití. A právě prosociální chování mu mělo v tomto ohledu pomoci.
Čím mohu přispět
Štědrost má mnoho podob. Od finančního příspěvku na charitu až po dobrovolnictví. Možná budete překvapeni, že i placení daní je svým způsobem donace, kterou podporujete společnost jako celek. Proč ale nezažíváme pocit štěstí, když vidíme svoji výplatní pásku po stržení daní? Dan Ariely z Duke University upozorňuje na fakt, že je velmi důležitý i způsob, jakým dáváme. Největší štěstí nám tedy přinese, když dáváme dobrovolně a duchapřítomně.
Věděli jste, že…
… studie na dvou tisících obyvatelích v Marin County v Kalifornii ukázala, že dobrovolnictví snížilo míru úmrtnosti více než cvičení čtyřikrát týdně a nedělní chození do kostela?
Česko, národ skrblíků?
Co se týká štědrosti, panuje oblíbený mýtus, že čím jsou země bohatší, tím jsou jejich obyvatelé štědřejší. Naopak. Některé chudé státy Afriky, Asie nebo Latinské Ameriky hravě předčí obyvatele bohatší střední či západní Evropy.
A jak si stojí Češi? I když míra štědrosti na domácím poli stoupá, ve světě máme stále co dohánět. Dle CAF World Giving Index pro rok 2021 se 30 % Čechů zabývá poskytováním finanční či dobrovolnické pomoci. To nám stačilo jen na 88. místo z celkových 114 zemí. První tři příčky obsadily Indonésie, Keňa a Nigérie, kde více než polovina obyvatel věnuje svůj čas nebo peníze na dobročinné účely.
Co si z toho vzít
Velkorysostí nepomáháme jen ostatním, ale i svému psychickému a fyzickému zdraví. Naše pomoc nemusí mít podobu pouze finančních darů, ale věnovat můžeme i svůj čas v rámci dobrovolnických prací. Vyrazíte v nejbližší době třeba pomoci prarodičům na zahradu, zorganizujete s kamarády úklid parku nebo přispějete věcnými dary na charitu? Způsob pomoci záleží čistě na vás. Hlavně nezapomeňte pomáhat od srdíčka.
