Muži jsou uvnitř jiní než ženy. Jaký je mezi námi rozdíl, když dojde na konflikt? Jsem přesvědčen o tom, že kvalitní hejt (zastarale kritika) podporuje vývoj.
Vzniklo to takhle: Napsal jsem svůj názor na hloupě patetické anotace k festivalu Febiofest. Načež mi moje intelektuálnější kolegyně řekla, že se jí nelíbí, když někdo takhle cokoli kritizuje. Má v úctě jakékoli lidské konání, snahu něco vytvořit. Takže podobné útoky pokládá za nevhodné.
Já ale chci hejtovat! A proč?
Krásné zítřky diktované dobrými úmysly vždycky skončí špatně. Pokud budeme programově na všechny milí a kritiku spolkneme ještě než ji stihneme vyslovit… Pokud si zakážeme sprostá slova, ošklivé pohledy a pěstovat budeme jen krásu a laskavost… Všechno bude na povrchu VYPADAT krásně. Chvilku. Ale ono to, že nevidím zlo a nemluvím o něm a neslyším ho… to zlo nijak nevymaže. Jen tam někde dole hnije a nekontrolovatelně bublá. A nakonec expoloduje v nějakém strašlivě makabrózním výbuchu. Vzduch vyčístí až válka nebo nějaký podobně očistný konflikt.
Představte si, že je to jako fyzikální proces.
Pokud bude v systému na akci odpovídat reakce, energie se vynulují. Pokud bude jednostranně převažovat jedna strana (i když je to dobro), systém se zhroutí a natlakovaná energie vybuchne v nekontrolovatelné expanzi. K té by přitom nedošlo, pokud by předcházelo difuzní pronikání idejí/energií oběma směry.
Proč právě teď vzýváme boha hate-free?
Nástup síly hate-free kultury rozhodně souvisí s postupným posilováním ženské energie v naší dosud patriarchální společnosti. V čem je vlastně rozdíl mezi mužským a ženským principem? Každý přístup používá jiné techniky.
Muži otevřeně nesouhlasí, ženy tiše manipulují.
Každá taktika má své limity a svůj smysl. Otevřený konflikt je kratší a intenzivnější. Ženské mlčení je dlouhodobější až vleklejší, s nižší amplitudou, ale o to trvalejšími následky.
Muž a žena jsou pro účely tohoto článku popisem způsobu chování. Není to vždy přímo úměrné s biologickým předurčením. Spousta mužů používá ženský vzorec chování a naopak. A nejde jen o homosexuály.
Můžu se převychovat?
Pokud zmíněnou taktiku necítíme vnitřně, proti své přirozenosti je ji velmi obtížné aplikovat. Pamatuji si, jak jsme měli s kolegy v práci velice výbušný – pracovní konflikt (na úrovni vyhazovu z práce, snad dokonce došlo na fyzické násilí) a odpoledne jsme se zase všichni bavili normálně. Křehce, ale normálně. Kolegyně se na mě udiveně obrátila “jak se sním můžeš PO TOM VŠEM bavit?” Vůbec jsme nechápali, proč bychom měli trucovat. Pro nás byla věc vyřešená. Ne tak pro ženu.
Ženy mají jiný princip rozpouštění emoční energie. Nedochází k němu pro muže “konstruktivně” ve chvíli konfliktu, ale později, v očistné komunikaci s jinými subjekty. Ono klasické “přehrávání dialogů”.
Další věc je rozdílná forma probíhajícího konfliktu.
Obecně je diskuze u mužů “postavena” na faktech. Ženy “vylévají” emoce.
Fakta versus pocity.
Typicky muž: “3+4 = 7”
Typicky žena: “Cítím to, že výsledek je sedm. Je to významný výsledek, i když trochu nevyrovnaný. A není dobré to říkat nahlas a otevřeně. Tak citlivé vztahy nejsou pro účastníky rovnice jednoduché. Chtěla bych ocenit i význam čísel na druhé straně rovnice. Není to jistě lehké, se s tím vyrovnat a přijmout to. Mluvme o tom. Tedy jen mezi námi, ne otevřeně. Ať nenarušíme morální integritu jejich osobnosti. Je skvělé jak to zvládají, po tom všem, co se stalo.
Opozici a obhajobu pravdolásky najdete v článku Natálie Veselé zde.
