Tušila jste, že vyhrajete?
Bylo to pro mě překvapení i potvrzení toho, že to dělám dobře. Navíc obyčejně tyto ceny vyhrávají designéři pracující pro velké firmy, kteří se nestarají o zbytek výrobního procesu. Tím, že jsem designér i výrobce, je to pro mě dvojí ocenění. Byl oceněn design i produkt samotný.
Design a produkt jsou dvě různé věci?
Uděláte návrh, a ten někdo musí vyrobit. Což je velmi dlouhá cesta. Mám třeba čtyřicet dodavatelů. Ti něco vyrobí a pak teprve potím krev a kombinuji to dohromady.
A vy jste kolik lidí?
Ve firmě jsem sama, ale pak tu mám dvě holky a šestnáct externistů. Tím, že to nejsou zaměstnanci, je šílený je ukočírovat. Chybí mi tak pět lidí. Mít pět lidí navíc, tak si i udělám neděli (smích). Pozn. redakce, rozhovor děláme právě v neděli.
O kolika se bavíme výrobcích?
Designové ocenění dostal vibrátor Whoop.de.doo. Dělala jsem to už jako diplomku, sadu erotických pomůcek. Venušiny kuličky, vibrátor a vibrační vajíčka. Dostala jsem Národní cenu za studentský design a lidi si tenkrát mysleli, že je to už hotové a vyrobené. Ale byly to jenom prototypy. O cenu Red Dot jsem mohla soutěžit teprve teď, když začala výroba skutečného produktu. Byl to další krok.
Jak se vyvíjel vibrátor Whoop.de.doo
Co vůbec ten název znamená?
Není to úplně konkrétní slovo. Znamená to něco jako řádit a v Anglii to používají ve smyslu, že je někde nějaké pozdvižení. Spíš jako citoslovce. Líbí se mi, jak to zní. Nechtěla jsem, aby to bylo nějaké clean, clear… Ani se mi nehodil žádný český rádobyvtipný výraz.
Z jakých států si to nejvíc objednávají?
Základ je pro mě zatím český trh, ale máme e-shop whoopdedoo.cz, a když o mě někde v cizině napíší, hned druhý den z toho státu přijde vlna objednávek. Momentálně máme první edici vibrátorů vyprodanou.
Takže Foxconn už chrlí na tři směny?
Je to vyloženě český výrobek a je na něm velký poměr ruční práce. Ale máte pravdu, snad jedině ještě němečtí Fun Factory mají továrnu v Brémách, zbytek světa to většinou opravdu drtí v Číně. Já jsem chtěla mít nad výrobou plnou kontrolu. V Číně to sice jedou ve velkém, ale je tam riziko, že nemusí být jasný původ materiálu. A moje rozhodnutí souvisí i s použitou technologií.
Jaká je to technologie?
Ostatní to dělají obyčejně nejjednodušším způsobem. To znamená, že se udělá plastový odlitek, do toho se dají vibrační motorky, zacvakne se to a pak se to třeba potáhne silikonem. Což jsou poměrně jednoduché technologie.
Jenže vy jste to chtěla složitější…
Jenže já jsem chtěla, aby byl ten vibrátor celosilikonový. A aby byl ohebný. Přesto, že je uvnitř elektronika. A byl velký oříšek přijít na to, jak to vůbec vyrobit.
A nikdo jiný nedělá ohebný vibrátor?
Nedělá. Ze začátku jsem se divila, proč. Teď po roce už vím. Protože by se na to každej vykašlal (smích).
Jak se pozná dobrý vibrátor? Není jedno, co se tam strčí?
Já si právě myslím, že to jedno není. Proto to dělám. A nejde jen o to, že se vám ta věc líbí. Ani jen o pocit na dotyk. Možná ještě důležitější je nezávadnost. Pokud je materiál špatný, může dojít i ke zdravotnímu poškození. Sliznice je velice citlivá. Muži to možná neřeší, nevím. Ale pro ženy je to zásadní.
Co ještě je na vašem vibrátoru jedinečné?
Obyčejně je motor na kraji a vibrace se šíří třeba přes nějaký plastový dílek. V našem případě vibruje celý přístroj. Jsou tam uvnitř tři motory.
Když se na něj podívám, připadá mi to nádherně kompaktní. Něco jako iPhone, který se nedá otevřít, ale je blbuvzdorný.
Ano, nic se neotvírá, nabíjí se to zvenku přes tyto kontakty (ukazuje nenápadné místo pro připojení magnetického konektoru). Tlačítka ovládání – tři nebo jedna tečka – vycházejí z Brailleova písma.
To je skvělé. U těchhle hi-tech pomůcek je vždycky peklo, když to máte ovládat po tmě a ve chvíli vzrušení. A nedej bože, aby to mělo ještě Bluetooth.
Přesně. Třeba zapínání a vypínání je dělané tak jednoduše, že zmáčknete jen obě tlačítka najednou. Nemám ráda, když se musíte proklikávat v menu.
Proč se designové vibrátory dělají vždy bez výstupků?
Já funguju v čisté linii. Jsem přesvědčená, že čím jsou věci jednodušší, tím lépe fungují.
Fyziologicky to snad není k ničemu, ne? V sexshopu se to výčnělky jen hemží.
Když jsou tam výstupky na klitoris, je to určitě příjemné. Ale myslím, že se to tak vymýšlí jen proto, aby bylo co nejvíc druhů.
Tahle oblast je ale velice individální.
Jistě. Stejně jako třeba naše venušiny kuličky. Máme dva druhy. Lehčí a těžší. V jedněch jsou české skleněnky a v druhých ocelové kuličky.
Pro děti a dospělé?
Kuličky skvěle působí na posílení pánevního dna. Takže ty lehčí doporučujeme ženám těsně po porodu, aby mohly pozvolna začít posilovat.
Jaký vliv na úspěch má to, že jste hezká holka?
Když mě někdo vidí naživo, tak se spíš diví, že jsem hrozně malinká (smích). Měli třeba z médií pocit, že jsem nějaká femina, a když mě vidí, tak zjihnou. Což mi přijde zábavný. Zbytek nejsem schopná posoudit. Svůj příběh nevidím. Já jsem uvnitř.
Nedošlo někdy na „to je ta nadržená od vibrátorů“?
To vůbec. Nečtu tedy diskuze na internetru, protože si nechci kazit život. Ale většinou, když jde o setkání naživo, je to velice příjemné. Žádné vulgární reakce. Dělám ty věci tak, jak je cítím, takže si říkám, že se k tomu vyjadřují lidé, kteří to cítí podobně.
Kupují je muži nebo ženy?
Dřív to byli většinou muži, ale teď se to změnilo a je to tak padesát na padesát. Často i holky kupují kuličky kamarádkám. Je to napůl i zdravotní pomůcka, takže i věková kategorie 60 plus není problém. Udělali jsme kvůli nim i dobírku (smích).
Takže vaše výrobky dělají jen radost?
Jednou volala paní, že mi hrozně děkuje, že jsem jejímu synovi zachránila manželství. Poradila mu, ať své ženě koupí kuličky. Často si neuvědomuji, jak zasahuji lidem do intimní zóny.
Designové vzory. Co vás ovlivnilo?
Líbí se mi třeba věci od Dietera Ramse, což je designér ze šedesátých let. Dělal pro Braun. Teď na to navazuje třeba Apple. Baví mě samozřejmě i židle od Eamesů. To jsou už taková ta provařená klišé, ale je to klasika.
Jaké auto vzrušuje designérku vibrátorů?
Auta mám ráda taky starý. Přijde mi, že teď se chrlí jen facelifty. Mám ráda Karmann Ghiu od VW. Je to úplně skvělý auto. Pak bych samozřejmě chtěla Tatraplán nebo 603. A pak mám oblíbený Nissan Figaro, což je auto z devadesátých let. Jezdí tedy jen v Británii. Chtěla bych si ho přivézt, ale asi bych nezvládla ten volant na druhé straně.
Nakolik se prolíná design a funkčnost? Jsou tyhle staré věci praktické?
Devadesátá léta by se ještě dala. Ale samozřejmě, že to není praktické. Já mám VW Passat. Je to nejpraktičtější auto, protože po městě autem nejezdím a na cesty do toho narvu spoustu věcí. A taky by mě bavilo mít nějaký elektromobil. Měla jsem půjčený od EO.Nu takový malinkatý Smart. Měla jsem pocit, že mám jen nějakou hračku. Vůbec to nesmrdělo a všude jsem se dostala. Samozřejmě spotřeba byla riziko, takže jsem se trošku bála jet za Prahu abych nezůstala někde viset.
Je jízda v elektromobilu jiný lifestyle?
Uvědomila jsem si, že člověk nežije takový ten benzínkový život. Bageta, kafe… A taky se mi stalo, že jak jsem to vlastně ani nebrala jako auto, měla jsem pocit, že si můžu dát klidně před cestou pivo (smích). Přišlo mi, že je to jen hračka. Takové to: „A jo, já jsem tady vlastně autem. Ono je to vlastně auto!“ (smích). Mám nějak spojené, že benzín nejde dohromady s alkoholem. U elektromobilu jsem měla pocit, že je to něco jiného.
Kde vás čtenáři potkají? Jaké máte ráda restaurace?
Mám ráda RED Pif, což je vinobar v Betlémské ulici v Praze. Ale moc ráda si zajdu i do Lokálu na plzeň a tlačenku. Stejně jako v designu, věci musí fungovat dohromady. Když je dobrý pivo a k tomu je ta dobrá tlačenka, tak je to v pořádku. Nejhorší jsou pseudověci. Když jdete do nějaké restaurace, která si hraje na hogofogo, dostanete tam nekonečný jídelák, a mořské plody v lednici budou nejspíš 20 let. To nefunguje. Baví mě i docela Sansho na Petrském náměstí, vedle Maso a kobliha. Nebo chodím na oběd do kantýny na AVU (pozn. Klub AVU).
Plánujete erotické pomůcky i pro muže?
Myslím si, že kdyby to mělo být pro chlapy, tak by to měl dělat chlap. Nedospěla jsem zatím k tomu, že bych si řekla „tak to je super, to bych chtěla vytvořit“. To bych snad šla radši dělat tramvaje (smích).
Jak probíhají testy?
Jsem třeba domluvená s holčinou ze serveru Lascivní. Dodávala jsem jí i prototypy už během vývoje a ona mi dávala připomínky. Několikrát jsme měnili motorky, protože jí připadaly slabé. Ale i kdybyste měl tisíc lidí, každý to vnímá jinak.
Co pro vás znamená ideální milovník?
Myslíte jako milenec? (směje se) Mám to asi stejně jako s partnerem. Musí být vtipnej a zábavnej. Měl by mít inteligentní smysl pro humor. Baví mě, když umí dobře překvapit. A jsem zastáncem toho, že kluk má dobývat holku. Nejsem ta, co by na začátku udělala první krok. I když se dnes role mohou měnit, myslím, že muž ten lovec stále je, takže ho to víc baví.
Takže šanci mají i nehezouni?
Samozřejmě je to o chemii, což člověk neovlivní. Byla jsem vždycky překvapená, že se mi líbí člověk, který se mi na začátku vůbec nelíbil. Nemám to tak, jak někdo řekne: „Jé, to je hezkej kluk.“ Tohle mi nic neříká. Zajímá mě komplex toho, co muž říká, jak se chová a jaký má hlas (pozn. hlas během našeho rozhovoru zdůrazní dvakrát).
Jaké jsou nejčastější problémy s erotickými pomůckami?
Tohle jsem konzultovala s gynekologem Jozefem Záhumenským. Ten když zadal v lékařské databázi heslo erotické pomůcky, vyjelo mu šíleně moc úrazů. Proto je ten náš vibrátor na jedné straně hodně rozšířený, aby ho lidi nemohli strčit tam, kam ho strkat nemají. Protože pak to nejde vyndat. Říkal, že jsou to šílený úrazy. Ani jsem se na to nemohla dívat.
A filmy které změnily váš erotický život?
Když mi bylo asi deset, tak to byla samozřejmě Angelika. Doteď si pamatuji jak tam byla mezi otrokama v lodi, a to bylo hrozně hustý. A samozřejmě vysvobození, když ji prodávali a koupil ji ten největší ošklivec, ale odvezl ji nakonec k Peyracovi. Takže jsem si říkala „no tak není všechno vždycky jak se zdá.“ Což je pro mě poučka, že když jsou věci úplně v háji, tak to tak nakonec vůbec nemusí být.
