Vědci tvrdí, že i legrační nebo na první pohled nesmyslné výzkumy můžou mít vážný dopad. IgNobelova cena je tedy sice trochu jako Nobelovka, o které rozhoduje šílený profesor Orfanik z Tajemného hradu v Karpatech („Termujte nukleáry!“), ale stejně se předává na Harvardu za účasti vědeckých špiček.
Namísto zlaté medaile a šeku na 8 milionů švédských korun ovšem vítězové v roce 2015 obdrželi květináč s drátěnou květinou a peněžitou odměnu ve výši deseti bilionů dolarů. Bohužel Zimbabwských, které mají možná i trochu zápornou hodnotu. Považovat ale IgNobelovu cenu za fór by ale byl omyl. Občas ji sice komise udělí jako ironický komentář (v roce 2001 ji obdržel australský patentový úřad, který přijal patent na vynález kola), ale jinak se přiděluje za solidní vědecké práce, které „člověka nejdříve rozesmějí a pak ho donutí k zamyšlení.“ Jestli si něco takového nedokážete představit, tak zde je pár nominací z pětadvacetileté historie:
1997 Entomologie: Mark Hostetler za vypracování katalogu rozmáznutých brouků na čelním skle automobilu.
2000 Fyzika: Andre Geim za úspěšnou levitaci žáby v silném magnetickém poli. (Andre je zároveň držitelem skutečné Nobelovy ceny z roku 2010 za vynález grafenu).
2007 Medicína: Dan Meyer za studii „Polykání mečů a jeho důsledky“. Proslýchá se, že zvítězil hlavně proto, že byl schopen předmět svého výzkumu při přebírání ceny prakticky předvést.
2007 Lingvistika:
Juan Manuel Toro a Josep B. Trobalon za důkaz, že krysy někdy nedokáží rozlišit, jestli na ně někdo mluví pozpátku japonsky nebo holandsky.
2008 Matematika: Nic Svenson a Piers Barnes za výpočet kolik fotografií skupiny lidí je potřeba pořídit, aby na jedné měli všichni otevřené oči.
2010 Management: Alessandro Pluchino a Andrea Rapisarda z univerzity v Catanii za matematický důkaz faktu, že firmy by byly řízeny efektivněji, kdyby své manažery povyšovaly náhodným výběrem.
2011 Fyziologie: Anna Wilkinson a Ludwig Huber za práci „Neexistence důkazu nakažlivosti zívání u želv Geochelone carbonaria“.
2012 Medicína:
Emmanuel Ben-Soussan a Michel Antonietti za výzkum minimalizace pravděpodobnosti výbuchu pacienta během kolonoskopie.
2012 Psychologie: Anita Eerland a Rolf Zwaan za studii „Náklon doleva vytváří iluzi, že je Eiffelova věž nižší“.
2013 Matematika: Bert Tolkamp a Marie Haskell za zjištění, že čím déle kráva leží, tím je větší pravděpodobnost, že si zase stoupne. A že lehnutí stojící krávy je nepředvídatelné.
2014 Umění: Marina de Tommaso a Michele Sardaro za měření relativního utrpení lidí, kteří sledují ošklivý obraz namísto hezkého obrazu a jsou přitom páleni na ruce laserovým paprskem.
2014 Biologie:
Hynek Burda a kolektiv za důkaz, že psi cítí magnetické pole Země, a proto se při čurání staví severojižním směrem.
2015 Medicína: Peter Celec a Jaroslava Durdiaková za výzkum účinků intenzivního líbání na lidský organismus.
Jistě vás může napadnout, jestli některé výzkumy nejsou jen mrháním časem a penězi. Ale v opravdové vědě nikdy není jisté, kdy ten který objev bude k něčemu dobrý. Například v roce 2008 obdržely IgNobelovu cenu za biologii dva vědecké týmy za objev, že hejna sleďů spolu komunikují pomocí vypouštění plynů. Vypadá to jako kravina, ovšem jenom do chvíle, než zjistíte, že díky tomuto objevu přestala švédská vláda důsledky činnosti rybího trávicího traktu považovat za komunikaci ruských špionážních ponorek. Biologové tak zabránili vážnému diplomatickému konfliktu.
A když nic jiného, můžou někdy výsledky nesmyslných vědeckých pokusů pobavit. Pokud vám přijde nudná návštěva nebo potřebujete zabavit děti. Mrkněte na video. Na tyhle věci taky nikdo jistě nepřišel jen tak náhodou.
