Je známo, že většina dnešní lidské populace nedýchá správně. To může mít následky, jež si neuvědomujeme. Dýchat správně během běžných denních úkonů mluvením počínaje přes pohyb až po pouhé sezení u počítače není pro leckoho samozřejmostí a většina z nás tak jede na tzv. povrchovém dýchání. Při takovém způsobu člověk využívá pouze horní úrovně plic a místo správných tří až pěti litrů vzduchu přijímá pouhého půl litru.
Jsme přidušená populace
Ve škole nás dýchat většinou neučili a ani dnes se o tom příliš nemluví. Chybné, a přesto nejběžnější dýchání má na organismus někdy až devastující vliv. Přispívá k vadnému držení těla, které sekundárně může způsobovat bolesti zad, migrény, v extrémních případech i vyhřeznutí plotének. K následkům patří také nerovnoměrný vývin dýchacích svalů.
Nedostatečné dýchání rovněž ovlivňuje pH krve, které je pro správné fungování organismu klíčové.
Optimální dýchací pohyby souvisí s přirozeným chodem většiny vnitřních orgánů, jako jsou játra, žlučník, slezina či žaludek. Ty jsou samotnými dýchacími pohyby stimulovány k efektivní činnosti. Pohyb bránice při dechu podporuje rovněž správnou peristaltiku střev, a je tedy pomocníkem normálního trávení. Stimuluje také lymfatický systém, který odpovídá za přirozenou obranyschopnost organismu proti patogenním mikrobům. V neposlední řadě je dostatečné okysličení krve v přímé vazbě s nervovou činností, čehož je využíváno i v relaxačních a stimulačních cvičeních. Jak, kdy a kde tedy správně dýchat?
Učit se od mimin
Dýchat nosem je od pradávna považováno za jediný správný způsob dechu při běžném provozu. Jóga rozděluje cestu dechu na dvě dráhy, které právě začínají u nosních dírek a je třeba je držet v harmonii. Dnes víme, že dýchání nosem ohřívá vzduch na potřebnou teplotu, ale také ho čistí a zvlhčuje. Do krve se tak dostává až o 15 % více kyslíku.
Správný dechový cyklus můžeme pozorovat například u novorozenců, ti totiž viditelně dýchají pomalu a hluboko do břicha.
Délka výdechu by měla přesahovat délku nádechu, aby se plíce důkladně vyprázdnily. Mezi každým výdechem a nádechem by měla být v ideálním případě krátká pauza. Samotný dýchací pohyb má tři fáze. První je břišní, kdy plníme spodní úrovně plic a vdechujeme do břicha. Při druhé fázi se plní hrudník, který se v mezích příjemnosti maximálně rozpíná a plynule přechází do třetí fáze, tzv. klíčkové. Zde se nadzvednou nádechem i klíční kosti, plíce jsou plné až po „okraj“. Tuto fázi můžeme při nacvičování podpořit lehkým nadzdvihnutím ramen. Samozřejmě se nedá předpokládat, že na takový rytmus lze myslet neustále.
Cvičení dělá mistra
Proto se doporučuje, aby si člověk našel každý den pět minut na to, aby takové cvičení vědomě prováděl. Buď vleže s pokrčenými koleny, aby břicho bylo uvolněné, nebo vsedě s rovnými zády. Třetí, náročnější způsob je trénovat dýchání při chůzi s rovnými zády. Při něm si můžeme pomocí kroků měřit délky jednotlivých fází. Dojde-li člověk ve cvičení určité pravidelnosti, dá se předpokládat, že si na zásady správného dechu vzpomene i během dne, a cvičení tak bude stále více automatizováno.
Od správného dýchání nás hojně vychylují drobné stresy během dne, kterým se nevyhneme.
Už jen nepatrný pocit spěchu mění dechové proudy a leckdy organismu trvá dlouho, než z módu stresového dýchání vystoupí. Každodenní pětiminutovky tak skýtají vhodnou kompenzaci vzniklých deficitů kyslíku.
Vydýchejte to!
To, že se těmito mechanismy dá působit na psychiku i opačně, tedy pozitivním způsobem, je celkem známá věc a existuje i mnoho technik, jak takové postupy provádět. Jednou z obecnějších je opět vědomé dýchání do břicha v momentě, kdy jsme ve stresové situaci. V tomto případě se však dech vede především do oblasti solar plexu. Právě hluboké koncentrované nádechy do této části pomohou při trémě, která se v oblasti horní části břicha nejvíce projevuje. Klid si můžeme navodit i pouhým bezmyšlenkovitým sledováním vlastního dechu právě ve chvíli, kdy ještě probíhá samovolně.
Pro navození vědomé relaxace je vhodné vést hluboké nádechy do středu hrudi.
Jóga navíc doporučuje tuto oblast prodýchávat pravidelně pro utužení zdraví či přímo podporu léčení probíhající nemoci. Zajímavou paralelou je fakt, že v této oblasti se nachází také brzlík, který s imunitou přímo souvisí. Metodu „prodýchávání“ lze uplatnit na všechny části těla, které zrovna něco sužuje, a opravdu, někomu se může podařit vydýchat bolest z těla ven.
Na dobré ráno i noc
Kdy je nejlepší provádět dechová cvičení? Samozřejmě kdykoliv, ale příhodná doba je brzy ráno. Mezi pátou a sedmou hodinou ranní má totiž vzduch nejvyšší dechové kvality, pro důkladnou metodiku lze tedy doporučit provádět takové praktiky venku či u otevřeného okna v ranních hodinách. V odpoledních hodinách a po obědě se zase hodí najít si chvíli pro odstranění kyslíkového deficitu, jenž často přichází po jídle nebo při dlouhé koncentraci na nějakou činnost.
Sledováním vlastního dechu lze také vhodně den ukončit, zvláště trpíme-li nespavostí.
Čím výš, tím líp
Notoricky známou zásadou je dopřát si pravidelný přísun čerstvého čistého vzduchu, avšak proč je občasný pobyt v horách tak blahodárný? Není to jen čistota ovzduší, ale za euforické pocity při návratu z hor může jejich řídký vzduch. Ten totiž v krátké době při pobytu v něm nutí organismus vytvářet si větší množství červených krvinek než obvykle. To lze pociťovat jako specifickou únavu, kterou při návštěvě hor mnoho lidí zažívá. Po návratu do obvyklé hustoty vzduchu se pak tělo lehce překysličí a dochází ke stimulačním procesům nejen na náladě, ale také u orgánových soustav, které si mohou takto dohánět své kyslíkové dluhy. Možná proto se tak daří dechovým cvičením v Himálaji i v Andách, kde se dech tak samozřejmě překrývá s duchem.
Nemoci nechodí po horách, ale po lidech. I když se na ně předem nejde úplně připravit, něco málo se udělat dá… Dali jsme pro vás do kupy speciální microsite s názvem Kolik stojí zdraví. Přečtěte si, jak dlouho trvá průměrná pracovní neschopnost, na jakou podporu od státu máte nárok, když dlouhodobě onemocníte a ve které nemocnici najdete nejlepší specialisty na různé neduhy.
