Děti, které se slavného experimentu zúčastnily, vědci sledovali i v průběhu dospívání. Zjistili, že předškoláci, kteří na odměnu dokázali počkat, jsou o patnáct let později úspěšnější ve škole – a méně často trpí obezitou.
Sníst, či nesníst? Toť otázka…
Schopnost odolat chuti na bonbon, počkat a získat dva, je docela podobná schopnosti odložit zábavu, která povede k okamžitému uspokojení, a třeba jít běhat. V obou případech rozhodují stejné motivační mechanismy: buď převáží touha získat, co se dá, nebo rozumové rozhodnutí, že je nutné se překonat a obětovat pro zisk v budoucnosti. Může tedy za (nejen dětskou) obezitu nedostatečné sebeovládání? Tak jednoduché to není. Experimentátoři neměřili, jestli některé děti třeba neměly hlad. Také se příliš nezajímali o rodinné zázemí dětí.
Mohlo by vás také zajímat: Veganství u dětí. Zdravá alternativa, nebo nebezpečný hazard?
Jak nespravedlivý je váš svět?
Zajímavé odhalení tak přineslo opakování experimentu. Při něm vědci před testem s bonbony dětem slíbili pastelky – a pokud svůj slib splnili, děti vydržely před bonbony čekat čtyřikrát déle, než pokud slib porušili a pastelky nepřinesli. Ukázalo se, že se nejedná o pouhé sebezapření.
Pokud jsme zklamaní nebo nevěříme svému okolí, možná budeme bez ohledu na sebekontrolu chtít okamžitou odměnu.
Už v dětství tak můžeme získat pocit, že je svět nespravedlivý a nepředvídatelný, takže je strategičtější získat, co se dá – a to hned. Třeba se přejídat, raději než se pokoušet získat zdravým životním stylem dlouhodobou výhodu.
Nejdřív jídlo, pak práce
Může tedy za nárůst dětské obezity nevhodná výchova, kvůli které rozmazlené děti postrádají vůli si něco odepřít a vinou nejistého prostředí rezignují na budoucnost? Určitou roli v problému hraje – ale faktorů je víc. Zaprvé lenost a stravování v rodině. „Kdysi lidé hodně pracovali a pak trochu jedli – zatímco my nejdřív hodně jíme a pak možná trochu pracujeme,“ říká obezitolog Zlatko Marinov. A děti obzvlášť. Ty navíc jedí dost špatně: nesnídají, protože nesnídají ani jejich rodiče; místo svačiny dostanou peníze, které investují do brambůrků a sladkostí. V jídelně nedojedí oběd, zapijí jej sladkým čajem a s párkem v rohlíku jedou domů, k televizi, počítači a sladkostem, vypočítává Marinov.
Obelhávání vlastního mozku
Dílem proto, že si rodiče neudělají čas. Zásadní roli ale hraje i snížení cen nevhodných potravin, zvětšení nabízených porcí a reklama. „Zvýšená poptávka v důsledku snížení cen může u dospělých vysvětlit až 40 % nárůstu BMI od osmdesátých let,“ stojí v jedné z nejcitovanějších studií. O vlivu na děti data chybí – ale není důvod pochybovat o tom, že je podobně zásadní. Nejde ale jen o to, co dítě jí, ale i jak. Při společenské večeři u stolu mezi lehkou konverzací dobře vnímáme signály, které tělo vysílá do mozku: třeba o tom, že už jsme sytí.
Pokud večeříme při práci nebo u televize a soustředíme na něco jiného, mozek takové zprávy nepřipustí do vědomí, takže jíst nepřestaneme.
Cukry, které nevidíte
Klíčové je i prostředí, které nás obklopuje. Člověk se nerozhoduje abstraktně jako počítač: reaguje na své prostředí, takže v něm pohled na zákusky na stole nebo vůně masa od vedlejšího stolu neustále znovu vyvolávají otázku, jestli by si neměl dát také. Výrobci a prodejci toho využívají, obohacují jídla přísadami, které upravují jeho vlastnosti, abychom na ně dostali chuť i v případě, že naše tělo dané látky vůbec nepotřebuje. Lákají na vůně a obaly – a člověk v konečném důsledku často nejí z hladu, ale pro chuť. Během posledních dekád se zásadně změnilo složení potravin, které jíme. Podstatnou část tloustnutí populace můžeme připsat nedostatku zeleniny, zvýšenému poměru sacharidů k tukům a bílkovinám nebo šlechtění pšenice, jímž po staletí měníme obsah nutričních látek v mouce.
Daň za naše pohodlí
Na druhé straně rovnice pak působí nedostatek pohybu: epidemie obezity souvisí s prací u stolu, trávením volného času u televizí a počítačů, s dopravou osobními auty. Dospělý člověk, který pracuje v kanceláři, vydá jen asi třetinu své energie na pohyb: 10 % kalorií spotřebuje na termoregulaci a 60 % spaluje bazální metabolický výdej – dýchání, činnost jater, srdce, mozku… Obezita tak není prostým rozdílem mezi energetickou hodnotou potravy a fyzickou aktivitou.
Ani pokud pomineme asi 5 % výskytů obezity kvůli organickým poruchám, nemůžeme ignorovat biologické souvislosti.
Jeden recept pro všechny? Není!
Velkou roli hrají geny – které se ovšem neprojeví samy o sobě, ale v kombinaci s nevhodnou životosprávou. Podobně komplikované je i působení dalších příčin: štíhlé a obézní děti se nemusí nutně lišit v tom, jestli chodí, nebo nechodí do fastfoodů, které obvykle nabízejí hodně kalorií a málo nutričních látek, nebo jestli pijí limonády. Klíčovou roli hraje, jestli se to děje častěji, než kolik by odpovídalo jejich genetické výbavě a životnímu stylu. Na obezitě se zásadně podílí nevhodné načasování nebo složení jídla: obezita souvisí se spánkem, psychickou spokojeností i prenatálním vývojem. Všechny takové vlivy působí komplexně: proto je dobré mít na paměti, že o řešení skutečné obezity by měl rozhodnout lékař, nikoli populární rady.
Smějte se na schodech a jděte jim příkladem
Jak takovým obtížím předcházet, je docela zjevné: dobrou životosprávou, pohybem, kvalitním stravováním. A také skutečnou výchovou: zájmem o dítě, dobrým příkladem a společně tráveným časem, který obvykle souvisí jak se zdravými návyky, tak s jeho vlastní pohodou. Mimo aktivního sportu a dobrého stravování se může jednat i o úplné drobnosti: použít schodiště místo výtahu, dopravit se do školy pěšky, na kole nebo veřejnou dopravou raději než autem – a nejlépe se u toho ještě smát. Smích prospívá relaxaci, léčí stres – a také spaluje energii. Podle výzkumu publikovaného v časopise Nature můžete patnácti minutami upřímného smíchu spálit až čtyřicet kilokalorií. Ačkoli to není moc, jedná se o příjemný způsob zpracování pár kousků vánočního cukroví. Pro inspiraci doporučujeme krátkou nahrávku slepičího smíchu doktora Nešpora.
Nemoci nechodí po horách, ale po lidech. I když se na ně předem nejde úplně připravit, něco málo se udělat dá… Dali jsme pro vás do kupy speciální microsite s názvem Kolik stojí zdraví. Přečtěte si, jak dlouho trvá průměrná pracovní neschopnost, na jakou podporu od státu máte nárok, když dlouhodobě onemocníte a ve které nemocnici najdete nejlepší specialisty na různé neduhy.
Přečtěte si také: Škrtí vás kalhoty v pase? Možná vám jde o život
