Kóma se stalo v posledních letech velice oblíbeným prostředkem veškeré fikce. Ve filmu, seriálech i knihách se téma živého mrtvého stavu těla velice zalíbilo, jelikož je zahaleno prozatím nerozluštitelným tajemstvím – co člověk během něj prožívá. A to lidé milují! Vždyť už velké surrealisty neuchopitelnost podvědomí fascinovala. Obzvláště ve spojení se zdravotním stavem na samotné hraně života a smrti. Prozatím není zcela jasné, jak moc je člověk v kómatu schopen vnímat okolí a reagovat na něj. Zkušenosti přeživších se zcela různí. Přesto se dokážou v některých bodech shodovat. A to především v jednom. Vnímají emoce svého těla, které ho promítá do neuvěřitelných snových scenerií. Ale ne každý si bohužel vzpomene třeba i na sebemenší detail.
Modrá obrazovka smrti
Do kómatu dostanou člověka různé zdravotní problémy. Infekce v mozku, otok, špatná komunikace mezi částmi mozku, extrémní chemická tělesná nevyrovnanost, například příliš vysoký obsah cukru v krvi cukrovkáře. A mnohé další. Největší procento případů souvisí s těžkým poraněním hlavy způsobeným silným nárazem.
Proč tak tělo reaguje?
Kóma lze určitým způsobem přirovnat k ikonické „modré obrazovce smrti“ u počítačů s Windows. Kdykoliv dojde k fatální chybě, která by mohla vést k poškození důležitých dat, spustí operační systém obranný mechanismus, který okamžitě přeruší chod všeho.
Následující kontrola dat zamezí vzniku vážného problému. A podobně funguje i mozek ve spojení s těžkým stavem bezvědomí. Jen procenta obnovení nabíhají mnohem pomaleji. Jakmile dojde k potížím s dodávkou krve do hlavy, upadne tělo do nouzového režimu, aby zamezilo poničení důležitých částí lidského těla a zároveň se začalo léčit. Někdy, obzvláště u případů porušení tkáně mozku, dochází k dlouhotrvajícímu kómatu.
Spánek vs. kóma
A co se děje v hlavě člověka v nejhlubším možném bezvědomí? Ačkoliv se mnoho lidí domnívá, že lze kóma přirovnat k tvrdému spánku, není tomu tak. Během spaní hlava vysílá různé signály tělu. Aniž bychom to věděli, převalujeme se ze strany na stranu, škrábeme se, mluvíme, budíme se kvůli potřebě jít na záchod a napít se. Taková komunikace během kómatu zaniká.
Čím závažnější, tím menší reakce těla na podněty z podvědomí. Ale přesto spánek a kóma něco sdružuje. Říše snů! V běžném snu člověk neví, že sní. Většinu z prožitků si ani nepamatuje. Trochu jinak tomu je u takzvaného lucidního snění. A právě taková zkušenost pacienty v kómatu velice často spojuje. Díky ní totiž navazují kontakt s okolním světem, což v běžném stavu pravděpodobně nelze. Jsou tedy opravdu v bezvědomí?
Vědomé snění
Lucidní snění je označení snů, ve kterých si snílek uvědomí, že sní. Na základě toho získá schopnost určitým způsobem své podvědomé fantazie korigovat, a stát se tak jejich pánem. O lucidních snech vzniklo mnoho odborné i neodborné literatury, která popisuje, jak proces funguje a jak dosáhnout ovládnutí. U kómatu je tento fenomén ještě umocněn.
Probuzení často popisují nejenom to, že vnímali sny, ale že do nich dokonce pronikaly smysly zachycené prožitky těla ležícího na lůžku.
„Vždy jsem slyšela, co mi ostatní říkají. Když to byl někdo, koho jsem měla ráda, probíhal rozhovor na nějakém příjemném místě, třeba na louce. Když na mě promlouval člověk, ke kterému jsem chovala opačné pocity, objevovaly se stísněné prostory, kde mi nebylo hezky,“ popisuje svůj prožitek Claire Wineland, bloggerka trpící cystickou fibrózou.
Léčivá slova
Nejčastěji se s podobnými svědectvími setkáváme u pacientů, kterým bylo kóma navozeno uměle za účelem rychlejšího překonání zdravotní komplikace. K nim patří i Claire. Nehovoří pouze o promítání hlasů do snové říše, ale také o teplotě těla. „Nikdy jsem nebyla na Aljašce, přesto jsem ji v kómatu navštívila. Bylo to něco nádherného. Pamatuji si, jak jsem jen seděla a hodiny a hodiny pozorovala tu nádhernou scenerii, i když jsem pociťovala obrovskou zimu. Když jsem se vzbudila, dozvěděla jsem se, že jsem dlouhou dobu byla obložená ledovými obklady kvůli obrovské horečce.“
Právě takové zkušenosti otevřely otázku, zdali každý pacient, i ten ve vysoce kritickém stavu, alespoň malou částí vnímá své okolí.
Studie se přiklánějí k odpovědi ano. Například britský neurovědec Adrian Owen prokázal, že i vážně poškozený mozek u pacientů v kómatu, vykazuje při magnetické rezonanci zřetelnou aktivitu. Tito lidé vnímají, pamatují si, cítí emoce. Statisticky se to týká každého pátého pacienta ve vegetativním stavu. Své dvacetileté bádání shrnul Owen v knize V šeré zóně. Mezi životem a smrtí. Co slyší lidé v kómatu?. Jeho překvapivé zjištění odhalilo tzv. šerou/ soumračnou zónu – neporušené vědomí zůstává uvězněné uvnitř pochroumaného těla či zničeného mozku.
Mozek lhář
Nezapomínejme, že lidský mozek je natolik nedůvěryhodným zdrojem, že i když se setkáme se sebezajímavějším prožitkem ze stavu kómatu, musíme být obezřetní. Ačkoliv si přeživší trvají na svém, tak vlastně netrvají. Svět snů se vědomím nedá zcela zachytit. A už vůbec ne slovy. Řečí redukujeme prožitek na druhou. Tím se ztrácí původní významy. Nemluvě o tom, že mozek rád doplňuje slepá místa prázdnotou. Nebo také tím, co se ani nestalo, proto naše vzpomínky bývají často silně zkreslené. A ve snové realitě to platí dvojnásob.
Všeobecně je známo, že v bezvědomí určitá centra v mozku reagují na některé podněty. Ale klíč k pochopení prozatím neexistuje. Dokud technologie a znalosti neumožní bližší vhled do hlav pacientu, nebudeme vědět, co a jak v mozku doopravdy probíhá.
Nemoci nechodí po horách, ale po lidech. I když se na ně předem nejde úplně připravit, něco málo se udělat dá… Dali jsme pro vás do kupy speciální microsite s názvem Kolik stojí zdraví. Přečtěte si, jak dlouho trvá průměrná pracovní neschopnost, na jakou podporu od státu máte nárok, když dlouhodobě onemocníte a ve které nemocnici najdete nejlepší specialisty na různé neduhy.
