AXA Patalie.cz Patalie.cz pojistka proti nudě
f

Odebírejte náš newsletter

Nic to nestojí a už vám nikdy neuteče žádný prima článek.

hledat

„Nebylo pro mě lehké někomu říct, že mi v noci seděl bubák na posteli,“ tvrdí slečna, která prožila spánkovou paralýzu

Halucinace, strach o život, neschopnost pohybu a dušení. Nejedná se o zlý sen, ale o projevy spánkové paralýzy. Nejděsivější na tom je, že paralýzu během dřímání poznalo na vlastní kůži zhruba osm procent lidí z celé populace. Zejména pak dospívající či mladí jedinci. Mezi ně patří i Jolana Kohoutková (23), která se s námi podělila o svoji nepříjemnou zkušenost.

Jaká byla tvá první spánková paralýza?
Zažila jsem ji v období, kdy se mi zdály nepříjemné noční můry. Spánkovou paralýzu a děsivé sny jsem však od sebe dokázala rozlišit. Byla jsem přesvědčená, že se nejedná jen o pouhý sen. Věděla jsem, že to bylo reálné. Pamatuji si, že mi na okraji postele seděl velký černý stín. Probudila jsem se a on vyskočil oknem ven. Šla jsem znovu spát.

Kdy se ti to stalo?
Chodila jsem ještě na gympl, ale nevzpomínám si, jestli do třeťáku, nebo čtvrťáku. Od první paralýzy už uplynulo minimálně pět let.    

Co sis o ní tehdy myslela?
Měla jsem hrozný strach. Vůbec mě v tu chvíli nenapadlo, že by to bylo něco iracionálního. V té době jsem měla za to, že existují nějaké věci, jak se říká, mezi nebem a zemí. Když jsem se v noci probudila a viděla, že mi na posteli sedí něco obrovského, nenapadlo by mě si o sobě myslet, že jsem blázen.   

Ostatní spánkové paralýzy byly stejné jako ta první?
Ne tak docela. Během první paralýzy jsem ten černý stín viděla na vlastní oči. Poté jsem ho už nikdy nespatřila, jen jsem ho na sobě cítila. Navíc dříve se mi to dělo při probouzení a v poslední době při usínání.  

Přečtěte si také: Problémy se spánkem jsou s psychickým zdravím spjaté více, než si myslíte

Mohla bys mi popsat celý průběh tvé spánkové paralýzy?
V noci jsem cítila, jak se probouzím, začala jsem vnímat věci kolem sebe. Ležela jsem na břiše. Háček byl v tom, že jsem se nemohla hnout. Cítila jsem, jak mi něco sedí na zádech. Byla jsem přesvědčená, že se jedná zase o ten černý stín.

Vnímala jsem ho jako velkou hmotu, která mě dusí. Měla jsem u toho příšerný strach, patrně nejhorší, jaký jsem kdy ve svém životě vůbec zažila.

Můžeš ten strach k něčemu přirovnat nebo blíže specifikovat?
Vlastně nemůžu. V běžném životě jsem se nikdy s takovým strachem nesetkala. Zkus si představit, že se probudíš a někdo nebo spíš něco ti sedí na zádech. Ty slyšíš, jak to dýchá. Všude je tma a ty jen cítíš, jak se potíš. Vnímáš, jak ti čůrky potu stékají všude po těle, a přitom se nemůžeš pořádně ani nadechnout. Máš strašný strach se pohnout, protože nevíš, co to na těch zádech máš. Ty to ani nechceš vědět, ale zároveň s tím musíš něco dělat, protože nechceš umřít. Kvůli tomu se překonáš a zkusíš hnout alespoň prsty. Mozkem k nim vysíláš příkazy, ale nic se neděje. Nehneš se ani o kousek. V tu chvíli ještě víc zpanikaříš, protože máš strach, že umřeš, a nemůžeš bojovat o život. Nevíš, jaký s tebou to něco má záměr. Chceš mluvit, křičet, ale nejde to. Nevíš, jestli se máš hýbat, poddat, nebo co vlastně dělat.

Máš během toho stavu opravdu pocit, že je to tvůj konec?
Mám pocit, že během paralýzy umírám. Uvědomuju si to hned během první vteřiny. Nemám ani prostor k tomu, abych uvažovala nad tím, jak je možné, že mi na těch zádech něco sedí. Cítím jen strach.

Zmínila jsi, že při paralýze vnímáš, jak ta věc dýchá. Slyšíš během ní ještě něco?
Bušení srdce, jinak nic. Zpětně si myslím, že jde o zvuk mého dechu, ale během doby, kdy jsem paralyzovaná, to nedokážu rozeznat.

Jak dlouho paralýza obvykle trvá?
Těžko se během ní odhaduje čas. Může to trvat jen pár minut, ale já mám pocit, že se to děje celou věčnost.

Jak paralýza nakonec skončí?
Dřív nebo později se mi vždycky podařilo nějakou částí těla pohnout. Pak najednou všechno zmizelo a úplně jsem se probudila. Odcházel ze mě strach a všimla jsem si pod sebou kaluže potu. Neměla jsem strach z toho, že se to někde v pokoji schovalo. Zapomněla jsem na tu hrůzu, ale přesto jsem se cítila divně. Když jsem spala ještě v pokoji se sestrou, otočila jsem se k ní a chytila ji za ruku. Potřebovala jsem se přesvědčit, že jsem opravdu vzhůru. Poté jsem paradoxně rychle usnula.

Pomáhá ti nějak, když neusínáš v místnosti sama?
Během paralýzy jsem nevnímala, že má sestra ležela vedle mě. Trochu mi to pomohlo, protože jsem měla pocit, že neusínám sama, ale to je všechno. Na samotný průběh spánkové paralýzy to nemá moc vliv.

Když ses ráno vzbudila po takové divoké noci, co se v tobě odehrálo?
Většinou jsem se v pohodě vzbudila a šla si vyčistit zuby. Během toho jsem si najednou uvědomila, co se mi v noci stalo. Rozbrečela jsem se.  

Svěřila ses s tím někomu?
Nejdřív ne. Když jsem měla sedmnáct, nebylo pro mě lehké za někým přijít a říct, že mi v noci seděl na posteli bubák . Nevěděla jsem, jak to vysvětlit. Po nějaké době jsem se svěřila mámě a pak psycholožce.

Jak jsi zjistila, že máš spánkovou paralýzu, když jsi o ní dlouho mlčela?
Přišla jsem na to před dvěma lety úplnou náhodou. Sedla jsem si na záchod a na podlaze ležel časopis. Na jeho titulní straně byl zvětšený titulek o spánkové paralýze. Když jsem spatřila ta dvě slova, hned jsem věděla, o co se jedná. Předtím jsem o ní v životě neslyšela. Přečetla jsem si ten článek a zjistila, že tím trpí i ostatní lidi. Cítila jsem se hrozně šťastná.

Došlo mi, že nejsem žádný posránek. Není to o tom, že jsem děcko, které se bojí tmy. Mozek během spánku jednoduše nepracuje, jak by měl.   

Jak mozek během paralýzy funguje?  
Paralýza se odehrává vždy v REM fázi. Mozek začíná být bdělý, ale tělo stále ještě spí. Člověk začíná vnímat věci okolo sebe. Mnohdy však úplně nedokáže rozlišit realitu od snu. Nachází se v takové mezistanici, kdy sebou ještě nemůže absolutně pohnout. K tomuhle stavu se připojují sluchové i zrakové halucinace. Podle toho, co jsem o paralýze vyčetla, se to stává většinou lidem, kteří spí na zádech. Mně však vždy jen na břiše. Z toho důvodu jsem v uvozovkách ochuzená o ten zrakový vjem.

To, co jsi teď řekla, je pravděpodobně vědecké vysvětlení. Není možné spánkovou paralýzu vysvětlit ještě jiným způsobem?
Spánkovou paralýzou trpěli lidé už odpradávna. Není vyloučeno, že se od ní inspirovali k vykreslení čarodějnic a různých příšer. Tehdy se to bralo tak, že duchové existují. Někdo si to může vyložit stejně i dnes.  

Více o spánkové paralýze si přečtěte tady: Spánková paralýza: Noční můra, která vás má v hrsti

K jaké variantě se přikláníš ty?
Nechci se nějak rouhat, ale k té první. Kdybych se přiklonila k té druhé, zbláznila bych se strachy.   

Nemohla by sis říct, že už jsi paralýzu zažila, a proto se jí nemusíš bát? Fyzicky ti nijak neublížila.
Zhruba před rokem jsem začala chodit k psycholožce a probíraly jsme to spolu. Řekla mi, co mám dělat, aby mě to tolik nesejmulo. Tvrdila mi, že si v té paralýze mám uvědomit, že tenhle stav už znám a že nesmím panikařit. Mám se pokusit pomalu hýbat prsty, pokud se to hned nepovede, mám chvíli počkat a pak to zkusit znovu. Ujišťovala mě, že se mi během toho nemůže nic stát a rozhodně neumřu. Po rozhovoru s ní jsem k paralýzám už přistupovala trochu jinak. Když na mě přišla znovu, řekla jsem si v duchu, že vím, že neumřu, a zkusím se pohnout.

Tím, že jsem do mozku dostala logické myšlenky, odvedla jsem pozornost od strachu. Snažila jsem se pracovat vědomě s tím, že se snažím pohnout. Hodně jsem se na to soustředila.

Povedlo se mi zahýbat prsty, ale celou rukou ne. V tu chvíli jsem začala zase panikařit. O něco jsem se pokusila, ale k ničemu to nevedlo. Zkusila jsem se znovu uklidnit a zase hýbat rukou. Podařilo se. V tu chvíli, kdy jsem pohnula celou paží, jsem měla pocit, že jsem trhla i celým tělem, a zmizelo to. Bylo to pryč.

To je skvělé, že jsi našla způsob, jak s paralýzou bojovat.
To sice ano, ale problém byl v tom, že jsem začínala mít těch paralýz více za jednu noc. To už bylo fakt hodně nepříjemné. Ve výsledku ten spánek pro mě neměl relaxační funkci. Ráno jsem byla vždycky úplně vyřízená.

Dá se paralýza léčit ještě jinak kromě psychoterapie?
Vím, že častá paralýza se pojí většinou ještě s jinou spánkovou poruchou, a to se individuálně řeší léky. Osobně sdílím názor, že tahle porucha se medikací vyléčit nedá. Možné je jen snížit četnost výskytu paralýz. Psychoterapie podle mě působí efektivněji.

Jak máš teď paralýzy často?
Od té doby, co jsem je začala probírat s psycholožkou, moc často ne. Momentálně toho moc v noci nenaspím. Nemám ve spánku moc prostoru, aby se tam odehrála paralýza. Moje spaní je momentálně tak nekvalitní, že ani nevím, jestli jsem vůbec za tu noc chvíli spala. Každou chvíli se budím. Z toho důvodu teď nemám z paralýzy velké obavy. Naposledy jsem ji zažila letos v lednu.  

Bála ses kvůli ní někdy usnout?
Bála, ale ne každou noc. Mně se paralýzy neobjevovaly každý den, ale třeba několikrát do měsíce. Byly dny, kdy jsem se fakt bála usnout, ale někdy zase ne.

Jak je možné, že někdy ses bála a jindy ne?
V určitý den jsem byla třeba z něčeho vystresovaná a mozek si řekl, že kvůli tomu nebudu mít dobrý spánek, a proto přijde paralýza.

Je možné, že si tu paralýzu dokážeš tímto způsobem vyvolat sama?  
Po pravdě si tím úplně jistá nejsem. Čím víc si něco člověk bude opakovat, tím je větší pravděpodobnost, že se to stane. U paralýzy nemám tu jistotu, že to tak funguje.

Neměla jsi z ní pocity strachu a úzkosti mimo spánek?
Většinou když jsem prožívala období paralýz, byla jsem úzkostná z úplně jiných věcí. Občas přišla doba, kdy jsem je měla často, ale ne každý den. Z toho důvodu mě zrovna tohle zase tolik neomezovalo.

Nechtěla jsem to řešit, protože jsem měla pocit, že když na to budu myslet nebo o tom mluvit, stane se to znovu. Odsouvala jsem to do pozadí.

Váže se paralýza na velký stres?
Nepochybně. Dále také na špatný spánek, nepravidelnou životosprávu a psychické vyhoření. Nemyslím si, že když je člověk v pohodě, musel by se obávat paralýzy.

Když někdo trpí paralýzou, měl by dbát na pravidelný spánek. Snažíš se spát alespoň osm hodin za noc?
Ne.

Proč?
Protože den je moc krátký, má jen čtyřiadvacet hodin. Zrovna teď na to nemám bohužel čas. Začala jsem studovat dvě školy naráz a na obou po nás chtějí, abychom přečetli velké množství knih. Kdybych spala osm hodin denně, nestihla bych to.

Nedávno jsi měla prázdniny. V tu dobu ses taky nevyspala?
Ne, protože spánek se mi už tak rozhodil, že to nešlo. Nedávno jsem si o půlnoci lehla do postele a chtěla jsem spát, ale neusnula jsem za celou noc.

A to jsi za celou tu noc nebyla vůbec unavená?
Byla, a hrozně moc. Já už ze zoufalství nevěděla, co dělat. Chvíli jsem si četla, pak se dívala do stropu a počítala ovečky. Pustila jsem si na mobilu zvuk ptáčků a bublající potůček. Po nějaké době jsem to vzdala a dívala se do mobilu, jak čas letí. V devět dopoledne jsem vstala, fungovala dvě hodiny a byla totálně vyřízená. Tohle byl extrém, ale běžně nemůžu usnout zhruba první tři hodiny, kdy už ležím v posteli. Celkem čtyři hodiny spánku mi však nestačí, když potřebuju vstávat. Navíc i když usnu, jsem schopná se za ty čtyři hodiny vzbudit třeba pětkrát.

Můj nestabilní spánek mi přišel normální, protože už několik let jiný nezažívám. Moje psychiatrička mi řekla, že to rozhodně běžné není. Zjistila jsem, že někteří lidé spí nepřetržitě celou noc, a tohle já vážně neznám.

Problémy se spánkem se ti začaly dít ještě před první paralýzou, nebo až po ní?
Pravidelně jsem se v noci budila ještě předtím, než se mi začala dít. Myslím, že to bylo někdy na střední škole.

Vzpomeneš si na to, kdy ses naposledy dobře vyspala a nevzbudila se ani jednou za noc?
To se odehrálo asi před šesti lety. Výjimku tvoří alkohol. Pokud se opiju, usnu a spím jak dřevo. Jenže se probudím a je mi nanic, necítím se vůbec vyspaná. Vím jen to, že jsem byla schopná spát čtyři hodiny v kuse.

Nemyslíš si, že tvůj nekvalitní spánek má velkou spojitost s paralýzou?  
Nemám o ní tolik načteno, abych ti na to byla schopná odpovědět. Určitě to spolu souvisí, ale nemám tušení, do jaké míry. Já jsem se vždycky snažila plnit všechny věci do školy. Nebyla jsem člověk, který by ji zanedbával, ale stresovalo mě, že jsem to všechno nestíhala. Vždycky mi v noci v hlavě probíhaly stresující myšlenky. Mozek si v tomhle stavu nedokáže dostatečně odpočinout.

Tělo chce spát, a hlava se snaží pořád fungovat. Když se ti v tomhle stavu podaří usnout alespoň na lehko a za chvíli se probudíš, máš paralýzu jak vyšitou.  

Myslíš si, že se ti ten spánek rozhodil jen kvůli stresu z povinností?
Byla jsem nastavená tak, že musím vždy podat nejlepší výkon. V té době jsem ho aplikovala na střední školu a poté i na vysokou. Na rok jsem měla přerušené studium a během něj jsem pracovala. Měla jsem jednu práci, která nestačila, musela jsem k ní přibrat ještě další.

Proč?
Protože jsem měla pocit, že nepodávám dostatečný výkon, že dělám málo. Tak jsem si našla ještě druhou práci. Do ní jsem vstávala ve čtyři ráno. Skončila jsem o půl deváté. Pak jsem si šla na chvíli lehnout. Na půl třetí odpoledne jsem spěchala do druhé práce. Teď, když o tom mluvím, dochází mi, že tehdy se mi ten spánek rozhodil nejvíc. Nedivím se, že mám dnes problém normálně odpočívat.

Bereš na ten rozhozený spánek nějaké léky?
Nedávno mi je moje psychiatrička napsala, ale ještě jsem je neměla čas vyzkoušet. Čekám na den, kdy budu vědět, že na spánek budu moci využít alespoň těch osm hodin. Doufám, že to zabere. 

Má u tebe v rodině ještě někdo problémy se spánkem?
Máma spí zhruba dvě hodiny denně. Pravděpodobně od ní jsem převzala ten pocit, že musím fungovat na maximum. Když nemohla spát, využila ten čas k práci. Spánková paralýza se sice nedědí po rodičích, ale myslím si, že děti od nich můžou převzít určité modely chování a jednání. V mém případě je to špatné zacházení se spánkem a fungování na sto padesát procent. Po tom všem se už moc nedivím, že mě paralýza jednou za čas v noci překvapí.

Máš pocit, že i přes všechnu tu hrůzu, co jsi zažila, ti paralýza přinesla něco pozitivního?  
Určitě. Díky ní jsem začala řešit některé své strachy, které byly předtím zatlačené do pozadí. Přišla jsem na to, že se příšerně bojím smrti, respektive toho, co je po ní. Paralýza mi dopomohla k tomu, abych začala řešit to, co mě tíží. 

#Eva Vogelová

Nemoci nechodí po horách, ale po lidech. I když se na ně předem nejde úplně připravit, něco málo se udělat dá… Dali jsme pro vás do kupy speciální microsite s názvem Kolik stojí zdraví. Přečtěte si, jak dlouho trvá průměrná pracovní neschopnost, na jakou podporu od státu máte nárok, když dlouhodobě onemocníte a ve které nemocnici najdete nejlepší specialisty na různé neduhy.

Mohlo by vás také zajímat: Může vám noční režim na iPhonu pomoci k lepšímu spánku?

Postarejte se o svou rodinu, dokud můžete.

Život vám může zkomplikovat nejen úraz, ale i delší nemoc. I když si myslíte, že jste jako rybička. Nechte nám své jméno, telefon a profík z pojišťovny AXA se vám brzy ozve.

Poskytuji dobrovolně souhlas se zpracováním mých shora uvedených osobních údajů (jméno, příjmení, telefonní číslo) ve smyslu zákona č. 101/2000 Sb. (dále jen „Zákona“) pro účely marketingových a reklamních aktivit společností Creative Dock s.r.o. a AXA pojišťovna a.s., AXA penzijní fond a.s., AXA životní pojišťovna a.s., AXA investiční společnost a.s., AXA Česká republika s.r.o., AXA ASSISTANCE, s.r.o. a Inter Partner Assistance, organizační složka (dále společně jen „Společnost“), ať už přímo nebo prostřednictvím finančních zprostředkovatelů a smluvních partnerů Společnosti. Souhlas uděluji na dobu následujících 5 let a zároveň potvrzuji, že jsem byl seznámen se svými právy podle §§ 11 a 21 Zákona. (skrýt text)