Abyste věděli, do čeho jdete – běhání je klasická závislost. Stačí pár výběhů, a jste v tom až po uši a už se protivného puzení k ranním nebo večerním výběhům nezbavíte. Takže přidáme ještě sedm dalších věcí, které byste měli vědět, ještě než poprvé nazujete běžecké křusky.
1. Začít je zatraceně těžké.
Jsme chroničtí odkládači. Odkládáme všechno – od objednání dětí k zubaři až po zarezervování stolu v restauraci. S běháním to udělejte jinak. Nenechávejte ho až na potom – až koupíte hezké barevné funkční tričko, nové běžecké botky, až bude venku hezky. I v létě občas prší a je zima, na triko to neběhá a stačit budou i starší adidasky, co se válí ve skříni. Naplánujte si výběh na druhý den, boty a hadry si dejte k posteli – a opravdu vyběhněte.
2. Přeskočte rady z lifestylových časáků.
Nestahujte do mobilu žádnou sportovní aplikaci, nekupujte sporttester s hrudním pásem na měření tepu.
Ani si po večerech nesestavujte playlist oblíbených songů se 180 údery za minutu. I když se o tom píše v každém druhém článku o běhání v lifestylových magazínech. Ze začátku jednoduše běhejte podle pocitu. Ty dva až tři kiláky stejně nejsou nic moc k chlubení na sociálních sítích, hrudní pás vám bude sklouzávat a hodinový playlist je vám k ničemu, když budete po patnácti minutách na mrtvici.
3. Zdravit, zdravit, zdravit.
Všichni běžci se na trati navzájem zdraví. Nejčastěji zvučným „Ahoj!“, ale jestli na to nestačíte s dechem, stačí úsměv a prosté pokynutí rukou nebo hlavou. Nezdraví jen
běžecké náplavy, které si vzpomenou na výběh každou pátou sobotu a v červenci. Takže když příště potkáte běžce, už víte, co máte dělat.
4. Chůze není žádná ostuda.
Když to nejde, tak to nejde – nemusíte po celou dobu běžet. Když si potřebujete orazit, přejděte do chůze. A klidně si tak odpočiňte po každém uběhnutém kiláku. Tělo se rychle vzpamatuje a umožní vám znovu se rozběhnout. Později chodecké vložky úplně vymizí a vzpomenete si na ně, akorát až budete sami radit kamarádům, jak začít.
5. Nesmějte se pomalým běžcům.
Nikdy. Vážně nikdy. Tak především – vůbec nic nevíte o jejich tréninku. Třeba si o den dřív střihli maraton a teď jen vyklusávají, aby vyhnali únavu z nohou. Nebo mají zrovna v tréninkovém plánu dlouhý, pomalý výběh na budování vytrvalosti. Nebo se vracejí k běhání po zranění či jiném zdravotním výpadku. A třeba běží domů po náročném intervalovém tréninku a jsou rádi, že pletou nohama. Tak žádné kroucení hlavou a chytré řeči. A už vůbec ne u piva na zahrádce poblíž běžecké tratě.
6. Neposlouchejte ostatní, ale své tělo.
Běhání není žádná věda pro raketové inženýry.
Když vám to zrovna neběhá, zkraťte trénink a vraťte se domů. Když jdou nohy lehce, klidně si trochu přidejte.
Jen to nepřehánějte, ať se večer nebo druhý den ještě pohnete. Všemožné běžecké bolístky a píchání jsou něco jako rybářská latina (zjevují se hlavně před závody a dosahují obřích rozměrů). Ale nebojte, pokud jste opravdu zranění, poznáte to. A nemoci? Jestli jsou potíže od krku nahoru, pak nevadí (smrtelná rýmička, ucpaný nos apod.), když od krku dolů, tak raději neběhat.
7. Jak je to s jídlem?
Je fajn, že běháte, můžete si díky tomu dopřát v jídle. Ale to neznamená, že
každý večer vyluxujete ledničku. Dejte tělu, co mu náleží, ale nesmí puknout. A ještě poznámka ke sportovní výživě. Hodí se – když ovšem sportujete (a tím myslíme, když pořádně dřete). Rozhodně ne, pokud si energetickou tyčinku dáváte v kanclu jako dezert po obědě. Zpočátku (a možná ani potom) nebudete sportovní výživu vůbec potřebovat. Stačí vám dobré jídlo pro obyčejné smrtelníky.
A dvě bonusové rady navíc: Neběhejte pořád po stejné trase. Je to nuda. Čas od času změňte rutinu a zahněte někam, kde to neznáte. Taky se vykašlete na běžecké pásy v posilovnách – špatné počasí neexistuje, jen špatně oblečený běžec. Kromě toho vám běhání venku dá víc než poskakování na páse mezi fitness slečinkami.
