Kdy jste se poprvé seznámili s virtuální realitou a jaká byla cesta k vašemu vlastnímu projektu?
Byl jsem student medicíny, Miloš studoval programování. Když jsem se učil na zkoušku z anatomie, kreslil jsem si struktury po vlastním těle, protože mi nevyhovoval způsob studia: učíme se o 3D strukturách ve 2D světě? Snil jsem o zařízení, skrz které bych se podíval na vlastní ruku a viděl přes kůži nervy a mohl s nimi interaktivně manipulovat a vidět jejich popis.
Jeden náš kamarád, student psychologie, takový průkopník virtuální reality, dělal výzkum na filozofické fakultě na univerzitě v Bratislavě. Měřil u lidí míru stresu. Ve virtuální realitě je vytáhl do výšky a museli se projít po takovém nasimulovaném dřevě. Miloš mu s tím pomáhal, vytvářel pro něj tu VR aplikaci. Já jsem si to byl vyzkoušet a totálně mě ohromila ta technologie. Pochopil jsem, že to, o čem sním, je rozšířená realita. Ta ale zatím nebyla k dispozici, zkoušel jsem teprve Oculus DK1.
Řekl jsem Milošovi svoji vizi týkající se anatomie a on se pro to nadchl stejně jako já. Ještě jako študáci jsme začali tvořit první koncepty dema, až se projekt postupně vyprofiloval. Vyhráli jsme nějaké soutěže, založili občanské sdružení, získali granty, postupně se nám podařilo to celé posunout na úroveň firmy. Nabrali jsme k sobě další lidi a dostali jsme se tam, kde jsme dnes. Bylo to ale v době, kdy o virtuální realitě ještě nikdo nevěděl, úplně to začínalo a my jsme byli technologičtí nadšenci.
Odkud jste o té technologii čerpali informace?
Po technické stránce si Miloš studoval z internetu, co k tomu bylo třeba, po té medicínské stránce jsem já věděl, co chci udělat. Tak jsme s Milošem seděli na pokoji a já říkám: „Miloši, potřebuju, aby se ta struktura takhle otáčela a tohle dělala, umíš to udělat?“ A on řekl: „Ano, umím.„Nebo: „Počkej chvíli, nastuduju si to.“ Tak fungoval náš proces vývoje. I dneska, když něco vymýšlíme, to chce pochopitelně nějaký čas na studium, když se jedná o něco úplně nového.
Na kom jste svůj produkt testovali?
Na studentech medicíny. Na Slovensku jsme udělali první učebnu na medicíně v Bratislavě, pak jsme s našimi partnery, Samsungem, Světem zdravia a Nadací Tatrabanky, otevřeli další dvě na středních zdravotnických školách. Tam jsme aplikaci Human Anatomy VR upgradovali na jejich učební osnovy. V současnosti se mají otvírat další, myslím, že spolupráci máme velmi dobře nastavenou. Spolupráce s uživateli je to nejdůležitější, oba jsme si na tom s Milošem postavili diplomovou práci, kde jsou k nalezení i výsledky našich testování.
Zaměřovali jsme se na různé aspekty, analyzovali jsme třeba, jestli jim vyhovuje uživatelské prostředí, jestli se jim z toho líp učí, o kolik líp se dokážou naučit z aplikace než z knihy a podobně.
Změnila se vám v průběhu nějak vize projektu Virtual Medicine?
Ne, řešil jsem problém, kterému jsem sám čelil jakožto student medicíny, takže primární „zákazník“ je stále student medicíny nebo doktor. Ale každý, kdo se zajímá o lidské tělo, tam najde informace. Na začátku jsme to vůbec takhle nevymýšleli, spíš jsme byli nadšení, že děláme, co nás baví. Chtěli jsme věc dál vyvíjet a tvořit, všechno ostatní přišlo až během vývoje.
Od kolika let se můžou lidi vzdělávat prostřednictvím vaší aplikace?
Okolo 10–13 let je hraniční stadium, kdy jsou děti dostatečně vyspělé nebo aspoň začínají být, aby dokázaly rozlišit mezi reálným světem a virtuálním.
Četla jsem, že se vaše aplikace využívá ve zhruba 150 zemích světa…
Ano, ve více než 150 zemích světa si lidi naši aplikaci stahují a využívají.
Používají aplikaci už i nějaké instituce v Česku?
Ano, myslíme i na bratry Čechy! S našimi partnery Penta Hospitals CZ a Samsungem jsme otevřeli zatím dvě učebny na středních zdravotnických školách v Mladé Boleslavi a v Šumperku.
Jakým způsobem se dá aplikace využívat při hromadné výuce?
Když se učí anatomii, mají dvě (nebo více) možností. Na straně zdravotnických škol aplikaci využívají přímo v rámci výuky, na lékařské fakultě také. Podívají se třeba před pitevními cvičeními, jak vypadají struktury, a když už jdou pitvat reálné tělo, vidí už přesně to, co tam mají vidět. Dopředu si to zažijí a ozkouší, to je asi to nejdůležitější, co můžou před zákrokem udělat.
Máme i funkci „multiplayer“, díky které jsou ti uživatelé spolu ve VR místnosti.
Stejně tak můžeme streamovat i na obrazovku, pokud jsou učebny vybavené. Ti, co nemají zrovna virtuální realitu přímo na očích, ji vidí na obrazovce.
Jakou má člověk ve vaší aplikaci možnost interakce?
Struktura lidského těla od kosti až po kůži je rozebíratelná, všechno má svoje jméno a svůj text o té struktuře, což je kombinace anatomické knihy a anatomického atlasu ve virtuální realitě. Můžete s tělem dělat, co potřebujete, například sekat v různých částech, sagitálně, transverzálně a tak dále. V momentálním stadiu se jedná o edukační aplikaci.
Jaký zatím máte uživatelský ohlas?
Skvělý. Samsung i my jsme měli dotazníky spokojenosti s produktem, zajímalo nás, co by uživatel zlepšil. Jsme otevřeni samozřejmě i konstruktivní kritice a nejvíc konstruktivní kritika zatím byla, že mají málo zařízení. Chtějí aspoň jedno do lavice.
Vyvíjí se tenhle konkrétní projekt dál?
Vyvíjí se tím, jak se zlepšuje technologie. Co se týká hardwaru, vylepšujeme kvalitu textur, přidáváme nové funkce. Teď zrovna posilujeme gamefikaci, aby to celé působilo „šťavnatěji“ i pro mladou generaci. Pracujeme na tom kreativně.
Jak v aplikaci funguje pohyb?
Třeba že si rukou můžete rozebírat jednotlivé části těla. Máme ale dva produkty. Jeden je mobilní, kde máte mobilní headset, jste tedy omezení danou technologií, interagujete pomocí touchpadu. V desktopové virtuální realitě používáte vlastní ruce, můžete chodit, je to velmi imerzní.
Jaké je pro vás další stadium vývoje vaší firmy Virtual Medicine?
Chceme zajít do klinické sféry, ale na to musí ještě pokročit technologie, co se týká hardwaru. Klinická medicína je velmi přísně regulované odvětví, musíte mít spoustu všelijakých certifikátů. I proto pro nás bylo lepší začít takhle a věnovat se spíš technologii, snažit se postupně projít další odvětví.
Jak byste pracovali třeba s rozšířenou realitou?
Už jsme na to udělali koncept aplikace. Jak jsem říkal, začali jsme s virtuální realitou, když se o ní v podstatě nevědělo, takže jsme měli výhodu a ve výsledku výrazný produkt. Na Slovensku byl hodně vidět, vybrali si nás i jako tvář kampaně Telekomu, měli jsme různé mediální výstupy. Branding se nám povedlo vyvinout tak, že se k nám začalo hlásit vícero vývojářů, než jsme do virtuální sítě potřebovali. Nás to strašně těšilo a zároveň se nám ohlásily velké firmy. Když viděly, jak dokážeme udělat náš vlastní produkt, chtěli od nás svůj produkt na zakázku. Říkali jsme si „Dobře, to je další příležitost,“ a založili jsme spin-off nazvaný Virtual Everything.
Začali jsme dělat „enterprise solution“, to znamená zakázky pro firmy. Naschvál jsme to odlišili od našeho produktu, máme i dva týmy a vznikly sesterské firmy, abychom se v jedné mohli soustředit na medicínu a Virtual Everything mohl řešit všechno ostatní.
Microsoft nás následně pozval na jeden z prvních hackathonů ve střední a východní Evropě, kde jsme vyrobili první koncept naší aplikace v hololens, rozšířenou realitu, kde máte vlastní ruku a na ní vidíte ty modely, anatomii, můžete si ji libovolně otáčet. Byli z toho hotoví, že přesně tak chtějí, aby tahle technologie fungovala a byla používána.
Obrovský potenciál rozšířené reality vidím právě v klinické medicíně. Můžete si třeba udělat cétéčko pacienta, před operací si ho namapovat na pacienta, a když už jdete řezat, přesně víte jak.
Jak jsou k takovým technologiím otevření přímo lékaři?
O to se nebojím. Existuje např. da Vinci Surgical System, robotická chirurgie, která funguje na podobném principu – podíváte se do takových brýlí a speciální ramena se pohybují dle ovládání vašich rukou, můžou být nastavené na vzdálenost. V Česku máte myslím osm takových robotů. Na Slovensku máme asi zatím jenom jeden, pokud se to nezměnilo. Technologie do medicíny vstupuje a většinou jsou doktoři, zvlášť mladší, velmi progresivní. Chce to ještě spousty technických stadií testování, ale jedná se o naši dlouhodobou vizi. Rozdělili jsme si to. Máme zadefinované, že chceme udělat kompletní edukační platformu, na anatomii bude navazovat fyziologie. Anatomie popisuje, co je to za struktury, jak se nazývají, jak jsou zásobené, kde se upínají, kde tam mají inervaci atd. Je to morfologická věda. Fyziologie už vysvětluje, jak dané struktury fungují, a patofyziologie pak, proč a jak nefungují.
Můžete jít ještě hlouběji, do imunologie, genetiky, skutečně se dá udělat všechno.
I to je součástí dlouhodobé vize, je k tomu třeba velkých finančních zdrojů a velkého týmu, aby dokázal pojmout tak komplexní téma, jako je medicína či medicínské vzdělávání. Každý z těch subjektů, jako anatomie, histologie atd., jsou zvláštní vědy, velmi obsáhlé, ale zároveň se prolínají. Vytvoření tak komplexní aplikace bude vyžadovat spoustu úsilí i finančního kapitálu, abychom mohli přejít k realizaci. V dnešní době je to ale možné a myslím, že studentům by podobný počin obrovsky pomohl. Anatomii považujeme jen za začátek.
Z vašeho týmu rozumí medicíně všichni?
Vývojáři se rozdělují na 3D umělce a programátory. Co se týká medicíny, zastřešuje nám správnost docentka Kubíková, přednostka Anatomického ústavu, proděkanka lékařské fakulty. Zároveň máme další doktory a mediky, kteří slouží jako dobrovolníci a pomáhají nám během vývoje. Lidem, včetně našich technologických profesionálů, se líbí, že to, co dělají, má význam a můžou někomu pomoct. Vidí i odezvu od mediků a doktorů, to je důležitý faktor.
Jak myslíte, že bude v budoucnosti vypadat medicínské vzdělávání?
Totálně vletíte do lidského těla a objevujete ho. Dokázali byste jednodušeji pochopit všechny procesy, buňky a další věci.
Jako v seriálu Byl jednou jeden člověk?
Přesně tak. Ale ještě vylepšené o 3D a neomezenou interaktivitu. Je to skvělá pohádka, často zaměřená na fyziologický rozměr, „jak ty buňky fungují“, nebo patologický, „jak bacily, zlé buňky, něco vyvádějí“. Má to úžasný potenciál, jak se říká: znalost vás dostane z bodu A do bodu B, ale představivost všude.
Nemoci nechodí po horách, ale po lidech. I když se na ně předem nejde úplně připravit, něco málo se udělat dá… Dali jsme pro vás do kupy speciální microsite s názvem Kolik stojí zdraví. Přečtěte si, jak dlouho trvá průměrná pracovní neschopnost, na jakou podporu od státu máte nárok, když dlouhodobě onemocníte a ve které nemocnici najdete nejlepší specialisty na různé neduhy.
