Když Lance Armstrong překonal rakovinu a 3 roky po chemoterapii zase vyhrál Tour de France, psalo se o nadčlověku, který žije v duchu hesla „co tě nezabije, to tě posílí.“
Pak se ukázalo, že je za tím zázrakem doping, nicméně obdivuhodný je už fakt, jak se vypořádal se zhoubným bujením. A sportovců, kteří se často téměř z klinické smrti vrátili na stupně vítězů, je víc. Takže čtěte a neskuhrejte, že vás loupe v kříži.
Rakouský HellBoy
70. léta byla bez debat zlatou érou F1 a nikdo ji neztělesňuje tak, jako mírně podivínský Rakušan Niki Lauda. Už během druhého roku za volantem Ferrari zvítězil v pěti závodech, vyhrál s přehledem světový šampionát a vyjel do roku 1976 jako favorit. Pak ale přišla velká cena Německa, kde vyzýval kolegy k bojkotu startu kvůli průtrži mračen. Nepodařilo se. Hned ve druhém kole se jeho vůz dostal do smyku, narazil do zábran a vzňal se.
V pekle hořícího benzínu byl Niki uvězněn skoro minutu, navíc bez helmy, kterou při nárazu ztratil.
S popáleninami 3. stupně, sežehnutými plícemi a začínající otravou krve z vdechnutých zplodin byl v kómatu dopraven do nemocnice… A za šest týdnů vyjel opět na trať. Přišel tak jen o dva závody a kdyby neodstoupil z velké ceny Japonska (protože zase lilo), byl by opět mistr. Což se mu povedlo hned o rok později a pak znovu v roce 1984, když si po pauze zkusil, jestli na to ještě má. Mrkněte na film Rivalové z roku 2013. Povedl se. Daniel Brühl je nejspíš podobně na zabití, jako Lauda sám.
Comeback Lemieux
V roce 1992 byl kanadský hokejový útočník Mario Lemieux na vrcholu kariéry. Skóroval ve dvanácti utkáních v řadě a měl ambice překonat rekord legendárního Wayne Gretzkyho v počtu bodů za sezónu (92 gólů a 215 bodů celkem). V lednu 1993 ale přišla šokující zpráva, že hvězdě Pittsburgh Penguins byl diagnostikován zhoubný nádor mízních uzlin. Lemieux okamžitě začal fyzicky i psychicky náročnou léčbu ozařováním a hovořilo se minimálně o předčasném konci kariéry. O dva měsíce později ale Lemieux vyjel opět na led, dovedl Tučňáky k rekordní šňůře 17 nepřetržitých vítězství a sám dosáhl průměru 2,67 bodů za zápas (třetí nejlepší výsledek v hokejové historii).
Golfista na revers
Tiger Woods září na čele golfového světa už hodně dlouho, ale když se podíváte na výčet jeho zranění, zjistíte, že je v podstatě neustále jednou nohou v nemocnici. Od roku 2002 prodělal několikanásobnou operaci levého kolene, vyhřezlé plotýnky, poranění achillovky, lokte, bederní páteře, hýžďových svalů a naštíplý obratel.
Zdaleka nejhorší ale byl rok 2009, kdy se provalila nevěra s promotérkou Rachel Uchitel a manželka ho honila po domě s golfovou holí.
Woods ale zatnul zuby, prodělal léčbu sexuální závislosti a vrátil se opět na vrchol. V současnosti se o něm mluví jako o jediném golfistovi, který má šanci překonat rekord 18 vítězství v závodech série Major, který drží legendární Jack Niklaus.
Zázračné dítě v tenisové pubertě
Andre Agassi byl na začátku své kariéry považován za zázračné dítě tenisu. V roce 1997 ale v rámci téhle analogie přišel do puberty. Bylo ho vidět víc v klubech než v tělocvičnách a kromě řady zranění po odfláknutém tréninku se do médií dostaly jeho problémy s drogami. Během pár měsíců byl na odpis. Jenže Agassi se nevzdal. Naordinoval si odvykací léčbu, supernáročný trénink a během následujícího roku dokázal vyhrát pět velkých turnajů. Z trosky na 110. místě ATP se dostal na 6. pozici, což je největší skok v tenisové historii, a pět ze svých osmi Grand Slamů získal až po téhle krizi. Bez ní by zůstal v historii tenisu jako zázračné dítě. Ne jako jeden z největších hráčů.
