Možná že se vaši rodiče v 70. letech seznámili na Slunečním pobřeží nebo jste tam jako malí špunti stavěli hrady z písku. I dnes má pro spoustu lidí výlet do Bulharska nádech socialistické dovolené s kufry plnými řízků na přeplněné pláži. Jenže to už dávno není pravda. Proč můžeme být vaší destinací snů?
Jmenuju se Vesela Vladimirova, pocházím ze Sofie a několik let jsem studovala na Karlově univerzitě v Praze. Vím, že na Bulhary i Bulharsko se díky vzpomínkám ze socialismu i raných devadesátek občas díváte trochu skrz prsty. A děláte chybu. Především proto, že my k vám Čechům vzhlížíme asi tak, jako vy obdivujete Němce či Rakušany. Jste pro nás zemí, jakou bychom si přáli být i my. A proto vás vždycky rádi pohostíme. Důvod? Pro ten musíme trochu hlouběji do historie.
Máme vás rádi
Hodně jste nám totiž pomohli. Přestože jsme jedním z nejstarších evropských států, naše kultura, víra i jazyk bojovaly po staletí o přežití pod tureckou nadvládou. A byli to právě Češi, kteří se pod vlivem svého vlastního národního obrození po osvobození Bulharska v roce 1878 výrazně podíleli na budování moderního Bulharska jakožto evropského státu.
Pomáhali jste nám tehdy při tvorbě moderní justice, kulturních institucí, školství, vědy a podobně, tak abychom úspěšně doplnili téměř 500 let hlubokou díru ve vlastním vývoji. A my jsme vám za to patřičně vděční.
Věděli jste například, že prvním městským architektem Sofie byl Čech Antonín Kolár, který je autorem pomníku našeho národního hrdiny Vasila Levského, budovy Hlavního nádraží a dalších důležitých staveb v našem hlavním městě?
Budeme vám rozumět
Čeština a bulharština jsou si podobnější, než by se na první pohled zdálo. Bulharština navíc jako jediný slovanský jazyk nepoužívá pády, takže to budete mít ještě o něco jednodušší.
Některá slova jsou v obou jazycích stejná, např: chléb, voda, kafe, pláž a celá řada dalších. Jiná si lze snadno domyslet. Třeba „boty“ jsou u nás „obuvky“ a zmrzlina je stejně jako ve vašem oblíbeném Chorvatsku „sladoled“.
Jo a pivo je „bira“, když už jsme u toho. Ukazovací zájmeno „to“, které používáte, když mluvíte o konkrétní věci či člověku, funguje v bulharštině také, jen ho dáváme za slovo, ne před něj. Vaše „ta voda“ je u nás „voda ta“ a „ta druhá strana“ se u nás řekne „druga ta strana.“ Pokud patříte mezi mladší ročníky, nezasažené výukou ruštiny, asi budete mít problém se čtením cyrilice, ale při troše kreativity se s námi domluvíte i v té nejzapadlejší vísce. To vám můžu slíbit.
Jsme vaši (trochu temperamentnější) bratři
Tak jako jste vy v průběhu staletí načichli německými a rakousko-uherskými vlivy, v naší mentalitě hluboce zakořenil Orient. Přesto naše kultura stojí na stejných křesťanských základech jako vaše a i u nás platí, že host do domu znamená bůh do domu. Oproti vám ale jíme pomaleji a více chodů, pět minut zpoždění pro nás není tragédií, a když už tancujeme, tancujeme rychle a do rána. Nepotrpíme si příliš na rigidní pravidla a razítka.
Milujeme děti. Všechny a za všech okolností. Jsme zvyklí improvizovat a problémy řešit za pochodu a s úsměvem. Prostě po balkánsku.
Z dob, kdy jsem studovala v Čechách, vím, že právě tohle se vám u nás líbí, stejně jako my oceňujeme vaši racionalitu a cílevědomost.
Hudba, která vás chytí za srdce
Rozdíly mezi našimi povahami krásně ilustruje také naše muzika. Bulharsko zpívá i tančí v 7/8 rytmu a náš typický tanec se jmenuje račenica. Stejně tak se jmenuje i nejznámější obraz českého malíře Jana Václava Mrkvičky. Toho jsme si vzali za svého, přejmenovali ho na Ivana a počítáme ho k „našim“ nejrespektovanějším výtvarným umělcům. Mrkvička byl prvním ředitelem Plovdivské výtvarné školy a za 40 let, co u nás pobýval, se hodně zasloužil o rozvoj bulharského malířství. Určitě si naši hudbu zamilujete tak jako kdysi on.
Na Seznamu kulturního dědictví UNESCO najdete Mystérium bulharských hlasů, což je pěvecký soubor známý po celém světě a držitel dvou cen Grammy. Budete-li mít šanci navštívit jakýkoliv bulharský folklorní koncert, nebudete zklamáni. Bulharská hudba je mimořádně působivá.
Svědčí o tom i fakt, že v roce 1977 byla naše píseň „Izlel e Delio chajdutin“ vybrána na zlatou desku, kterou s sebou do vesmíru vezla sonda Voyager 2 jako případné poselství jiným světům.
Hlas Valji Balkánské, která je naším národním pokladem, v kombinaci se zvukem bulharských dud by totiž obměkčil i mimozemšťany.
Budete milovat naše hory
Jasně, většina turistů míří do letovisek na pobřeží Černého moře. Jenže speciálně vy Češi, národ turistů a dobrodruhů, určitě oceníte panenskou přírodu, kterou najdete v našich horách. Ty pokrývají více než 50 % bulharského území a rozhodně v nich není takový provoz jako ve vašich Krkonoších nebo Jizerkách.
Nejdelší z našich pohoří se jmenuje Stara Planina a dříve se mu říkalo jednoduše Balkán. Táhne se přes 500 kilometrů skrz celé Bulharsko od západu na východ a končí mysem Emine v Černém moři mezi Varnou a Burgasem. Pro náročné nabízí několik dvoutisícovek, pro romantiky národní park Centrální Balkán s deseti biotopy pod ochranou UNESCO.
Ano, Chorvatsko má svá Plitvická jezera a Vinnetoua, ale tady se můžete toulat celé dny, aniž byste narazili na civilizaci.
V pohoří Rila jižně od Sofie pak najdete nejen slavný Rilský klášter, ale i sedm Rilských jezer. A nedaleko také lázeňské městečko Separava Banya, kde vyvěrá nejteplejší voda na Balkánském poloostrově (v Bulharsku je víc než 600 minerálních pramenů). V té můžete ležet a zároveň se kochat panoramaty hor, které nehyzdí nic, ani sloupy vysokého napětí.
Na lyžování je tu Pirin, pohoří alpského charakteru, které naopak poskytuje komfort, na jaký jste zvyklí ze středisek v Rakousku či Itálii. A jestli stojíte o výlet do minulého století, vydejte se do Rodop. Tam se skutečně zastavil čas tak před sto lety.
Naše památky jsou úplně jiné
Pouhé dvě hodiny letu vám stačí, abyste se ocitli ve světě, který vám bude připadat velmi odlišný od toho, co znáte ze zbytku Evropy. U nás totiž nenajdete renesanci ani baroko.
Zato tu máme velké množství památek na někdejší slávu římské říše, více než 130 klášterů a v každé vesnici pravoslavný kostel. A ty se velmi liší od vašich katolických.
Hodně jich je zakopáno do země, protože Turek na koni musel být ve středověku vyšší než křesťanský svatostánek. Určitě se podívejte dovnitř. U moře se můžete stavit v Nesebaru, městě s největším počtem kostelů na obyvatele na světě. Kostel se bulharsky řekne „crkva“.
Pokud jste někde u hor, poptejte se po nějakém klášteru (manstir) a nebudete litovat. Blízko Varny určitě navštivte skalní klášter Aladža, vybudovaný v 11.–12. století. Vesnice jako Kotel, Triavna a Arbanasi fungují jako živoucí skanzeny a tady se přesunete o 200 až 300 let zpět.
Zajímáte-li se o architekturu římskou, nemusíte do Itálie. Po celém Bulharsku najdete spousty pozůstatků činnosti římských architektů. Nejzachovalejší je město Nicopolis Ad Istrum (z latiny Vítězství u Dunaje) ve středu Bulharska.
Zajímavé je na něm mimo jiné i to, že první archeologický výzkum sídla, založeného zhruba roku 100, vedl v letech 1906–1909 český archeolog Václav Dobruský, toho času první ředitel Národního archeologického muzea v Sofii. Po celém Bulharsku jsou různě rozeseté také thrácké hrobky (předpokládá se jich kolem 60 000, objevených je zhruba tisícovka), památka na tajuplný národ, ze kterého pocházel nejslavnější otrok světa Spartakus a který zmizel (asimiloval se) s příchodem bulharských kmenů.
A tak bych mohla pokračovat ještě dlouho. Z měst bych ale vypíchla studentský a už 4000 let existující Plovdiv, perlu Staré Planiny, středověké hlavní město Bulharska jménem Veliko Trnovo a samozřejmě Sofii.
Bude vám u nás chutnat
Taky naše kuchyně je pro vás příjemným závanem exotiky, protože je směsí slovanských, tureckých, řeckých a dalších orientálních vlivů. Jedno bulharské jídlo ale znáte všichni. Šopský salát, pojmenovaný po oblasti kolem našeho hlavního města. Další bulharskou lahůdkou je třeba banica z listového těsta, ať už sladká, nebo slaná. I ve vašich supermarketech se už objevuje naše lutenica, pasta z lilku, paprik a rajčat.
Na své si u nás přijdou vegetariáni i masožravci. Určitě musíte ochutnat kaškeval, náš měkký bílý sýr z ovčího nebo kravského mléka, z Řecka možná znáte baklavu a vinné listy.
U moře si samozřejmě můžete dopřát nejrůznější čerstvé ryby a plody moře. K tomu umíme skvělé víno a také díky vašemu českému know how i dobré pivo.
Země, kde ano znamená ne
Pozor! Když Bulhaři kývají, vyjadřují nesouhlas, a naopak. Kroucení hlavou ze strany na stranu znamená, že jsme pro. Proč to děláme přesně opačně než zbytek světa? Traduje se, že tento úzus vznikl díky Turkům, kteří naše předky násilím nutili konvertovat k islámu. Položili jim nůž na krk a zeptali se, zda přijímají novou víru. Bulhaři kývali, aby si neprořízli hrdlo, a sami mezi sebou se pak domluvili, že kývání znamená ne. A tak už to zůstalo.
