AXA Patalie.cz Patalie.cz pojistka proti nudě
f

Odebírejte náš newsletter

Nic to nestojí a už vám nikdy neuteče žádný prima článek.
Odesláním e-mailu souhlasíte se zpracováním osobních údajů.

hledat

Vyzbrojte své investiční portfolio

Nejeden expert bije na poplach, že je trh s nemovitostmi předražený, ekonomická recese číhá za rohem a kryptoměny čeká pád. K tomu se vloni začaly objevovat zvěsti, že podílové fondy jsou prodělečné.

Co má ale člověk dělat, když chce zúročit našetřené peníze? Alternativním investicím jsme se už věnovali, ale co takhle zbraně! Ty by se v nejisté době mohly hodit.

Rozhodně vám nechceme představit svou vizi postapokalyptického Česka a radit, abyste napěchovali volná místa ve skříni útočnými puškami a bedýnkami s granáty. Mluvíme o zbraních historických.

„I když to někteří vnímají jako nebezpečí, a obzvláště palnou zbraň, by kvůli dětem doma mít nechtěli, nemusejí se bát. Velké množství palných zbraní je tzv. ‚odborně znehodnocených‘. Správný sběratel nestřílí ani z těch funkčních, protože se tím opotřebovávají a klesá jejich cena. A navíc si je sběratelé nebo investoři kupují většinou bez munice,“ říká restaurátor a podnikatel Jakub König, který restauroval historické zbraně ve Vojenském historickém ústavu a poskytoval odborné konzultace investorům.

Investice do historických zbraní by se podle něj dala přirovnat k obrazům. Můžete si pro ně vyhradit místnost či trezor a ten nejkrásnější kus nalezne místo na vaší stěně. Na rozdíl od obrazů mají dvě výhody – jsou skladnější a mnoho lidí je doma nemá. Proto se stávají kromě investice i originální dekorací.

Poptávka roste, krize pomáhá

Podle společnosti Gobankingrates cena historických zbraní v posledních letech roste. Nejen díky omezené nabídce a stále se zvyšující poptávce, kterou podpořila i poslední finanční krize a touha investorů diverzifikovat portfolio, ale zásadní roli hraje i dostupnost.

„Ještě do nedávna byl trh s historickými zbraněmi přístupný pouze hluboce edukovaným sběratelům a starožitníkům. Především pro svou složitost a množství znalostí, které jsou potřeba k zodpovědnému obchodování a manipulaci s historickými zbraněmi,“ vysvětluje König. Přesto upozorňuje, že mluvit o vývoji na trhu s historickými zbraněmi může být dost ošemetné.

„S trhem může zamávat například bohatý investor, který se rozhodne pro hromadné nákupy a tím lokálně vzroste cena. U obrazů existují velké instituce, jako např. Dorotheum, které nejenom draží, prodávají a překupují, ale mají i rozsáhlé depozitáře. Díky tomu dokáží podobné výkyvy trhu vybalancovat. V případě zbraní ale neexistuje žádná velká instituce, která by jich vlastnila dostatečné množství a mohla s nimi manipulovat.”

Existují i další aukční síně, jako např. Sotheby’s či European Arts. Jejich aukce můžete navštívit osobně nebo se jich zúčastnit online. U těch zahraničních musíte ale počítat s poplatkem za dovoz ve výši desítek procent. Kromě aukcí se nabízejí i různé online portály či vetešnictví. Tam ale existuje mnohem vyšší riziko, že koupíte falsifikát.

Připravujeme se na nákup

„Pokud začínáte investovat do historických zbraní, dobré je se zaměřit na ty vyrobené po roce 1860. Jsou to vojenské typy, u kterých nejde o zas tak vysoké částky. Horní omezení pro lidi nevlastnící zbrojní pas je rok 1890. Dále zbývají tzv. chladné zbraně, např. bodáky, kordy, šavle či meče. Třeba prvorepublikové šavle si dnes vedou velice dobře. Navíc je k dispozici spousta literatury a podobných zbraní k porovnání, takže se i lépe určuje jejich cena,“ radí König.

Až od roku 1860 se palné zbraně vyráběly sériově na úrovni celých armád, a tak má investor mnoho kusů ke srovnání z hlediska kvality i ceny. Obecné pravidlo říká, že čím je zbraň starší, tím menší je segment trhu, hůře se odhaduje cena a vše vyžaduje více informací i vyšší odbornost.

„Není to ale tak, že jakoukoli zbraň vyrobenou před rokem 1890 můžete vlastnit bez zbrojního průkazu. Za prvé se u některých zbraní těžko určuje letopočet, který případně musí určit soud. Ten může samozřejmě rozhodnout ve váš neprospěch a vy se tak stáváte nelegálním držitelem zbraně. Za druhé jde také o omezení velikosti ráže nebo síly munice. Je to tedy dost ožehavé. Já jsem se při investování řídil pravidlem nakupovat zbraně vyrobené před rokem 1890, které nabíjené zepředu, tzv. ‚ládovačky‘. U nich máte jistotu,” vysvětluje König.

Podle českého zákona mohou investoři nakupovat palné zbraně bez zbrojního průkazu, speciálního povolení či nutnosti registrace pouze, jedná-li se o zbraně kategorie D podle paragrafu 7 zákona o zbraních. Tedy např. o definované historické zbraně vyrobené před rokem 1890, vzduchovky nebo flaubertky. U zbraní chladných, tedy šavlí, mečů či nožů jsou jedinými podmínkami nákupu plnoletost a plná svéprávnost.

Chladné zbraně mají další výhodu v tom, že byly sjednoceny dříve než pušky. Už třeba Napoleonova armáda v půlce devatenáctého století měla jednotný model šavlí. Několik set tisíc kusů. Díky tomu se člověk může podívat na francouzské, rakouské či belgické aukce a porovnat ceny s vámi vybraným kusem. K porovnání stačí tedy pouze internet a poté se na vámi vybraný kus můžete jít podívat osobně. Chladné zbraně jsou tak jistější investicí z finančního i právního hlediska.

„Nejlepší je začít s něčím jednodušším a ozkoušeným – třeba chladnými vojenskými rakousko-uherskými zbraněmi z druhé poloviny devatenáctého století. Zdejší aukce jsou artefakty z dob Rakouska-Uherska, První republiky nebo Třetí říše plné. Ty francouzské zase nabízejí množství nádherných kordů. U aukcí v zahraničí ale člověk musí dát pozor na zákony všech zemí, přes které bude zbraně převážet do Česka,“ sděluje König.

Před samotnými aukcemi probíhá většinou měsíc předem tzv. předaukční výstava, kdy se můžete na jednotlivé kusy osobně podívat a předem se rozhodnout, zda se chcete zapojit do jeho dražby. Záleží pak na vstřícnosti organizátorů, zda vám kus, o který máte zájem, propůjčí k analýze pravosti. O tu můžete kromě soukromých odborníků požádat i soudního znalce nebo restaurátora z Vojenského historického ústavu.

„I když máte odborníka z řad svých známých, většinou si řekne o poplatek za konzultaci. Ve VHÚ jsou většinou ti nejlepší odborníci, k jejichž práci patří i poskytování bezplatných konzultací. Prvotním záměrem této instituce je totiž popularizovat tento obor. Vy si u nich sjednáte konzultaci, poté jim přinesete veškeré technické dokumenty, připravíte si otázky a oni vám věnují hodinu svého času. To bylo součástí i mé práce,“ doplňuje König.

Pro účast na aukci musíte zaplatit rezervační poplatek za dražební číslo. Ten se u vyhlášených aukčních síní jako např. Sotheby’s nebo Dorotheum pohybuje v řádu několik tisíc. Tím si pořadatelé zajišťují, že přijdou pouze vážní zájemci. Pořádají se i soukromé aukce organizované menšími starožitnictvími, které však probíhají pouze párkrát ročně a jejich ceny se různí.

Kam s ní?

Když se vám podaří některý z předmětů vydražit, přichází na řadu úschova a péče. Jedná se hlavně o restaurování, které by měl provádět odborník, a konzervaci, o níž se může postarat sám sběratel, má-li dostatečné znalosti. Velkým sběratelům, jako je např. Karel Schwarzenberg či rodina Lobkowiczů, se o konzervaci starají zaměstnanci vyškolení VHÚ. Ze zahradníků se tak mohou, zjednodušeně řečeno, stát restaurátoři sbírek.

„Zažádat o školení u VHÚ můžete. Záleží ale na tom, jestli mají kapacity, protože to není záležitost jedné hodiny. Spíše vám zašlou materiály nebo doporučí soukromé restaurátory, kteří se v tomto oboru pohybují. Většinou se vyplatí zbraň nechat nejen nakonzervovat, ale i zrestaurovat. Konzervací totiž jen udržujete stav, v jakém jste zbraň koupili, ale restaurováním její hodnotu téměř určitě zvýšíte,“ vysvětluje König.

Zatímco k restaurování se uchýlíte pouze výjimečně, u konzervace je důležitá pravidelnost. Denně byste měli zbraň zbavovat prachu a vlhkosti, v měsíčních intervalech naolejovat části náchylné ke korozi a jednou za pár let celou zbraň rozebrat. K péči o zbraň totiž patří i sledování procesu stárnutí.

Na řadu přichází úschova. Když už máte sbírku historických zbraní a nechcete je konzervovat osobně, nabízí se možnost depozitáře, tedy místa, kde za poplatek o zbraně pečují. Ty fungují například v Německu a mají k dispozici trezory, kde se hlídá teplota, vzdušná vlhkost, odvětrávání a vše, co potřebujete k téměř dokonalé péči o zbraně.

Prodat nebo neprodat?

Přejděme tedy k prodeji. Jakub König rozlišuje dva typy investorů – krátkodobé a dlouhodobé. Krátkodobý investor zbraň koupí, nechá ji zrestaurovat nebo ji sám zrestauruje a poté rovnou prodá za vyšší cenu. Pro krátkodobé investování potřebujete hodně zkušeností a je zde velké riziko, že se vám investice nevrátí. Mnohem jistější je dlouhodobé investování.

„U spousty historických zbraní máte jistotu, že jejich cena s časem poroste. A to i když se o zbraň nebudete starat. To je rozhodně lepší, než když z ní budete střílet. To se ale dříve dělo běžně,“ sděluje König.

Cenu určuje i momentální situace na trhu a sběratelská oblíbenost daná hlavně jménem, se kterým je zbraň spjata. Mezi nejdražšími aukčními kousky tak najdeme pistole George Washingtona, Simona Bolívara či zlatý Walther, který vlastnil Adolf Hitler.

„Nejde jen o slavné státníky, gangstery nebo strážce zákona. Značka nebo výrobce hrají také podstatnou roli. Jedni z nejoblíbenějších výrobců jsou ikony divokého západu Colt a Winchester. U nás jsou oblíbené jsou tzv. ‚Lebedovky‘, tedy zbraně od české puškařské legendy Antona Vincenze Lebedy. Jeho pušky a pistole vynikaly kromě skvělého technického provedení i krásnými rytinami a zdobením, na kterých spolupracoval i s Josefem Mánesem,“ doplňuje König.

Právě Lebedovy pušky se podle některých expertů dočkaly od druhé světové války až dvěstěnásobného zhodnocení. I výše zmíněné winchesterovky, např. oblíbený model č. 21, mnozí prezentují jako osvědčenou investici. Podpořit daná tvrzení a doporučení i statistikou je ale obtížné, protože mnoho aukčních domů nezveřejňuje data o prodejích a některé obchody probíhají mezi jednotlivými sběrateli navzájem bez jakékoli dokumentace. Některé aukční síně vydávají poaukční katalog, kde naleznete tabulku s vyvolávacími cenami, doporučenými cenami od znalců a částky, za které se dražené kusy prodaly.

„Historické zbraně mají ještě jednu zásadní výhodu. Klenotníci občas vtipkují, že sbírají historické mince, protože se dobře skladují, schovávají a údajně se s nimi i dobře utíká. Na to sběratelé zbraní vždy kontrují, že s takovou šavlí se nejen dobře utíká, ale dokáže pomoci, když vám někdo v tom útěku brání. Tím prokážete i její vysokou cenu – když se nerozbije, je to kvalitní ocel,“ směje se König.

 

Jakub König

Působil jako restaurátor historických zbraní ve Vojenském historickém ústavu. Kromě investorských konzultací se podílel na realizaci několika výstav včetně Založeno 1918 ke stému výročí založení Československa a kromě palných a chladnýchhistorických zbraní restauroval i např. československou vesmírnou družici Magion I. Aktivně se věnuje publikační činnosti v oboru a poskytování konzultací v oblasti investic do historických zbraní. Sám je vášnivým sběratelem, a to především chladných zbraní z období první republiky. Koncem minulého roku založil značku ručně kovaných módních doplňků King’s Bowtie, které nyní věnuje většinu svého času. Vystudoval obor restaurování na VOŠG a SPŠG Hellichova.