AXA Patalie.cz Patalie.cz pojistka proti nudě
f

Odebírejte náš newsletter

Nic to nestojí a už vám nikdy neuteče žádný prima článek.
Odesláním e-mailu souhlasíte se zpracováním osobních údajů.

hledat

Triatlon je výzva pro lidi, co mají rádi dobrodružství, říká sportovec Patrik Čurila

Triatlon je sport pro každého, myslí si slovenský triatlonista Patrik Čurila. Ačkoliv se od dětství věnoval úplně jiným sportům, běhání ani cyklistika ho nikdy nebraly a vypadalo to, že svůj život zasvětí spíše outdooru, jakmile jednou přičichl k triatlonu, už u něj zůstal.

Je to obrovská osobní výzva, každý ví, že zvládnout Ironmana, nejdelší triatlonový závod na světě, je něco velkého.  Něco, co člověk nezvládne ze dne na den. A to mě žene vpřed, říká o své nové misi Patrik, který ve své kategorii patří k širší světové triatlonové špičce. Jaký je život profesionálního triatlonisty? Proč této disciplíně tak propadl? A jaká má pro nás doporučení?

Patriku, ty jsi ve svých 27 letech už poměrně úspěšný triatlonista. Triatlonu jsi se začal ale věnovat až teprve nedávno…

Je pravda, že nejsem typ triatlonisty, který by se tomuto sportu věnoval od mládí. Začal jsem s ním zhruba před třemi lety. Nikdy jsem závodně neběhal, nejezdil na kole a už vůbec jsem neplaval. Nicméně, sportu jsem se od dětství aktivně věnoval, i když úplně jinému druhu. Jako malý jsem hrával fotbal, pak zhruba v 15 letech jsem objevil kouzlo outdoorových sportů, začal se aktivně věnovat sportovnímu lezectví, horolezectví a lyžování – freeridingu.

A jak ses tedy k triatlonu dostal?

Měl jsem jako lezec kondičního trenéra, který mě připravoval na expedici do vyšších kopců, a ten se shodou okolností věnoval i triatlonu. Asi u mě viděl nějaký potenciál, tak mě začal přesvědčovat, abych si triatlon někdy vyzkoušel. Říkal jsem mu tehdy, že ani náhodou. Byl jsem z horolezeckého prostředí, takže běhat a jezdit po asfaltu mě nelákalo a k plavání jsem neměl vůbec žádný vztah. Roli v tom ale nakonec sehrála náhoda. Dostal jsem možnost výhodně koupit silniční kolo, a tak jsem si řekl, že za zkoušku nic nedám.

Takže jsi začal trénovat? 

No, „trénovat“. Vlastně už týden poté, v srpnu 2017, jsem se zúčastnil svého prvního závodu v Žilině. Moc jsem na něj netrénoval, byl jsem si párkrát zaběhat a zaplavat na jezeře. Jednalo se o relativně krátký sprint triatlon, který sestával ze 750 m plavání, 20 km na kole a 5 km běhu. I když se to nezdá, i těch „jenom“ 750 m na jezeře vám dá zabrat. Nějak jsem to každopádně přežil, i když výsledný čas byl hodně za průměrem. Ale hodně mě to nakoplo a chtěl jsem v tom pokračovat.

Je to normální postup jít hned ze začátku závodit, i když jsi v tom sportu úplný zelenáč?

Vlastně proč ne? Já tehdy nebyl ještě ani v žádné komunitě, jediný triatlonista, kterého jsem znal, byl můj trenér. Dokonce jsem ještě neměl ani plaveckého trenéra, což je v triatlonu, jak teď už vím, základ. Chtěl jsem si jen vyzkoušet něco nového a obohatit svůj život novou zkušeností, výzvou, zážitkem. Nezkusíš – nezažiješ.

Tys ale mohl těžit z toho, že jsi profesionální sportovec, a byl jsi tak zvyklý na určitou fyzickou zátěž…

Já myslím, že triatlon může vyzkoušet úplně každý. Teď nemám na mysli nějaký soustavný trénink, ale jen takovou dobrodružnou osobní výzvu. Jedna věc je totiž zúčastnit se nějakého běžeckého nebo cyklistického závodu a druhá zvládnout tři různé sportovní disciplíny za sebou. Vždy je to jen o tom nastavit si realistické cíle. Samozřejmě, že se hned nebudete snažit dokončit Ironmana, ale existuje velká škála triatlonových a vedlejších závodů, které jsou vhodné pro začátečníky. Ty nejkratší, které trvají třeba do hodiny, plavete v bazénu, ne na otevřené vodě, a tak dále, zvládne v podstatě každý zdravý člověk. Je ale samozřejmě lepší mít napřed základ z alespoň jednoho sportu.

Takže se běžně stává, že se neprofesionální sportovci účastní závodů? Je to něco jako populární půlmaratony, které se už dnes pořádají pro širokou veřejnost?

Ano, většina závodů je rozdělena do různých kategorií, to znamená, že vedle jednoho hlavního profesionálního závodu probíhají vedlejší, menší pro širokou veřejnost. Běžná věc je, že na závodech je část závodníků, která soupeří o umístění, a vzadu je velká skupina lidí, kteří například plavou prsa a ne kraul, jezdí na horském kole po cestě a snaží se prostě jen překonat sami sebe, ne závodit jako o život.

Jak vypadají tvoje tréninky? Přece jen, to, co jeden sportovec stráví trénováním jedné disciplíny, ty musíš rozdělit mezi tři.

Je rozdíl můj trénink teď a tehdy. Tělo potřebuje čas, aby si na tréninkovou zátěž zvyklo, a je třeba k němu přistupovat s rozumem. Když jsem s triatlonem začínal, nemohl jsem běhat nebo plavat každý den, to by nebylo z hlediska prevence poranění bezpečné. Potřeboval jsem se primárně soustředit na techniku plavání, která je velmi důležitá, a ideální je najít si na to trenéra. Pokud si ale triatlon chcete jen tak vyzkoušet, není potřeba mít nějaký speciální tréninkový plán. Jen je důležité těm sportům věnovat nějaký čas, ideálně v základním systému a pravidelnosti. A ze všeho nejvíce plavání.

A teď to máš jak?

Teď už je to jiné, triatlon je pro mě priorita. Každý můj den sestává ze dvou až tří tréninkových jednotek. Trénováním strávím tak 15 až 20 hodin týdně. To, jak vypadá můj běžný tréninkový den, se hodně odvíjí také od ročního období. Jinak to vypadá v sezóně, kdy ladím na plánované vrcholy, jinak po sezóně, kdy se věnuju spíše regeneraci, v zimě zase přichází převážně objemová a silová fáze. Já říkám, že triatlon se od určité úrovně neskládá ze tří, ale dokonce čtyř sportů, protože je potřeba tyto aktivity kombinovat i s posilováním a kompenzačním cvičením, aby zátěž byla pro tělo vyvážená.

A co životospráva? Musíš dodržovat nějaký speciální režim?

Velkou výhodou triatlonu je, že oproti jiným sportům je těch aerobních tréninkových jednotek o něco více, a díky tomu tělo spaluje poměrně velké množství kalorií. Proto triatlonisti nemusí tolik řešit stravu tak výrazně jako například běžci a atleti. Ale samozřejmě, strava je palivo člověka, a proto by měla být vždy kvalitní a pestrá. Čím kvalitnější stravu si člověk dopřává, tím je schopen podávat lepší výkony, a hlavně lépe regenerovat. Já považuju za základ vyhýbat se smaženým jídlům, fast foodům, sladkým vodám a alkoholu.

A co různé party a hospody? Zajdeš někdy s kamarády na pivo?

S kamarády zajdu spíše na oběd nebo večeři. Na party nechodím a alkohol piju maximálně na Silvestra. Ale to je moje volba. Znám i triatlonisty, kteří se mimo sezónu party a alkoholu nevyhýbají. Přece jen je triatlonistická sezóna nejen fyzicky, ale hlavně psychicky náročná, a tohle jim zřejmě pomáhá se uvolnit. Já to ale beru tak, že být sportovcem je komplexní záležitost, není to jen o trénincích a závodech, ale člověk se na to musí dívat jako na celek. To znamená regenerace, spánek, trénink, životospráva a tak dále musí jít ruku v ruce. Všechno to ovlivňuje ve výsledku výkonnost a to, jaký progres uděláte.

Věnuješ se ještě i jiným sportům, nebo už na to není čas?

To už bohužel nestíhám. Teď je mojí prioritou triatlon a z lezeckého světa jsem se úplně stáhl. Když se snažíte dělat věci pořádně, musíte tomu obětovat co nejvíc. A jak říkám, triatlon tvoří „čtyři“ různé sporty, a když chcete mít ještě čas na rodinu a přítelkyni, tak už máte ten program docela plný. Bohužel mě to i něco stojí, ale beru to tak, že mám svoje sny a cíle a taky jsem relativně mladý a na jiné věci bude čas později.

Právě i pro tvé okolí to musí být náročné. Dá se to nějak skloubit s osobním životem?

Záleží, na jaké úrovni to chcete dělat a co od sebe očekáváte. Můžete to brát jako koníček a váš osobní život to až tak výrazně neovlivní. Spousta lidí se tomu věnuje jako koníčku při práci a dětech, jen párkrát za rok se zúčastní nějakých závodů. Pokud to ale chcete dělat na výkonnostní úrovni a máte ambicióznější cíle, tak je to samozřejmě jiné. Je důležité, aby vás partner i rodina podporovali. Myslím, že bez psychické pohody doma se sport na vysoké úrovni dělat nedá, pak se zvyšuje riziko zranění a člověk nepodává nejlepší výkony. Já mám ale štěstí, všichni mí blízcí mě neskutečně podporují. 

Věnoval ses více sportům. Proč právě triatlonu jsi tolik propadl?

Jak už jsem říkal, beru to jako dobrodružnou výzvu. Poznávání sebe sama a svých limitů. Každý člověk nebo alespoň sportovec ví, co je to Ironman. Všichni vnímáme, že je to něco ne zcela běžného. Odjakživa mám rád větší projekty a výzvy, které se nerodí ze dne na den. Jedna věc je zaběhnout nebo uplavat nějaký závod, ale druhá je zvládnout Ironmana, který sestává z plavání na 3,8 km, 180 km na kole a pak ještě maratonu (běžecký závod na 42,195 km, pozn. red.). Vždyť už každé to číslo samo o sobě vzbuzuje respekt! Toužil jsem prostě zjistit, jestli na to mám.

V jakém věku je triatlonista na vrcholu?

Triatlon se dělí do dvou kategorií. Kratší a delší triatlony. Mezi kratší patří sprint a olympijský triatlon, které jsou intenzivnější. Jsou určené těm, kteří si tento sport chtějí vyzkoušet, ale taky převážně mladým výkonným sportovcům. Pak jsou delší triatlony, poloviční a plné Ironmany, tam už mají šanci uspět taky starší sportovci, protože naše svalové vlákno se věkem mění z rychlého na vytrvalejší. Takže mistry světa v těchto disciplínách se stávají spíše sportovci po třicítce.

A do kolika let se dá triatlon dělat? Je to nějak omezené?

Právě, že ne, což je fascinující. Na velkých závodech v zahraničí se stává, že se vyhlašuje i kategorie 80 až 85 let. V únoru jsem se zúčastnil polovičního Ironmana v Ománu, jeho součástí je půlmaraton, 90 km na kole a plavání v moři, bylo tam 30 stupňů, sám jsem toho měl dost. A večer tam pak vyhlašovali 82letého pána, který závod úspěšně absolvoval. Neuvěřitelné, co? To byl sice spíše extrém, ale například šedesátníci se na závodech objevují běžně.

A teď z druhé strany spektra. Jak je to s dětmi? Když se dívám kolem sebe, připadá mi, že triatlonu se lidé většinou začínají věnovat až v dospělosti.

To je tím, že triatlon je relativně mladý sport, alespoň u nás. Takže ano, dosud to často bylo tak, že děti, které se odmala věnovaly atletice nebo plavání, přešly až v určitém bodě na triatlon. Ale dnes už existují triatlonové kluby jako třeba náš Tri 2 Fly, v kterém se věnujeme i dětem už od útlého věku.

A je to pro ně vůbec vhodné? Není to příliš velká zátěž pro nevyvinutý organismus?

Naopak, já osobně si myslím, že pro děti není nic lepšího než triatlon. Nesoustředí se jen na jednu sportovní aktivitu, mohou všeobecně rozvíjet své pohybové schopnosti a disciplínu. A pokud se pak v pubertě rozhodnou, že chtějí dělat vrcholově jen jeden z těch sportů, pořád mají dost velkou šanci na úspěch. A třeba pokud jde o plavání, když s ním člověk začne až v pozdějším věku, už nikdy nebude mít šanci dohnat ty, kteří se tomu věnují od dětství. Obecně triatlon považuji za kombinaci perfektně se doplňujících sportů.

Řekni mi na závěr: jaká je ta nejvyšší meta v triatlonu vůbec?

Jako v každém sportu: olympiáda a mistrovství světa. Na olympiádě jsou kratší tratě, tam máme úspěšného olympionika Richarda Vargu. Nejprestižnější závod na světě je pak Ironman, který se pořádá každý rok na Havaji, ale tam se dostane jen promile sportovců. Pro většinu lidí je cíl Ironmana hlavně dokončit a překonat tak sám sebe a své limity.

 

Patrik Čurila (27) je slovenský lezecký, atletický a lyžařský instruktor a triatlonista. Poté, co se od dětství věnoval různým sportům, zejména lezení, se v roce 2017 dostal k triatlonu. Jeho motivací bylo stát se jedním z nejmladších Ironmanů na Slovensku. V roce 2019 byl celkově nejvýše postaveným Slovákem v tzv. Ironman rankingu a ve své věkové kategorii patřil k jednomu procentu nejlepších na světě. Letos se chystá na prestižní Mistrovství světa Ironman 70.3 (tzv. poloviční Ironman) na Novém Zélandu a jeho snem je kvalifikovat se na Mistrovství světa v Ironmanu na Havaji.