AXA Patalie.cz Patalie.cz pojistka proti nudě
f

Odebírejte náš newsletter

Nic to nestojí a už vám nikdy neuteče žádný prima článek.
Odesláním e-mailu souhlasíte se zpracováním osobních údajů.

hledat

Rozhovor: Jak změnil covid-19 naše chování?

Letošní březen se jistě zapíše do paměti většiny z nás. Koronavirus ovlivnil chod téměř každé domácnosti po celém světě. Nyní však přichází jeho druhá vlna a s ní spousta nejistoty.

S ekonomem Miroslavem Svobodou jsme si povídali o tom, jak změnila pandemie chování lidí, jejich zvyky a hodnoty, ale také o tom, co bychom měli dělat v následujících měsících nebo jak reagovat na zprávy z médií.

Myslíte si, že si lidé během koronavirové krize začali více vážit věcí a zamysleli se nad tím, co doopravdy potřebují?

Myslím si, že se spotřebitelé přinejmenším nad tím, co potřebují, zamysleli. Někteří lidé přišli například o koníčky, které byli zvyklí na denní nebo týdenní bázi provozovat, a najednou měli více volného času na přemýšlení. Logicky v tu chvíli může nastat čas reflexe a uvědomění si, co člověk v dané chvíli potřebuje a jaké věci jsou nedosažitelné nebo zbytečné.

Domnívám se ale, že takové uvažování není možné vést dlouhodobě. Ve chvíli, kdy to bude zase možné, se většina lidí vrátí zpátky k běžnému životu a jen pouhá menšina nasměruje svůj život jinam.

Kam si myslíte, že ta menšina bude svůj život směrovat?

Existují lidé, kteří ze dne na den ztratili možnost dělat něco, co byli dosud zvyklí, a krize je přinutila vydat se jinou cestou. Spousta lidí dělá práci, která je nenaplňuje, a hrají si s představou vydat se novým směrem. Doba krize je vnější spouštěč, který lidem pomůže se k takovým změnám přimět.

Zrovna nedávno jsem četl o případu jedné slečny, která kvůli jarní karanténě přišla o práci servírky, ale velmi rychle si našla práci v jednom internetovém obchodě, aby následně zjistila, že to je přesně ta práce, kterou hledala. Dokonce byla schopna během krátké doby povýšit na vedoucí.

Věřím tedy, že pro mnoho lidí tato situace byla příležitostí zkusit něco nového a buď u toho zůstat, nebo si alespoň uvědomit, že to byla spíš chvilková záležitost a původní realita je nakonec lepší.

Jaké byly podle vás největší změny ve spotřebitelském chování během koronakrize?

Spotřebitelé samozřejmě začali více nakupovat přes internet místo toho, aby chodili do kamenných obchodů. K tomuto kroku byli donuceni vnějšími okolnostmi, ale zrovna to je změna, která pravděpodobně zůstane ve spotřebitelském chování natrvalo.

Existuje mnoho technologických řešení a nástrojů, které uživatelé nevyzkoušejí, protože si na ně nenajdou čas a bojí se nových změn. Uplynulá situace řadu lidí donutila překonat své obavy a adaptovat se na tyto změny rychleji. Pracuji na vysoké škole a nevěřil bych, že někteří lidé budou kdy ochotní naučit se videokonferencím nebo sdílené editaci dokumentů v reálném čase. Ale přišel konronavirus a během pár týdnů to všichni považují za samozřejmost.

Například banky zjišťují, že jejich zákazníci mnohem častěji přecházejí k platbám kartou – i ti, kteří se tomu zpočátku vyhýbali, si během nouzového stavu placení kartou vyzkoušeli a zjistili, že je to pohodlná metoda, a nevidí důvod v tom najednou přestávat. Mnohem více se začalo využívat také placení aplikací v mobilním telefonu, které je ještě jednodušší než platba kartou a úplně bezkontaktní, protože nevyžaduje zadání pinu na terminálu v obchodě.

Jaký vliv mají média na chování spotřebitele a jeho potřeby?

Jednoznačně se v posledních pár měsících ukázalo, že média mají na chování lidí neuvěřitelný vliv. Lidé hromadně reagují na atmosféru, kterou vyvolávají média nebo spíše která je vyvolána skrze média. Na jaře bylo krásně vidět, jak se vzkazy předsedy vlády nebo ministra zdravotnictví z jejich známých tiskových konferencí zintenzivnily a všichni na to okamžitě reagovali tím, že hromadně šli nakupovat, nebo se naopak báli vůbec vyjít ven.

Příklad poskytnu na své rodině. Během karantény jsme byli zavření doma, s manželkou jsme pracovali na home office, děti studovaly z domova. Když jsme šli na nákup, náš nejstarší syn s námi chodit nechtěl, protože se podvědomě bál. Měl pocit, že svět mimo domov je nebezpečný.

Co byste doporučil lidem, kteří se mohou cítit přehlceni z přílivu zpráv, které se každý den objevují?

Idealisticky bych poradil, aby lidé více využívali kritické myšlení. Pragmaticky bych poradil, aby si lidé vyhledávali, jak se o koronaviru píše v zahraničí. Každý neumí anglicky, ale pro změnu si může přečíst nějaký slovenský nebo německý server. V každé zemi se totiž k tomuto onemocnění přistupuje trochu jinak.

Například v dubnu byl vidět rozdíl mezi Českem a Německem, kdy v České republice byly na každodenním pořádku emotivní tiskové konference a jednání vlády, zato v Německu měl každý večer pořad virolog, který bez výrazných emocí a přehnaného strašení vysvětloval, v jaké situaci se Německo a zbytek světa nachází. Tím, že to celé dělal věcným a klidným způsobem, tak i na zbytek obyvatel se přenášel klid.

Dá se říct, že už čelíme druhé vlně koronaviru. Jaké se dají očekávat reakce lidí při zhoršení situace?

Obecně vzato si myslím, že člověk je schopný zvyknout si na všechno – jak u přírodní katastrofy, války, tak u koronaviru. Ve všech těchto případech je v první řadě veliký strach a nejistota. Poté si lidé „osahají“, jaké změny je čekají, už přibližně vědí, jaké riziko daná situace představuje, a zahrnou ho do svého života.

V tomto směru očekávám větší klid mezi lidmi, protože jsme si již stihli zvyknout, že koronavirus je tu s námi. Ale stále je to velmi individuální. Navíc, bez ohledu na subjektivní vnímání, někteří lidé jsou a budou zasaženi velmi těžce. Například jedna má známá je závislá na grantech, které dostává za zajištění kulturních akcí, a ve chvíli, kdy se už připravená akce neuskuteční, musí veškeré peníze vrátit zase zpět. Ta žije v ohromné nejistotě, která se nijak nezmenšuje, spíše naopak.

Jakému chování bychom my, běžní občané, měli jít naproti?

Doporučil bych, aby všichni byli opatrní. Koronavirus není mor, ale rozhodně to není banalita, stejně jako není banalita ani například chřipka. Lidé ji podceňují do té doby, než prodělají opravdu těžkou chřipku. Na chřipku se vlastně umírá poměrně hodně.

Není proto na místě ani přehnaná opatrnost, ani zlehčování situace. Měli bychom se také snažit co nejrychleji koronavirus zahrnout do svých životů a do představy o světě. Stejně jako jsme zvyklí na to, že je tady chřipka a že jsou chřipkové sezóny, úplně stejně je to s koronavirem, který jen tak nezmizí.

Miroslav Svoboda, ekonom a prorektor pro akademické záležitosti na Anglo-americké vysoké škole

Získal titul Ph.D. v oboru ekonomie a magisterský titul v oboru hospodářská politika a filozofie na Vysoké škole ekonomické v Praze. Vystudoval také humanitní studia na Karlově univerzitě. Má rozsáhlé zkušenosti v akademickém a provozním řízení na univerzitě, v řízení kvality akademie a ve výuce ekonomie. Dříve působil jako děkan School of Business Administration na Anglo-americké vysoké škole. Předtím působil jako proděkan pro pedagogiku na Vysoké škole ekonomické.