Optimisté se více stresují aneb vyčerpaní Don Quichoti

Příspěvky, Záchranář
Jó, optimista, ten se má. Pořád plný naděje, víry v lidstvo, nic ho nerozhází, deprese mu nehrozí… Na první pohled jen další důkaz toho, že život není fér. Jenže při bližším ohledání se ukazuje něco trochu jiného.

shutterstock_113008852

Ukazuje se, že ani veškerý optimismus světa nedokáže optimistu ochránit před velkým stresem. Ba naopak. Oproti pesimistovi se s ním vypořádá hůř. Alespoň to vyplynulo z poutavé studie, kterou mezi studenty práv provedla Suzanne Segerstrom z University of Kentucky. Porovnávala reakce organizmu optimisticky i pesimisticky naladěných studentů, kteří pracovali v náročných i snadných podmínkách pokud jde o čas i výkon. Za normálních okolností mají optimisté tendence vnímat méně stresu, ať už je to způsobeno tím, že jsou schopni se s ním lépe vyrovnat, nebo tím, že na svět koukají přes své růžové brýle. Jenže ve chvíli, kdy jsou nároky na ně vyšroubované až ke stropu, reakce imunitního systému optimistů jsou mnohem slabší než pesimistů.

Anatomie stresu
Důvodem je částečně jejich přístup k stresovým situacím. Když se totiž potkáme se stresorem (těžká životní situace, ztráta blízkých nebo jen běžné denní problém typu dopravní zácpa), všichni reagujeme jedním ze dvou možných způsobů. Při emočním přístupu se zkoušíme cítit lépe skrze strategie jako je „vidět to z té lepší stránky“ nebo zkusit na nepříjemnou událost zapomenout, případně zklidnit rozrušenou mysl relaxací či meditací. Racionální přístup zahrnuje proces, ve kterém se zaměříme na příčinu stresu. Vyhodnotíte situaci a naplánujete si kroky, které jsou potřebné k tomu, aby se změnila ve váš prospěch.

 

Hlavou nebo srdcem?
Již před lety přišli vědci se zjištěním, že ani jeden z těchto přístupů není ten jediný „správný“ pro popasování se se stresovými situacemi. Emoční způsob nám někdy umožní lépe se stresové situaci přizpůsobit, jindy se z ní snadněji dostaneme díky racionálnímu přístupu. Obecně můžeme říci, že emocionální přístup je lepší v situacích, kdy je příliš pozdě na to, snažit se cokoliv změnit. Také se vyplatí v případech, kdy se stresorem není možné jakkoliv hnout, například když váš domácí odmítá umravnit příliš hlučné sousedy. Na druhou stranu, pokud svými zásahy můžete ovlivnit příčinu stresu a jeho negativní dopad, vyplácí se spíše přístup racionální. Když si budete z celého srdce přát, aby se ten hrozivě velký pracovní projekt zmenšil, asi se tak nestane. Prostě se s ním musíte poprat. Racionální přístup se zkrátka vyplácí v situacích, které můžete změnit.

Předem prohraná válka
Tak a teď zpátky k těm optimistům. S jejich silnou vírou v naději často jejich postoj „nic není nemožné“ vede k tomu, že uplatňují racionální přístup za hranici, kdy jsou jejich pokusy o změnu situace naprosto zbytečné. Domnívají se totiž, že mohou dosáhnout čehokoliv tím, že se budou hodně snažit a nevzdají se. Tento typ perfekcionalismu je může přivést k falešným a nerealistickým očekáváním. Přitom by bylo pro všechny lepší, kdyby si sedli, zhluboka se nadechli a řekli si, že prostě není v jejich silách změnit nezměnitelné. Pokud jde o naše studenty práv, ti, jejichž přístup k životu je založen na optimismu, se většinou nechali převálcovat vysokými nároky, jejich imunitní systém je včas nevaroval a oni se tak dostávali do stavu totálního vyčerpání a zoufalství. Jinými slovy, dostal je tam právě jejich bezbřehý optimismus. Někdy je prostě rozumnější hodit flintu do žita a jít dál.

#Natálie Veselá