Věda tento fakt připisuje mozku a jeho způsobu zpracovávání potravy jako odměny. Napříč historií se ale názory liší. Studie z předchozích let zjistily, že nedostatek spánku je spojen s rozšiřováním obvodu pasu, a některé naznačují, že narušený spánek může ovlivňovat hladiny hormonů, což vede ke změnám v tom, jak hladoví nebo plní se cítíme. Nové pojetí ale díky zjištěným faktům říká něco jiného.
Je to v hlavě
Nejnovější studie totiž naznačuje, že hormony mohou mít s naším výběrem nezdravého jídla po probdělé noci jen málo společného. Příčinou jsou podle ní spíše změny v činnosti uvnitř oblastí mozku, které se podílejí na „jídelním“ odměňování a regulaci, ale i změny mezi nimi. „Data, se kterými jsme přišli, nám o něco více přibližují mechanismus, jak spánková deprivace mění naše oceňování potravin,“ řekl Jan Peters, spoluautor výzkumu z Univerzity v Kolíně nad Rýnem.
Peters a jeho kolegové v časopise Journal of Neuroscience popsali celý proces, pomocí kterého ke svému závěru došli – jejich výzkumu se zúčastnilo 32 zdravých mužů a žen ve věku od 19 do 33 let. Všichni dostali stejnou večeři v podobě těstovin, telecího masa, jablka a jahodového jogurtu.
Poté je vědci rozdělili do dvou skupin – jednu poslali se zařízením sledujícím spánek do vlastních postelí, druhá skupina nejen díky společenským hrám probděla noc v laboratoři.
Kolik jsi ochoten zaplatit?
Následující ráno vědci zhodnotili každého hlad a chuť k jídlu – 29 lidí mělo hladinu krevního cukru úměrnou ránu. Stejně tak i hladinu určitých hormonů spojených se stresem a chutí k jídlu. Ať už lidé spali, nebo ne, mezi jejich hodnotami nebyl výraznější rozdíl. Všechny pak ještě čekalo promítání, během kterého viděli 24 obrázků jídel, jako jsou čokoládové tyčinky, ale i 24 obrázků nepoživatelných předmětů typu klobouk nebo hrnek. Následně se jich vědci poprvé zeptali, kolik by byli ochotni za jídlo zaplatit, a to v rozmezí od žádné do tří liber.
Během funkční magnetické rezonance se pak museli znovu rozhodnout, zda by si věc nebo pochutinu opravdu koupili, tentokrát ale za danou cenu. Experiment díky rezonanci umožnil Petersovi a jeho kolegům nahlédnout do mozkové aktivity účastníků experimentu během pozorování jak jídla, tak i dalších věcí. Vše pak zopakovali o týden později, tentokrát se ale situace změnila. Ti, kdo prvně spali doma, zůstali vzhůru a naopak.
Když hlava zavelí
Výsledky ukázaly, že bez ohledu na to, zda byli lidé spánkově deprivovaní, nebo ne, byli ráno stejně hladoví a měli u většiny hormonů a u hladiny cukru v krvi podobné hodnoty.
Nicméně když byli lidé beze spánku, byli ochotni platit za jídlo více, než když byli dostatečně odpočatí.
Zároveň měli v krvi vyšší hladinu látky související s ghrelinem, takzvaným „hormonem hladu“, i když jeho funkce není úplně jasná. Výsledky magnetické rezonance navíc ukázaly, že lidé ospalci měli při obrázcích jídla vyšší aktivitu v amygdale (párová mozková struktura ve střední části spánkového laloku, je propojena do ostatních částí limbického systému a do mozkové kůry, zpracovává odměny jídlem). Za jídlo byli ochotni zaplatit více peněz, což má pro změnu na svědomí hypothalamus, který se podílí na regulaci spotřeby. Interakce mezi těmito dvěma oblastmi se v porovnání s tím, kdy účastníci spali, zvýšily.
Tým ale zjistil, že neexistuje vazba mezi změnami hladin sloučeniny ghrelinu a jakýmikoli rozdíly v mozku nebo v chování. Peters ovšem řekl, že to může být zapříčiněno velmi vysokou hladinou látky – účastníci byli stejně hladoví, ať už odpočívali, nebo ne. Podle vědeckého týmu to ukazuje na fakt, že u nevyspalé skupiny tak při ukazování jídla nešlo pouze o hladinu hormonů, ale i o změny v mozkové aktivitě.
Jde i o výdej, návyky a další věci
Peters ale přiznává, že není jasné, co změny v amygdale a hypothalamu způsobilo. „Víme, že změny se u jiných neurotransmiterů, jako je dopamin, objevují po deprivaci spánku, takže to může být další kandidát,“ řekl.
Christian Benedict z Uppsalské univerzity ve Švédsku, který se výzkumu neúčastnil, řekl, že pokud lidé nemají dostatek spánku, jejich mozek spotřebuje více energie. Proto je podle něj logické, že mozek podpoří signály, které by mohly zvýšit příjem potravy, a neplýtval by energií na kontrolu jiných impulzů. Poznamenal však, že výzkum měl svá omezení – byl malého rozměru a účastníkům se neodebírala krev během ukázky obrázků. Studie také neporovnávala odpovědi ohledně zdravých potravin.
Benedict ještě podotkl, že kromě spánku může tělesnou hmotnost ovlivnit mnoho dalších faktorů. „Nejde pouze o spánek. Fyzická aktivita, stravovací návyky, potraviny a jejich dostupnost. Takže bychom se neměli soustředit pouze na spánek,“ dodal.
Nemoci nechodí po horách, ale po lidech. I když se na ně předem nejde úplně připravit, něco málo se udělat dá… Dali jsme pro vás do kupy speciální microsite s názvem Kolik stojí zdraví. Přečtěte si, jak dlouho trvá průměrná pracovní neschopnost, na jakou podporu od státu máte nárok, když dlouhodobě onemocníte a ve které nemocnici najdete nejlepší specialisty na různé neduhy.
