Proč je dnes tolik důležité ovládat finanční gramotnost?
V České republice máme deset procent obyvatel v exekuci. Přesně to vychází na nějakých 860 tisíc lidí, což je myslím dost podstatný důvod. Navíc je jen minimální šance, že se u většiny těchto lidí situace změní. Podmínky k oddlužení jsou totiž u nás velmi těžké. Člověk, který má zájem se oddlužit, musí prokázat, že je schopný splatit třicet procent z dlužné částky v příštích pěti letech.
Finanční gramotnost se v posledních letech stala v Česku velmi probíraným tématem. Zvedla se její úroveň?
Z dostupných dat vyplývá, že se nezlepšuje. Z vlastní zkušenosti určitý pokrok vidím. O finanční gramotnosti se mluví, politici mají snahu problém řešit, a proto si myslím, že jsme na dobré cestě.
Co bychom měli udělat, aby se situace u nás zlepšila?
S výukou finanční gramotnosti by se mělo začínat, co nejdříve. Někdo dokonce říká od čtyř let a já s tím souhlasím. Je to však především úkol rodičů. Dětem by měli vysvětlit, že se peníze vydělávají v práci a netiskne je pouze bankomat. Skvělým opatřením je kapesné. To by měly dostávat už od prvního stupně základní školy a platit si z něho, co nejvíce věcí. Například svačiny, zábavu, hračky, drobné školní pomůcky a později třeba i oblečení. Je pak pouze věc dítěte, jestli si našetří na vysněnou hračku nebo ne.
Finanční gramotnost by děti měly vnímat jako zažitý zvyk. Stejně jako si každé ráno a večer čistí zuby, měly by každý den myslet i na to, jak správně zacházet s penězi. Tento zvyk by se stejně jako čištění zubů měly učit už od mala, a mít ho tak zažitý.
A co úloha školy nebo i školky, kde děti tráví podstatnou část dne?
Škola nenese hlavní zodpovědnost za finanční gramotnost. Tu mají rodiče. Pokud dítě nenaučí alespoň nějaké základy, tak jako s čištěním zubů, jen těžko to za ně budou dělat učitelé.
Je ve školách finanční gramotnost součástí studijních plánů?
Ano, nicméně ty jsou pro školy tak trochu nezávazným dokumentem. Musí se jich sice držet, ale záleží na nich, jakou formu zvolí. Finanční gramotnost mohou začlenit do výuky společenských věd, matematiky nebo na pomezí. Problém je, že řada učitelů neví, jak finanční gramotnost žákům efektivně předat, protože k tomu nebyli vyškoleni.
Co si myslíte o speciálních seminářích, které dnes pořádají různé bankovní společnosti?
Určitě je to posun k lepšímu a každá snaha se cení. Není to však cesta k výuce finanční gramotnosti, protože čas těchto odborníků je velmi limitovaný. Studenti by semináře měli brát hlavně jako inspiraci, která je má motivovat. Lektoři na přednáškách jednoduše nemohou nahradit učitele na školách, kteří se žákům věnují pravidelně každý týden. Učitelé by ovšem měli projít školením, kde by se dozvěděli, jak finanční gramotnost předávat dál.
Co by mělo vědět o penězích dítě na prvním stupni?
Mělo by být schopné hospodařit s vlastními penězi. Znát hodnotu peněz a vědět, že nerostou na stromech, ale lidé si je musí vydělat v práci. Mělo by si umět našetřit na věci, které se mu líbí. Pokud si chce něco koupit, neměly jeho první myšlenky vést k tomu, jak přesvědčit rodiče. Dítě by si mělo dokázat rozmyslet, jestli si radši koupí další autíčko do sbírky, anebo si zajde s kamarády na zmrzlinu. Musí se naučit rozhodovat, co má pro něj přednost, a vědět, že nemůže mít všechno, na co si vzpomene.
Měli by rodiče řešit finanční témata společně s dětmi, nebo si je radši nechat sami pro sebe? Například, když nemají peníze na dovolenou u moře nebo vytoužený vánoční dárek.
Záleží na věku dítěte. Jestli je už na střední škole, nevidím důvod, proč by se to s ním řešit nemělo. Je vždy dobré, pokud je dítě součástí finančních diskuzí. Přece jen bude jednou podobné situace také řešit, a když bude vědět, jak se řeší správně, je to jen pro jeho dobro. Nenapadne ho, že by si šlo na dovolenou půjčit, ale radši bude víc šetřit nebo si najde nějaký přivýdělek.
Co říkáte na odměňování dětí za domácí práce nebo vysvědčení?
Myslím, že je to správný přístup. Dítě přece jen nepracuje a například na prvním stupni má brigádu spíše jen výjimečně. Je fajn, když má týdenní kapesné a k tomu si navíc může něco přivydělat právě za domácí práce nebo dobré výsledky ve škole.
Jaká je podle vás ideální výše kapesného?
Záleží vždy na možnostech rodiny. Částka by měla být taková, aby si za ni dítě mohlo koupit to, na co mu ji rodiče dají. Pokud si má třeba platit svačiny ve škole, musí tomu jednoduše odpovídat. Určitě by neměla být nižší, ale ani příliš vysoká.
Kdy by dítě mělo mít svou první platební kartu?
Kreditní kartu bych nedoporučila žádnému mladému člověku, který není finančně vzdělaný. Velmi lehce se na ní dá zadlužit i do několika desítek tisíc. Debetní kartu může mít klidně na střední škole, ta ničemu neublíží. Rodiče mohou na dětech postupně nechat i to, aby si vyřizovaly pojištění do zahraničí a další finanční produkty. Musí však sami posoudit, jak na tom jejich dítě s finanční gramotností je, zda ji ovládá či ne.
Co mladiství a exekuce?
V Česku je bohužel hodně mladých lidí, kteří jsou v exekuci už od osmnácti let. Kolikrát je to jen kvůli pokutě z MHD, kterou nezaplatili a během několika let se značně navýšila.
Dalo by se říct, že je finanční negramotnost z části i převlečená lenost?
Někdy asi může být. Znovu bych to však přirovnala k čištění zubů. Když si večer někdo nejde umýt zuby, může to být proto, že je líný, nebo proto, že nemá dobře vybudovaný zvyk čištění zubů. S financemi je to podobně. Když je člověk líný šetřit, aby si mohl něco koupit, a raději si vezme půjčku, je to lenost nebo nedostatek finančního vzdělání? Nemám na to odpověď.
Souvisí finanční gramotnost s dosaženým vzděláním?
Data ukazují, že ne. Ani vysoká škola není vůbec zárukou vysoké finanční gramotnosti. Ohrožené jsou všechny skupiny a finanční gramotnost je ve společnosti naprosto náhodně rozdělena. Můžeme však říct, že je dědičná. Ne geneticky, ale zvykově. Přece jen jsou pro nás naši rodiče hlavním vzorem.
Dá se finanční gramotnost dopilovat například i ve třiceti, čtyřiceti letech?
Finanční gramotnost se dá naučit v jakémkoli věku, protože je to jen nějaký způsob dělaní věcí jinak, a to se dá změnit vždycky. Problém je, že lidé, kteří se nenaučili správně zacházet s penězi v brzkém věku, se to naučí až s problémy, které přijdou, když udělají nějakou chybu. Existují sice kurzy finanční gramotnosti pro dospělé, ale málokdo tam nakonec přijde.
Proč?
Za prvé se lidé stydí za to, že by přiznali, že mají nějaké mezery, anebo si je ani nepřiznají a dělají, že nejsou. Problém je dnes také v tom, že se o penězích ve společnosti moc nemluví. Jen si vezměte, když jdete s přáteli na pivo, určitá témata jsou prostě tabu. Možná kdybychom se o nich bavili, vzájemně bychom si dokázali poradit a vše by bylo snazší.
Martina Bacíková je zakladatelka a ředitelka Institutu ekonomického vzdělání INEV a zakladatelka Ekonomické olympiády, která má podnítit zájem středoškoláků o ekonomická témata a slouží velmi dobře k tomu, jak dostat do škol ekonomii a finanční gramotnost zároveň. Před založením INEV působila jako předsedkyně Students for liberty CZ. Je spoluzakladatelkou start-upu Dáme Zkoušku a pracovala jako ekonomická novinářka a moderátorka v Roklen24 a Forum24.
