Letní výlety po Česku a Slovensku tak, jak je neznáte

Za hranicemi
V létě se tam můžete příjemně zchladit a v zimě si utrhnout jahůdku. Že takové místo v našich končinách nenajdete? Ale kdeže. Ač jste během pandemie nelenili a objeli kdejaké známé destinace uvnitř našich hranic, máme pro vás speciální seznam méně známých, zato o to zajímavějších výletů. Protože se znovu jedná o dvojnárodnostní článek, znamená to celkem osm tipů na netradiční cestování. A kam že se to vydáme nejdříve?

Rozpadlý klášter s přírodní střechou na Malém Blaníku 

Když se řekne Blaník, většině Čechů se vybaví blaničtí rytíři, rozhledna nebo značka bezmotorových letadel. My se ale podíváme o kousek stranou na zříceninu kláštera na Malém Blaníku. Krásný výšlap bukovým lesem, absence turistů a celkem zachovalé obvodové zdivo kaple postavené na místě, kde stály jiné objekty už během renesance.

Podmanivé atmosféře přidává zejména prastarý smrk, rostoucí uprostřed stavby, jehož větve tvoří částečnou přírodní střechu. Pokud jste trochu na „duchařinu“, v 19. století obýval zříceninu kaple poustevník Antonín Zeman z Pacova a traduje se, že jeho duch hlídá v kapli dodnes. Nejčastěji se prý zjevuje o půlnoci u spadlého železného kříže u severní zdi v místech bývalé dřevěné kapličky. Ideální místo nejen pro drobné záhadology, ale i pro milovníky zimního venkovního táboření nebo přes den pro keškaře.

Zřícenina s hrdinským příběhem na Súľově 

Pokud se chcete podívat na zajímavou slovenskou zříceninu, užít si krásný výšlap a ještě si v duchu projít jeden nedávný hrdinský příběh, zamiřte na Súľovský hrad. Zbytky tohoto hradu se nacházejí v nadmořské výšce 652 metrů, užijete si tedy převýšení 270 metrů na přibližně dvou kilometrech cesty. Na jejím konci se vyplatí vylézt po žebříku a vysoukat se dírou do nejvyšší části hradu, odkud je překrásný rozhled do krajiny.  

Zřícenina se před několika lety stala i kulisou neuvěřitelného příběhu. Rodina pětiletého chlapce zde byla zasažena bleskem. Chlapec se ale oklepal, dokázal sejít ze strmého kopce a přivolal záchranáře. Díky svému hrdinství zachránil život otci, byť mamince a sestře již bohužel pomoci nešlo. Zkuste si sejít těžkým terénem po stejné stezce a popřemýšlet o pomíjivosti života. Možná ten svůj náhle uvidíte v lepším světle.

Pokud chcete namísto objevování zřícenin raději procházet kolem řek či potoků, osvěžit unavené nohy v horských tůňkách nebo utišit žízeň vodou z malé studánky, nezapomněli jsme na vás. Namísto klidných vod jsme se ale poohlédli po o poznání dramatičtějších manifestacích vodního živlu.

Vodopád v Terčině údolí 

Vedle řady přírodních vodopádů se podívejte i k jednomu českému umělému. Najdete jej jihozápadně od městečka Nové Hrady a cesta k němu vede půvabným krajinářským parkem zvaným Terčino údolí. Orientačním bodem je ruina takzvaného Modrého domu, za nímž k vodopádu odbočuje úzká stezka.

Více než 10 metrů vysoký vodopád vypadá, jako by tu byl odjakživa, ale zdání klame. V roce 1817 jej nechali vybudovat Buquoyové a vodu do něj od té doby přivádí 750 metrů dlouhý náhon z říčky Stropnice. Další půvabné stavby v okolí – vyhlídkové altány, mosty i takzvanou Rybářskou chýši – už bohužel dávno vzala voda. Každopádně deset metrů letící vodní tříšť už za samostatný výlet stojí.

Vodopád v Zadkoch 

Žilinský kraj je na Slovensku nejbohatší na vodopády, takže si zde můžete udělat pěknou sérii. Jedním z nich je i 3,5 metru vysoký vodopád v Zadkoch, česky tedy v Zadcích, který možná není extra známý, ale jméno má celkem kuriózní. Dostal ho podle velkofatranské doliny Zadky, ve které teče.  

Zajímavé je, že se jedná o takzvaný destrukční vodopád, který ničí kamenné podloží a tím postupně zaniká – o důvod více se k němu vydat co nejdříve. Klidným tempem jste tam ze zastávky v Liptovských Revúcích za hodinku anebo i dřív, pokud se autem vyvezete až k myslivně Hajabačka. Pokud navíc na sociálních sítích napíšete, že jste fotky pořídili v „zadkoch“, vyloudíte úsměv na rtech nejednoho kamaráda či followera.

Boreč – v létě zima, v zimě horko 

Pokud chcete zažít zajímavé cestovatelské překvapení, zvolte Boreč. Severočeský vrch je protkán sítí malých skalních puklin, které ústí na úpatí kopce i na jeho vrcholu. Teplý vzduch je na vrcholu nasáván a díky nízkým teplotám horniny uvnitř kopce vyúsťuje ochlazený na úpatí, proto i v červenci zde můžete po ránu najít na trávě jinovatku.

V zimě je efekt opačný – studený vzduch nasátý u úpatí prochází soustavou vnitřních puklin, kde se od horniny ohřívá a podstatně teplejší je pak vyfukován zpět do ovzduší na vrcholu. Rozdíl teplot unikajícího vzduchu vůči okolnímu prostředí může být až 20 °C! V lednu tak můžete na kopci najít kvetoucí květiny, zelenou trávu, a pokud budete mít štěstí, utrhnete si i čerstvou lesní jahůdku.

Jako bonus můžete brát i blízkost o poznání známější hory Milešovka, takže si můžete během dne dát rovnou hezký dvojvýstup.

Veľký Choč 

Ačkoliv vrch Veľký Choč nepatří k nejvyšším na Slovensku, při výstupu na něj se můžete těšit na pořádně propocené tričko. Nejvyšší z Chočských vrchů, které spojují Malou a Velkou Fatru se Západními Tatrami, se tyčí nad Ružomberkem v nadmořské výšce 1 611 metrů a je pověstný pro své strmé svahy. Tento výstup díky tomu může trvat i více než tři hodiny.  

Nejjednodušší je zahájit výstup po modré z Valaské Dubové, která se nachází mezi Ružomberkem a Dolným Kubínem. Stoupání vás zavede do smrkových lesů, kde se dále setkáte i s tradiční kosodřevinou. Na vrchu vás čeká jeden z nejkrásnějších výhledů na Slovensku. Panorama tvoří Malá a Velká Fatra, Nízké Tatry, Skorušinské vrchy i Oravská Magura. Není divu, že mnoho místních turistů pokládá Veľký Choč za nejkrásnější vyhlídkový vrch Slovenska.  

Pokud chcete zažít trochu příjemné husí kůže na zátylku, zvolte si za výletní destinaci něco trochu tajemnějšího. Pro někoho to může být místo, kde se zjevuje bílá paní, pro jiného mystická oblast se zajímavou minulostí.

Tribečská „trhlina“ 

Tribeč je slovenský krajinný celek, který najdete ve Fatransko-tatranské oblasti. Pohoří ležící mezi městy Zlaté Moravce, Nitra a Partizánske na středním Slovensku je zajímavé nejen díky svým malebným kopcům, porostlým krásně hustými borovými lesy, ale i tím, že se zde často ztrácejí lidé, jsou dezorientovaní či trpí nevolností a halucinacemi. Proto se Tribeči přezdívá „slovenský bermudský trojúhelník“. 

Kromě krásného výšlapu na Veľký Tribeč vysoký 840 metrů si můžete o této oblasti pustit i film s názvem Trhlina či přečíst stejnojmennou knihu. Jedná se samozřejmě o fikci a na vás již necháme, jestli si ji raději přečtete před výletem, nebo až po něm.

Paranormální les Bor 

Branišovský les neboli Bor se nachází u Českých Budějovic a provází ho tajemná minulost. Vypráví se, že lidé, kteří se sem vydají, slýchají za zády zvláštní zvuky a kroky anebo mají pocit, že je po lese někdo provází. Na fotografiích se objevují prapodivné průhledné siluety, a dokonce tu stával strom oběšenců, na kterém ukončilo život mnoho lidí včetně jedné manželské dvojice. Obyvatelé nakonec větev stromu, na které k oběšení docházelo, preventivně zlikvidovali, avšak v jeho blízkosti se dodnes dostavují nepříjemné pocity.

Další, již poněkud extrémnější svědectví o Branišovském lese vypráví o časových posunech, mizejících postavách, tahání za nohy a pocitech brnění v těle. Ať už věříte na paranormální jevy, nebo ne, Branišovský les je pestré lesoparkové území vhodné pro příjemnou procházku, při které potkáte jak zajímavou flóru, tak zbytky vojenského prostoru.

Česko i Slovensko jsou rájem mikroturistiky. Hledejte další méně známé výlety, opusťte mapu masového turismu a objevte skryté drahokamy mimo vyšlapané trasy, které nenajdete na stránkách tuctových průvodců. A dejte nám vědět, které jsou ještě lepší než ty naše!