S kým situaci řešit
Jedním ze základních problémů je podle expertů, jak šikanu v její fyzické nebo kybernetické formě rozpoznat. Často se vyskytuje argumentace, že se nejedná o šikanu, ale o pouhé škádlení. „Když mluvíme o obecné definici, je u šikany patrný úmysl ublížit druhému jedinci, mezi útočníkem a obětí je nepoměr sil a šikana se děje opakovaně. To znamená, že ve škádlení dítě řekne ‚stop, je to hra a končíme‘, ale v šikaně se pokračuje a opakuje se to. Jinak šikana nevzniká sama o sobě, ovlivňuje ji dynamika vztahů ve třídě, má svůj vývoj a svá stádia, která mají zásadní vliv na to, jak se šikana dále vyšetřuje,“ vysvětluje Kateřina Schmidová.
Projevy šikany na dítěti nemusí být zprvu zřejmé. Mohou začít bolestmi břicha nebo jinými fyzickými obtížemi a následnou nechutí chodit do školy. Pro rodiče bývá pak náhlé zjištění, že je jejich dítě šikanováno, velkým šokem. Když se ale rozhodnou řešit situaci konfrontací rodičů agresora, dochází ke konfliktům bez konstruktivního řešení, protože ti své dítě většinou hájí.
Proto expertka doporučuje prodiskutovat situaci s dítětem a řešit ji pak se školou, konkrétně seznámit se situací třídní učitelku a v závažnějším případě i ředitele, případně výchovného poradce nebo školního psychologa. Pro děti bývá zdaleka nejhorší, když lidé na jejich tíživou situaci nereagují ani poté, když se jim rozhodnou svěřit. To může vyústit i v trauma v dospělosti.
Motiv: pomsta
Oproti fyzické šikaně má ta online svá specifika. První je nasnadě – pokud se na internetu objeví intimní materiál dítěte, může se velmi rychle rozšířit mimo hranice školy. „Rodiče se snažíme nejdříve uklidnit. Poté se jim snažíme pomoci citlivé materiály jejich dětí co nejdříve z internetu odstranit, aby nevznikla další škoda. To je ale velmi obtížné, protože si je děti mezi sebou sdílejí,“ přiznává Kamil Kopecký.
Poté nastává řešení příčin. Jedním z hlavních motivů kyberšikany mezi dětmi je pomsta. Podle pedagoga a vedoucího projektu E-Bezpečí se stává, že se děti, které dříve procházely fyzicko-verbální šikanou, samy v online světě stávají pachateli.
Dalším z častých důvodů bývá partnerský rozkol, kdy chlapec začne chodit s dívkou, vyfotí se a pořídí explicitní materiály, které jí pošle. Když se ale po rozchodu stanou z partnerů lidé, kteří se navzájem nenávidí, šíří pak tyto materiály mezi ostatní, aby si navzájem ublížili.
Jak vypadá konkrétní případ kyberšikany a jak ho škola s pomocí policie vyřešila? Podívejte se na záznam hodinové diskuse.
Obtížná role škol
Zásadním specifikem kyberšikany je také její rozsah. Škola může řešit situace kázeňských a dalších trestů, pokud probíhají ve škole, na školním výletu nebo jsou jinak se školou propojeny.
„V roce 2017 jsme mapovali, jaké tresty padaly v případě kyberšikany. V 50 % případů daná škola neudělala nic. Problém sice projednala, ale nenásledoval žádný trest nebo něco, co by ten případ vyřešilo. Jinak jsou to třídní důtky, napomenutí, nebo dokonce snížené známky z chování. Těch je opravdu málo. Je potřeba si uvědomit, že nemůžeme každou situaci, která probíhá online, řešit s využitím školského zákona a pravomocí školy,“ vysvětluje Kopecký.
Důležité je mít na koho se obrátit. V Česku funguje kromě portálu E-Bezpečí i rodičovská linka na čísle 606 021 021 nebo Linka bezpečí na 116 111.
Mezi dalšími statistikami také zmiňuje, že online poradna E-Bezpečí zaznamenala během prvních tří měsíců pandemie nárůst nahlášení dětské kyberšikany o 30 %. Právě online poradny bývají místem, kam se děti uchylují, když se s problémem nechtějí svěřit lidem ve svém okolí.
Osvědčenou prevencí je komunikace
Se žádostí o radu se ale na poradce obracejí i samotní rodiče. „Setkáváme se se situací, kdy nám volají rodiče desetileté dcery, že má problémy na Facebooku,“ doplňuje Kateřina Schmidová.
Povědomí rodičů o online světě podle ní proto hraje hlavní roli společně s vyváženou mírou kontroly a důvěry. „U malých dětí je dobré využívat rodičovský zámek. U těch trochu starších by měla fungovat domluva, že se občas podívám, jak dítě na internetu funguje. Nejdůležitější prevencí je však pěstování důvěry mezi rodičem a dítětem, aby se na něj mohlo obrátit bez strachu s čímkoliv, co ho na internetu potká.“
Komunikaci vidí jako klíčovou i psycholožka Hana Šándorová. „Osvědčenou metodou je hovořit o konkrétních situacích a vysvětlit, proč jednáme určitým způsobem a proč kontrolujeme. Moje zkušenost je, že děti nemají představu o tom, co se na internetu děje a co ta šikana znamená. Důležité je budovat vzájemnou důvěru v tom analogovém světě. Čas od času strávit chvíli s tím dítětem, dojít si na procházku, kávu a zeptat se, zda je všechno v pořádku.“
Kyberšikaně se věnují i pojišťovny. Jako doplňkový produkt k pojištění nemovitosti a domácnosti si můžete u Uniqa zřídit i Kybernetické připojištění, které obsahuje pomoc při poškození pověsti klienta na internetu, kyberšikaně a při stalkingu a asistenční službu na telefonu 24/7.
Nechte se od dětí poučit
Konverzace by ale měla být oboustranná a rodiče by měli projevit zájem o to, čemu se jejich ratolest věnuje. I za cenu toho, že nebudou k dítěti hovořit z pozice autority. „Online svět dětí je jiný než svět, který rodiče znají. Není problém přijít za dítětem a nechat se od něj poučit – zahrát si na žáka a nechat se seznámit se světem internetu. Buďte tedy proaktivní a zajímejte se o to, co vaše dítě na internetu dělá a co ho baví. Podle toho s ním pak komunikujte a nastavte preventivní opatření,“ uzavírá Kamil Kopecký.
