Když bojujeme s odrazem v zrcadle. Čechů s poruchami příjmu potravy přibývá

Psychická pohoda, Vše o jídle
Výčitky z vánočního hodování, nerealistická novoroční předsevzetí a snaha být štíhlý co nejdříve a za jakoukoliv cenu. I tak pro někoho může vypadat začátek roku. Jenže ruku v ruce s tím jdou v Česku čím dál tím častěji poruchy příjmu potravy.

Bavíme-li se ale o Češích a problémech s jídlem, nemluvíme jen o těch, kteří se přehnaně úpěnlivě snaží shodit mnohdy pouze v jejich očích nadbytečná kila. Tisíce z nás totiž nebojují jen s mentální anorexií nebo bulimií, ale i s psychogenním přejídáním a dalšími poruchami. A jak ukazují data sesbíraná Ústavem zdravotnických informací a statistiky, za posledních 5 let přibývá Čechů s poruchami příjmu potravy, navíc každý třetí trpí nadváhou.

Když hlava i tělo trpí
Vánoce jsou pro mnohé svátky, kdy si prostě dopřejí a neřeší, co jim přijde do úst, jsou přeci jen jednou za rok. Toho se ale často držíme jen do chvíle, než nás přepadne panika, doženou fotky modelek a fitness lidí na sociálních sítích nebo články se zaručenými tipy, jak vánoční kila rychle sundat dolů. Právě v takovou chvíli mohou v hlavě začít vyskakovat myšlenky na co nejrychlejší hubnutí a může se začít rozjíždět problém, který se pak v hlavě usídlí na roky. Jenže shazování kil je běh na dlouhou trať, a ne sprint. Vše má svůj čas a není radno si zahrávat s extrémními metodami a dietami, které se týkají nejen ženských těl a myslí. Dlouhodobé průzkumy ukazují, že 0,5 až 3,7 procenta žen se v průběhu života potýká s mentální anorexií, tři procenta s bulimií, tedy přejídáním spojeným často s nuceným zvracením.

Poruchy příjmu potravy ale dávno nejsou jen „výsadou“ něžného pohlaví – důraz na estetickou krásu dohání k problémům i muže.

Ačkoliv v Česku přibývá i lidí s psychogenním přejídáním spojeným se stresem, soustřeďme se na poruchy, které se po svátcích pojí s půstem.

Vše nemusí být tak, jak to vypadá
Poslední tři desítky let ukázaly, že perfekcionistů i lidí s poruchami příjmu potravy přibývá. Neustále. Proč? Obklopují nás masová média a sociální sítě. Právě ty mohou být, a často jsou, zdrojem frustrace, která v nás vyvolává potřebu být lepší než kolega, hezčí než holka na druhém konci světa, namakanější než fitness chlápek, co zvedne 150 kilo na bench, a hubenější než zpěvačka, o které se napsalo, že má velký zadek.

Jenže sociální sítě nám ukazují to hezké, úspěšné a to, co má být vidět. Reálný svět je tak kolikrát na kilometry vzdálený, ale ne každý se nad tím pozastaví.

Jak tedy vlastně poruchy příjmu potravy vznikají? Odborníci a lékaři dnes již vědí, co jim nahrává a s čím se často v dnešním virtuálním světě setkáváme:

Kult štíhlosti:
Identifikace s nesprávnými vzory, jako jsou vyhublé celebrity a modelky, a snaha podobat se jim. Propagují ho média, ale i módní domy a jejich návrháři.

Přehnaná sebekontrola:
Hubené tělo, podle soudobého diktátu „dokonalé“, je často považováno za důkaz úspěšné sebekontroly bez ohledu na to, jakou cestou se k němu došlo. Neustálé opěvování štíhlosti pak toto chování jen umocňuje.

Touha po zdraví:
Někteří lidé s poruchou příjmu potravy zdůvodňují své patologické jídelní chování tím, že chtějí být zdraví.

Strach z jídla:
Éčka v potravinách, modifikovaná zelenina, hormony a antibiotika v mase apod. Mnohým mohou tyto aféry posloužit jako záminka k odmítání jídla.

Genetika:
Nejvyšší riziko se týká osob ženského pohlaví.

Povahové rysy:
Perfekcionismus, sebekritičnost, puritánství, ale i impulzivnost.

Mnoho podob, stejné riziko
Ať už potřebujeme hubnout, nebo ne, ať je po Vánocích, nebo jiných svátcích, vždy hrají roli zdravý rozum a přiměřené a reálné cíle. I když se může zdát, že anorexie, bulimie nebo psychogenní přejídání mají jasné fyzické příznaky, podle kterých nemoc lze poznat, je tu i řada atypických forem a nově pojmenovaných problémů, které do skupiny poruch příjmu potravy spadají. Například atypická mentální anorexie a bulimie nesplňují všechna kritéria tradiční klasifikace, ale jinak vykazují typický klinický obraz a především léčba je stejná. V primární péči se vyskytují častěji než klasické formy těchto nemocí.

Člověk tak nutně nemusí být podvyživený, ale může vykazovat například anorektické jídelní chování.

V neposlední řadě existují méně známé, ale o nic méně závažné poruchy, kterými jsou orthorexie a bigorexie. Orthorexie je patologická závislost na zdravém stravování a biologicky čisté stravě. Nemocní jedí pouze biopotraviny, odmítají konvenční potraviny obsahující aditiva a kontaminující látky a potraviny z geneticky upravovaných surovin. Mezi ohrožené skupiny patří také ortodoxní vyznavači alternativních výživových směrů. Bigorexie, někdy nazývaná Adonisův komplex, je další formou. Jedinec má pocit, že je nedostatečně svalově vyvinutý. Poruchou trpí převážně muži.

S psychikou si není radno zahrávat. A i když má každý z nás občas pocit, že by na sobě něco měl vylepšit, vždy je potřeba se zamyslet nad možnostmi a cestami. Protože ani napasování do tabulek BMI není úplně směrodatné, řiďte se hlavně potřebami svého těla a zdravým úsudkem.

#TerezaVaisová

Nemoci nechodí po horách, ale po lidech. I když se na ně předem nejde úplně připravit, něco málo se udělat dá… Dali jsme pro vás do kupy speciální microsite s názvem Kolik stojí zdraví. Přečtěte si, jak dlouho trvá průměrná pracovní neschopnost, na jakou podporu od státu máte nárok, když dlouhodobě onemocníte a ve které nemocnici najdete nejlepší specialisty na různé neduhy.