Jedním z cílů psychoterapie je naučit se rozeznávat a vyjadřovat plné spektrum našich pocitů. „Proti mně sedí klient, kterému se snažím pomoci rozmotat jeho problematický vztah. Jako terapeutka se snažím být vřelá, povzbudivá a nesoudit ho. A on se najednou uprostřed popisu svých nepříjemných zážitků začne omlouvat: ‚Promiňte, že jsem tak negativní,‘“ popisuje americká terapeutka Tori Rodriguez situaci, kterou zažívá znovu a znovu.
Emoce jako bumerang
Mnoho lidí, kteří vyhledají pomoc psychoterapeuta, zápasí s velmi nepříjemnými emocemi, jako jsou požírající vztek či sebevražedné tendence. A stále více lidí zažívá podle Tori kromě toho také pocity viny nebo se stydí za to, co nazývají negativitou. „To nepochybně souvisí s naší věčně dobře naladěnou, pozitivní a na výkon zaměřenou kulturou. Pozitivní emoce jistě stojí za to kultivovat, problém nastává ve chvíli, kdy si začneme myslet, že je musíme zažívat nonstop,“ vysvětluje Tori. Ve skutečnosti jsou smutek i vztek důležitou součástí našich životů a nejnovější výzkumy potvrzují, že zažívat a hlavně umět přijmout tento typ emocí je zásadní pro naše mentální zdraví. Snahy o jejich potlačení se totiž vracejí jako bumerang a ve výsledku ještě snižují naši celkovou spokojenost. „Přijmout život v celé jeho plnosti je cestou k psychické vyrovnanosti,“ dodává k tématu psycholog Jonathan Adler.
Smysluplné utrpení
Samozřejmě i pozitivní myšlenky a pocity jsou psychickému zdraví prospěšné. Hédonistické teorie sice popisují spokojenost jako přítomnost pozitivních a absenci negativních emocí, jenže pokud se nad tím jen trochu zamyslíte, dojde vám, že vůbec nereflektují chaos opravdických životů.
Permanentní přítomnost růžových skel před vaším životním náhledem navíc vede k ignorování nebezpečných situací a k samolibosti.
Na druhou stranu se jako hédonisti označují také lidé, kteří kladou důraz na smysl života, osobní růst a pochopení sebe sama. Což jsou cíle, k jejichž dosažení je třeba postavit se tváří v tvář různým protivenstvím života. Nepříjemné pocity jsou zkrátka stejně klíčové jako ty blažené. „Pamatujte si, že jedním z primárních důvodů, proč vůbec máme emoce, je to, abychom se byli schopni poučit z našich zkušeností,“ upozorňuje Adler.
Mám smíšené pocity…
Společně s Halem Hershfieldem, profesorem marketingu na Newyorské univerzitě, zkoumal souvislost mezi emocemi a psychickou pohodou na skupině lidí, kteří v rámci experimentu podstoupili 12 terapeutických sezení. Před každým z nich účastníci vyplnili dotazník, který vyhodnotil jejich psychické rozpoložení, a popsali svými slovy, co se děje v jejich životě a jak vnímají terapii. Z toho vědci vyzobali, jaké emoce právě zažívají. Jak pak v roce 2012 Adler s Hershfieldem vyhodnotili, když se člověk cítí zároveň vesele i sklíčeně – například: „Někdy je mi kvůli tomu všemu, čím procházím, smutno. Ale zároveň cítím naději a štěstí, protože se své problémy snažím řešit.“ – následuje zlepšení psychické pohody daného jedince během příštího týdne či dvou. „Přijímat příjemné i nepříjemné pocity najednou pomáhá zpracovat špatné zkušenosti a umožňuje vám se z nich poučit způsobem, který zlepšuje vaši psychickou odolnost i pohodu,“ píše se v jejich zprávě.
Nezametejte je pod koberec
Nepříjemné pocity nám také mohou významně pomoci, a dokážou dokonce zachránit život. „Když se cítíme špatně, může to znamenat, že si naše zdraví, vztahy nebo jiné důležité věci zaslouží víc pozornosti,“ zdůrazňuje Adler.
Význam, který mají pro naše přežití, je pak vysvětlením, proč se nevyplácí nepříjemné pocity potlačovat.
Studie z roku 2010 ukázala, že odsouvání nepříjemných pocitů do pozadí nás ve finále dostane do horšího stavu, než kdybychom prostě přiznali (sobě i okolí), že jsme naštvaní, rozhození nebo smutní. I když se nám úspěšně podaří zahnat myšlenku, naše podvědomí se jí drží dál. V roce 2011 provedl další Australan Richard Bryant s kolegy experiment, ve kterém žádal polovinu účastníků, aby před spaním potlačili nepříjemné myšlenky a raději usnuli. Druhá polovina měla povoleno nad negativními emocemi rozjímat. První skupina měla mnohem horší spánek a potlačené myšlenky se jim vracely ve snech mnohem víc než lidem ze skupiny druhé.
Akceptuji tě, bolesti!
Místo obracení se zády k vlastním negativním emocím je prostě přijměte. Berte jako fakt to, jak se cítíte, a nesnažte se tento stav okamžitě změnit.
Hodně lidem pomáhá zhluboka a pomalu dýchat, jiným zase představa, že jejich pocity běží jako mraky na obloze, aby si připomněli, že i ony odejdou.
„Často svým klientům říkám, že myšlenka je jenom myšlenka a pocit jenom pocit a nic víc,“ říká Tori Rodriquez. Pokud vás emoce válcují, vypište si je na papír nebo se svěřte příteli. Také pohyb nebo cvičení vám pomohou nahlédnout na věci z jiné perspektivy. A když nepříjemný stav trvá, zvažte, co dělat dál. Možná si budete chtít promluvit s kamarádkou o tom, že vás její poznámka opravdu zranila, nebo si začít hledat novou práci, ze které se nebudete domů vracet nešťastní.
Jíst, meditovat, milovat
Nebo vyzkoušíte meditaci či jiná mentální cvičení, která vám pomohou přijmout a přestát situace bez ukvapených závěrů. Psycholožka Shannon Bauer Zavala z Bostonské univerzity v roce 2012 zjistila, že terapie, která zahrnuje meditační cvičení, pomáhá pacientům lépe překonávat úzkostné stavy. A to ne díky tomu, že své nepříjemné pocity vytěsňovali, ale právě proto, že se je naučili přijímat. „Je nemožné zbavit se všech negativních pocitů, protože žít znamená zažívat neúspěchy a konflikty,“ říká Shannon. „Klíčem k úspěchu je naučit se s nimi zacházet,“ dodává. „Jakmile se můj klient oprostil od studu a viny, kterými byl zvyklý tyto pocity doprovázet, byl schopen na své problémy pohlížet jasněji a nastoupit na cestu ke svému vyléčení,“ uzavírá.
Lidská psychika je komplikovaná a bohatá na nejrůznější zákoutí, o jejichž existenci často nemáme tušení. My jsme se do nich zevrubně ponořili a vytvořili pro vás speciální microsite včetně simulátorů několika psychických poruch. Vyzkoušejte si, jak duševně nemocní vidí svět a možná, že si budete umět lépe představit, čím procházejí…
Bude vás také zajímat: Proč někteří lidé prostě nedovedou být šťastní?
