AXA Patalie.cz Patalie.cz pojistka proti nudě
f

Odebírejte náš newsletter

Nic to nestojí a už vám nikdy neuteče žádný prima článek.

hledat

Svět VIDÍME podle toho, jakou posloucháme hudbu

Vidím to jinak než vy. Cokoli. Není to ale jen moje sobectví (no dobře, to možná taky), ale je to proto, že poslouchám divnou hudbu. Poslech určitého druhu hudby totiž ovlivňuje způsob, jakým VIDÍME svět. Na základě pokusů to potvrdili výzkumníci na univerzitě v nizozemském Groningenu.

chlapek_shutterstock_313758011

Mozek si vymýšlí
Vizuální vjem není pasivní proces. S cílem efektivně zpracovat data z našich nedokonalých očí, musí mozek aktivně využívat předchozí zkušenosti pro vizualizaci toho, co vidíme. Z velké části je tak náš „obraz“ dopočítaný a vylepšený výkonným počítačem mozku. Díry v obraze jako je slepá skvrna na sítnici nebo zkreslení způsobené úzkým úhlem vidění, mozek dokreslí podle „svého nejlepšího vědomí a svědomí“. Ideální prostor pro kouzelnické triky.

Cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly
Ostatně samotná analýza obrazu probíhá jinak, něž že by naše mozkovna tupě prohlížela „pixel za pixelem“. Mozek pracuje jinak. Objekty si skládá na základě souvislostí. Prioritu mají například pohybující se objekty (možné nebezpečí) nebo červená barva (nebezpečí). Proto jsou všechny titulky v bulvárních časopisech červeně.

Každý vidíme něco jiného
Do procesu pak vstupují i zkušenosti. Objektová analýza každého z nás funguje dost různě. Ten, kdo se bojí pavouků, bude mít v žebříčku priorit kolečko s nožičkami výš než ostatní. Dokonce pro něj bude ta věc „objektivně“ větší.

Hudba zaostří náš zrak
Výzkumník Jacob Jolij a student Maaike Meurs z University of Groningen zjistili, že podobně to, co vidíme, ovlivňuje i poslech hudby. Hudba dramaticky měnila to, jak pokusné osoby viděly ostatní. Pokud se dívali na „neutrální“ obličej a při tom poslouchali pozitivní hudbu, tvrdili, že tvář na fotce se usmívá. Naopak při smutné hudbě byli přesvědčeni, že se mračí.

Vidíme věci, které nejsou.

Kdo víc nadojí?
Aby to nebylo tak jednoduché, moje i vaše emocionální reakce na hudbu jsou velmi rozdílné. Stejně jako krávy ve filmu Slunce, seno, jahody (1983), potřebujeme každý jinou motivační píseň. Ne všechny „happy“ písně jsou všemi lidskými krávami vnímány jako povznášející.

Hudbu vnímáme mozkem nebo srdcem?
Neuroložka a profesorka neurobiologie Nina Kraus ze Severozápadní univerzity v Illinois při studiu vlivu hudby na nervový systém objevila, že hudba do našeho vědomí může vstoupit zpracováním odspodu nahoru. Tedy dřív, než ji předžvýká mozek. Nina uvádí, že člověk a zpěvní ptáci jsou jedinými tvory, kteří vnímají hudební beaty. Lidské srdce se chce synchronizovat s hudbou.
Studie byla zveřejněna v časopise Frontiers of Evolutionary Neuroscience. Nebudu vás nudit detaily. Všechno to souvisí s amygdalou a dopaminem frčícím do limbického systému, kde podle představ Freuda sídlí náš dětinský šéf id.

Interpretujeme naše zkušenosti jako realitu.

Ty seš ale pták
Pták možná není jen náhodná urážka. Máme s nimi společného víc. Při pokusech s opeřenci samčí zpěv u samic vyvolával libé pocity. Na ten samý zpěv u posluchačů-samců amygdala vyplavovala stejné látky jako v případě nebezpečí a vetřelců. „Nemůžu si pomoct, ten chlápek na baru mě sere už od pohledu“.

Neexistují univerzální rady
Jenže když si budu chtít přeprogramovat svou náladu nějakou zaručeně „meditační hudbou“ (stejně jako se používá u myšlení technika afirmací), je dost pravděpodobné, že to nebude vůbec fungovat. Po nějaké době trápení se třeba i naštvu a roztřískám sluchátka o kolegův psací stůl. Stejně tak na mě nemusí fungovat univerzální modlitby a meditační techniky. Hudba do našeho vědomí vstupuje zkratkou. Aktivuje se rovnou nervový systém a ten do nás rovnou pere látky regulující emoce.

holka_shutterstock_342975599
Náhodnost při výběru písniček zvyšuje dopamin a tedy rozkoš. Pokud znáte všechny písničky ve vašem playlistu, není žádné tajemství, že vás začnou nudit. Přepněte si přehrávání na náhodný výběr a váš přehrávač se stane trezorem chrlícím dopaminové bomby.

Myslím to upřímě
Když už si tedy vybíráme něco uklidňujícho, buďme vůči sobě upřímní. Stejně si to většinou dáváme do sluchátek. Asi bych si měl konečně přiznat, že Michal Tučný mě dnes uklidní víc než dubstep. Psychohygienická rada: Jaké jsou vaše oblíbené písničky roku 2016? Navrhuji si udělat vlastní soukromý seznam TOP10 a vědomě posilovat emoce a asociace, které s tím máte spojené. Něco jako časová schránka lidí, míst a událostí.

Hýčkejte si váš seznam. Opakování nefunguje
Má to jen malý háček. Přehnaný důraz na jakoukoli skladbu, rozředí původní neuronové spoje spojené s touto písničkou. Propojí je s novými kontakty vzniklými při nových posleších. Postupně je pohlcuje a ředí nová vrstva z nových vzpomínek. To je ten důvod, proč nás písnička, kterou jsme neslyšeli desítky let, najednou dokáže vrátit do emocí a pocitů původní doby (a platí to i pro vůně). Pokud si tedy chcete užít váš emocionální trezor s plnou intenzitou, poslouchejte ho střídmě!

#Jan Strmiska

Naše psychika je úžasný stroj. Ale je průšvih, když se zadrhne. Máme tip na výborného psychiatra (do zpráv). A pro jistotu si dnes už můžete hlavu i pojistit. Většina lidí má životní pojištění sjednáno na úrazy, ačkoli nějakých 85 % událostí s invaliditou se týká nemocí. A 30 % z nich dokonce nemocí psychických. Sjednejte si schůzku s profíkem, který vám řekne, jestli máte pojistku nastavenou správně.